Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru ze dne [datum] pod č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když přezkoumala jak příjmovou, tak i výdajovou stránku jeho finančního rozpočtu. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 10,99 % p.a. v 84 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do každého 21. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně proto pro závažné porušení smluvních povinností úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Ke dni zesplatnění pak nesplacená jistina poskytnutého úvěru činila částku [částka], nesplacený úrok [částka], smluvní pokuta [částka] a dlužné pojistné [částka], tj. celkem [částka]. Žalobkyně dále žádá zaplacení příslušenství v podobě sjednaných úroků ve výši 10,99% ročně od [datum] a zákonných úroků z prodlení od [datum] jdoucích vždy z částky jistiny [částka] do zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z listiny označené jako „Uznávám své dluhy“ má soud prokázáno, že žalovaný jako „dlužník“ vůči žalobkyni jako „věřiteli“ uznal svůj dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Podle tohoto uznání „dluhy“ zahrnují nesplacenou jistinu ve výši [částka], nesplacený smluvní úrok [částka], smluvní pokutu [částka], nesplacené pojistné [částka], smluvní úrok ve výši 10,99% ročně jdoucí z částky jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15% jdoucí z částky jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný se tyto „dluhy“ zavázal zaplatit a současně na listinu připojil svůj úředně ověřený podpis ze dne [datum].
4. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam.
5. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
6. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
7. Uznání dluhu je jednostranné, adresované, hmotněprávní jednání dlužníka, které ke své platnosti kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o.z.) musí splňovat náležitosti předepsané v § 2053 o.z. Především tak musí být učiněno v písemné formě (§ 561 o.z.) a musí se týkat jak jeho důvodu, tak jeho výše. Zároveň je třeba, aby splňovalo požadavky určitosti a srozumitelnosti (§ 553 o.z.) a bylo zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje. Jelikož uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být v souladu s § 561 odst. 1 věty první o.z. jeho součástí též podpis jednajícího. V tomto směru lze konstatovat, že uznání dluhu ze dne [datum] všechny uvedené požadavky splňuje.
8. Ve smyslu § 2053 o.z. je důsledkem uznání dluhu vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání a důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který v případě sporu musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu.
9. Proto bylo v daném případě na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že jím uznaný dluh („dluhy“) neexistuje nebo byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žádná taková skutečnost nebyla v řízení prokázána, natož tvrzena. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, musí mít soud podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou.
10. Promítnuto do poměrů projednávané věci lze uzavřít, že právo žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], nesplaceného smluvního úroku [částka], smluvní pokuty [částka], nesplaceného pojistného [částka], smluvního úroku ve výši 10,99% ročně jdoucího z částky jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15% jdoucích z částky jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, to vše z titulu spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], je dáno. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).
11. Lhůtu k plnění stanovil soud žalovanému ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].