5 C 224/2024

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smluv o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze dne [datum], kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále také jen „Původní věřitel“). Na základě uvedených smluv byly dle žalobkyně poskytnuty žalovanému úvěry ve výši [částka] a [částka], přičemž žalovaný jej spolu se sjednaným příslušenstvím nesplatil ve sjednané lhůtě. Žalovanému byly úvěry vyplaceny v hotovosti. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalovaný byl upomínán k zaplacení, dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Účastníci se k jednání soudu nedostavili, soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal v jejich nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované [datum], soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr [částka], vyplacen byl žalovanému v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Celkem měl žalovaný vrátit Původnímu věřiteli částku [částka] (jistina úvěru včetně sjednaného poplatku, služeb a pojištění – částka za zpracování úvěru byla sjednána ve výši [částka]), a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po [částka], resp. poslední splátka měla činit [částka]. Poslední splátka byla splatná dne [datum].

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované [datum], soud zjistil, že byla uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr [částka], přičemž úvěr byl vyplacen žalovanému v hotovosti, toto žalovaný stvrdil svým podpisem. Celkem měl žalovaný vrátit Původnímu věřiteli částku [částka] (jistina úvěru včetně sjednaného poplatku, služeb a pojištění – částka za zpracování úvěru byla sjednána ve výši [částka]), a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po [částka] měsíčně, resp. poslední splátka splatná dne [datum] měla činit [částka].

6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně prohlásil, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, příjem [částka] měsíčně čistého, jiný příjem nemá. Žalovaný měl dále splácet externí splátky ve výši [částka] měsíčně a jeho odhadované běžné měsíční výdaje měly činit [částka]. Dále žalovaný prohlásil, že nevlastní automobil, je majitelem běžného účtu, nemá kreditní kartu a splácí úvěry nebo půjčky u jiného věřitele. Původní věřitel měl žalovaným uváděné údaje ověřit pracovní smlouvou (pracovní poměr měl mít žalovaný sjednán na dobu neurčitou) a výplatními páskami za červenec a srpen 2021.

7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně prohlásil, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, jeho příjem činí [částka] čistého měsíčně, jiný příjem nemá. Žalovaný dále uvedl, že hradí externí splátky ve výši [částka] měsíčně a interní splátky ve výši [částka] měsíčně, jeho odhadované měsíční výdaje měly činit [částka]. Dále žalovaný prohlásil, že nevlastní automobil, je majitelem běžného účtu, nemá kreditní kartu a splácí další úvěry u jiného věřitele. Původní věřitel měl dle zákaznické karty ověřit údaje uváděné žalovaným pracovní smlouvou (pracovní poměr měl mít žalovaný sjednán na dobu neurčitou) a výplatními páskami za srpen a září 2021.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní, jakožto postupníkem, a Původním věřitelem, jako postupitelem, ze dne [datum], včetně seznamu pohledávek, soud dále zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je uvedena pohledávka za žalovaným ve výši [částka] ze smlouvy č. [hodnota] a ve výši [částka] ze smlouvy č. [hodnota].

9. Z oznámení o postoupení pohledávek a podacího lístku soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem Původního věřitele ze dne [datum], dopis byl stejného dne odeslán. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky, žalovaný měl dlužnou částku zaplatit do tří dnů.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel vyplatil žalovanému dne [datum] v hotovosti částku [částka] a dne [datum] v hotovosti částku [částka], a to na základě smluv o úvěru. Žalobkyně byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, neboť pohledávka Původního věřitele za žalovaným na ni byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem Původního věřitele ze dne [datum], žalovaný měl dluh uhradit do tří dnů ode dne doručení tohoto dopisu.

11. Po provedeném dokazování naopak soud nemá za prokázané, že Původní věřitel před poskytnutím úvěrů žalovanému ve výši [částka] a [částka] s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jaká zjištění Původní věřitel v této věci učinil, zejména pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného a jeho domácnosti, a k jakým závěrům dospěl; žalobkyně nepředložila žádné důkazy, kterými by mohlo být splnění této zákonem stanovené povinnosti prokázáno. Původní věřitel nezkoumal faktické výdaje žalovaného a výdaje jeho domácnosti, a to zejména výdaje na bydlením, kdy žalovaný měl bydlet v nájmu, mě mít jednu vyživovací povinnost. Údaje uváděné žalovaným pak Původní věřitel nijak neověřoval, v zákaznické kartě bylo pouze uvedeno, že Původní věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, tyto listiny nebyly ze strany žalobkyně předloženy12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.19. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr [částka] a [částka], aniž by před jejich poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl zcela nedostatečně a účelově. Původní věřitel bez dalšího ověření vycházel pouze z odhadovaných výdajů žalovaného [částka] měsíčně, resp. [částka], žádným způsobem si výdaje žalované neověřil, ani nepožadoval jejich bližší specifikaci, a to navíc v situaci, kdy výdaje uváděné žalovanou byly nepřiměřeně nízké, neboť žalovaný měl bydlet v nájmu a měl mít jednu vyživovací povinnost. Případné výdaje stanovené vědomě pouhým odhadem pak v žádném případě nenaplňují zákonný požadavek na náležité a odborné posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Údaje vyplněné k osobě žalovaného ve formuláři tak musely v Původním věřiteli vzbuzovat pochybnosti o jejich správnosti, resp. úplnosti a pravdivosti, a proto bylo namístě, aby si je Původní věřitel dále ověřil, případně požadoval po žalovaném jejich doložení, a to zejména pokud jde o výdaje (a to především na bydlení, kdy žalovaný uváděl, že bydlí v nájmu, přičemž tento výdaje lze poměrně snadno doložit - ověřit). Pokud tak ale Původní věřitel neučinil a úvěr žalovanému poskytnul, je třeba uzavřít, že nepostupoval s odbornou péčí a náležitě neposoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy toto posouzení provedl čistě formalisticky, neboť pokud by uváděné skutečnosti posoudil náležitě odborně, musel by přinejmenším požadovat doplnění údajů k osobním a majetkovým poměrům žalovaného a toto chtít doložit (Původní věřitel nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného; nezajímal se ani o další splátky, které měl žalovaný splácet). Navíc o účelovosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného svědčí rovněž skutečnost, že v září 2021 měly být odhadované výdaje žalovaného [částka] (nepřiměřeně nízké), přičemž již v říjnu 2021 byly ještě o [částka] měsíčně nižší, tedy pouze [částka], aniž by toto bylo nějak vysvětleno, doloženo.20. Soud proto dospěl k závěru, že Původní věřitel neměl žalovanému na základě nedostatečně zjištěných informací úvěr ve výši [částka] a [částka] vůbec poskytnout, neboť nebylo ani osvědčeno, že žalovaný bude schopen je splácet, a pokud i přesto Původní věřitel žalovanému úvěry poskytnul, je třeba uzavřené smlouvy o úvěru považovat za neplatné dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (zejména rozsudek SDEU (druhého senátu) z [datum] ve věci C-679/18), se jedná o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlížet z úřední činnosti. Postupem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] a [částka] představující vyčerpané a nesplacené jistiny úvěrů (žalovaný na vyčerpanou jistinu úvěrů [částka] a [částka] ničeho uhradil), a to spolu se se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek ve výši 14,75 % ročně od [datum], kdy nejpozději k tomuto datu byl žalovaný v prodlení, do zaplacení (výzva k úhradě byla žalovanému odeslána [datum] (středa), podle § 573 o. z. se pak považuje za doručenou třetí pracovní den, tj. v pondělí [datum]; žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných částek do tří dnů, tedy do [datum], a pokud do tohoto data dlužné částky nezaplatil, je od [datum] prodlení; k [datum] činil zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně). Pohledávka Původního věřitele za žalovaným ze smluv o úvěru byla postoupena na žalobkyni, čímž právo na zaplacení přešlo na žalobkyni a žalobkyně byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.21. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] (rozdíl mezi žalovanou částkou [částka] a přiznanou jistinou úvěru [částka]) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dalšího úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky [částka] (rozdíl mezi žalovanou částkou [částka] a přiznanou jistinou úvěru [částka]) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dalšího úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. S ohledem na neplatnost smluv o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat další ve smlouvách sjednané platby (v daném případě částky za zpracování každého z úvěrů ve výši [částka]), zákonný úrok z prodlení pak bylo možné přiznat žalobkyni až od [datum], neboť až v tento den se s ohledem na neplatnost smluv dostal žalovaný do prodlení, a to pouze ohledně dlužné částky [částka] a [částka], přičemž k uvedenému dni prodlení činila výše zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně, přičemž žalobkyně požadovala nedůvodně zákonný úrok z prodlení vyšší, a to 15 % ročně (v části dalšího zákonného úroku 0,25 % ročně tak byla žaloba rovněž zamítnuta).22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (žalobkyně byla neúspěšná pouze ohledně nepatrné části uplatněného nároku), nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka], sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky [částka] ve výši [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně23. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.