Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku 11 500 Kč,b) zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacenía) částky 13 729,49 Kč,b) zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 228,85 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení,c) částky 177,30 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje nesplacený úvěr a smluvní pokutu, když mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Stanovené splátky žalovaná neplatila. Pro případ neuznání nároku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru navrhuje, aby soud přiznal jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.
5. Žalobkyně převedla na účet žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. (zjištěno z výpisu z účtu). Zástupce žalobkyně vyzval dopisem ze dne [datum] podaným téhož dne a doručeným dne [datum] k zaplacení žalované částky do tří dnů (zjištěno z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku a sledování zásilek). Listina nadepsaná „SMLOUVA O REVOLVINGOVÉM SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU č. [hodnota] “ neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. Obsahem listiny je pouze text vyhovený v textovém editoru (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]).
6. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované.
7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
8. Žalobkyně převedla na účet žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Zástupce žalobkyně vyzval dopisem ze dne 19. 6 2025 podaným téhož dne a doručovaným dne [datum] žalovanou k zaplacení žalované částky do tří dnů. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný souhlasil s obsahem listiny „SMLOUVA O REVOLVINGOVÉM SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU č. [hodnota] “ či že by mezi žalovaným a žalobkyní došlo k jakémukoli dvoustrannému právnímu jednání. V řízení nebyla tvrzena úhrada poskytnutých prostředků ze strany žalované.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
10. Soud neshledal žádný právní důvod, který by opravňoval žalovanou k obdržení peněžních prostředků ve výši [částka] od žalobkyně. Tato tak poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], aniž by k tomu byl dán právní důvod, tedy žalovaná ve smyslu § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a proto je povinna dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat oč se obohatila, tedy částku [částka].
11. Jelikož je žalovaná se svým peněžitým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení. Splatnost částky [částka] představující bezdůvodné obohacení nastala dle § 1958 o. z. v důsledku doručení předžalobní výzvy žalované dne [datum], žalovaná je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu od [datum], kdy marně uplynula stanovená tří denní lhůta k zaplacení, a proto soud uložil povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení od tohoto data dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Soud shledal nárok za důvodný co do návrhu žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] a úroku z prodlení výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a v ostatním rozsahu uplatněný nárok zamítl. Soud vyhověl návrhu žalobkyně co do bezdůvodného obohacení, a proto nenařídil ve věci jednání za účelem poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
13. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
14. Žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žalované ve věci žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.