7 C 11/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částek spolu s úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že na základě smlouvy o službě [Anonymizováno] účet právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], IČO: [IČO] poskytla žalované možnost zaplatit za zboží u vybraných e-shopů kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Se žalovanou byla tato smlouva uzavřena 20-06 2022, na jejímž základě jí byla zřízena služba [Anonymizováno] nákupní účet a podle článku 1. 2. smlouvy činil limit odložených plateb až 10 000 korun, s tím že mohla opakovaně čerpat až do vyčerpání úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Takto žalovaná načerpala v období [datum] až [datum] služby v celkové výši [částka] a dosud podle vyúčtování uhradila [částka]. Na poplatcích bylo naúčtováno celkem [částka] sestávajících z poplatků za prodlení [částka], [částka] poplatek za službu [Anonymizováno] účet a poplatek za odložení splatnosti ve výši 2 736 korun. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne 20-05-2024 a žalovaná o tom byla vyrozuměna.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 28.3.2025, ke kterému se žalovaná omluvila pro náhlou zdravotní indispozici a uvedla, že se pokusí se žalobkyní dohodnout na splátkách, neboť se ocitla v dluhové pasti. Soud jednání odročil na 16.5.2025, k tomuto jednání se obě účastnice omluvily.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění. Na základě Smlouvy k službě [Anonymizováno] účet, datované [datum] (dále jen „smlouva“), se společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] zavázala žalované zřídit službu „[Anonymizováno] účet“, v jejímž rámci jí měl být zpřístupněn finanční limit [částka] a žalovaná se zavázala splácet poskytnuté finanční prostředky v souladu se smlouvou. Tato smlouva měla být sjednána prostřednictvím komunikace tzv. na dálku. Totožnost žalované měla být ověřena doloženou fotografií a dokladem – občanským průkazem č. [hodnota].

4. Žalovaná podle vyúčtování za období září 2022 až července 2023 provedla „objednávku“ v celkové částce [částka] (jednotlivé platby dle doložených vyúčtování – splátky [Anonymizováno], [právnická osoba], [Anonymizováno] objednávka [Anonymizováno].cz), za což jí byly účtovány poplatky za odložení a prodlení, službu [Anonymizováno] v jednotlivých vyúčtováních celkem [částka].[právnická osoba] úhradě dlužných plateb byla vyzývána emailovými zprávami.6. Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] smlouvou z [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o tomto informována dopisem z [datum] a vyzvána k úhradě dluhu do 7 dní od datace výzvy. Tato jí byla odeslána [datum]. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení a přílohy předmětné pohledávky, podacího archu a výzvy z [datum].7. K prověření úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výpis interní databáze žalované, dle které měla prokázat svůj příjem 21 tis. Kč měsíčně, oproti započteným výdajům 3 tis. Kč a výdajovému dluhu 13 tis. Kč ( uvedeno jako splátky),přičemž příjem měl být ze zaměstnání, žalovaná uvedla, že je svobodná s 1 dítětem, k čemuž další doklady nedoložila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto zmařila svou neúčastí i případnou výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy [datum].9. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala nároku ze smlouvy označené jako „služba [Anonymizováno] účet,“ která je ve své podstatě úvěrovým vztahem s odloženou splatností, kterým odkládá oproti zaplacení úroku žalovanému splatnost převážné části platby provedené prostřednictvím poskytnuté karty. Jde jednoznačně o činnost vymezenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú, kdy žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky [právnická osoba],, o čemž byla současně žalovaná vyrozuměna.17. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka], tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu sp.zn. [spisová značka] kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“19. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.20. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka] takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“1. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně mimo základních údajů o žalované převzatých z její databáze ( příjem 21 tis. Kč a výdaje 3 a 13 tis. Kč, + 1 dítě), ničím však nepodložených, ke zkoumání schopnosti žalované převzatým závazkům dostát, ničeho blíže nedoložila. Jednání nařízeného za tímto účelem se nedostavila, proto soud uzavřel, že v tomto směru nebyla úvěruschopnost zkoumána dostatečně, nedošlo k základnímu ověření ani příjmů ani výdajů, nebyly doloženy ani výstupy základních registrů. Závazkový vztah mezi účastníky hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela provedenými platbami částku [částka], uhradila dle tvrzení v žalobě [částka] ( sama jiné úhrady netvrdila, ani tedy neprokázala) zbývá proto k úhradě [částka]. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši od [datum] do zaplacení, když k úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána dopisem z [datum] ve lhůtě do 7 dní, tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.21. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměrného úspěchu žalobkyně co do 60% předmětu sporu a neúspěchu cca 38%. Vůči žalované tak má právo na náhradu rozdílu tj. 22% nákladů řízení. Tyto sestávají z částky [částka] za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. před novelou vyhl.č. 258/2024 Sb. celkem [hodnota] úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po [částka] dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky. Dále za účast na jednání dne [datum], které se nekonalo dle § 14 odst. 2 AT náhrada za promeškaný čas ve výši ½ mimosmluvní odměny, tj. [částka] dle § 7 odst.

5 AT a náhrada hotových výdajů [částka], to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce [částka]. Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku [částka], z čehož 22% činí částku [částka] zaokrouhleně.22. Obě plnění soud umožnil žalované splácet v přiměřených splátkách celkem [částka] měsíčně s ohledem na tvrzený nástup do zaměstnání a snahu vyhnout se dluhové pasti dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.