Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 24.10.2024 do zaplacení, to vše do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 2 760 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 11.6.2024 do 23.10.2024, úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 2 760 Kč od 24.10.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 12 000 Kč od 24.10.2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta A] do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne [datum] nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] se [adresa], IČO: [IČO]. Nároku se domáhala z titulu nevráceného úvěru ze smlouvy ze dne [datum] sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách [Anonymizováno]., sestávající z jistiny [částka] a poplatku [částka]. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou z [datum].
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně omluvila, žalovaná se prostřednictvím svého zástupce vyjádřila tak, že považuje smlouvu za neplatnou z důvodu nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti.
3. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba] se [adresa], IČO: [IČO] se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] s úrokovou sazbou 279,83 % ročně ve smlouvě sjednané elektroniky dne [datum]. Tento měla žalovaná uhradit spolu s poplatkem [částka] do [datum]. Z výpisu účtu bylo zjištěno, že částka [částka] byla téhož dne odeslána na účet žalované č. [č. účtu]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni, jak soud zjistil ze smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a její přílohy. Žalovaná byla o postoupení vyrozuměna dopisem z [datum], odeslaným téhož dne a vyzvána k úhradě do 3 dnů. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by byly jakýmkoliv způsobem zjišťovány či ověřovány skutečnosti o způsobilosti žalované úvěr splácet, ani že by žalovaná žalobkyni cokoliv na tuto částku uhradila.
4. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě o poskytnutí peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, který se zavázala splácet spolu s úrokem. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne [datum] a žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.. Žalovaná měl aposkytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovaným úrokem. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka], tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
5. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu sp.zn. [spisová značka] kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
6. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumané úvěruschopnosti nedoložila ničeho. V podání z [datum] sice uvedla, že mohla využít dostupných registrů, právní předchůdkyně vycházela z prohlášení dlužníka, že není v prodlení s úhradou jakéhokoliv dluhu, k tomuto doložila toliko obchodní podmínky, které soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť z těchto nelze relevantní zjištění o postupu úvěrující vůči úvěrované zjistit. Jelikož se jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř.. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
7. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku [částka], jak vyplývá z doložených důkazů. Současně netvrdila, ani neprokázala, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku uhradila, je povinna žalobkyni tuto částku vrátit. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši od [datum] do zaplacení, když k úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána dopisem z [datum] ve lhůtě do 3 dní, tj. v době odpovídající § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.
8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k celkové výši požadovaného plnění byl neúspěch žalobkyně v části 20 %, úspěch co do 80% a má nárok na náhradu 60% celkových nákladů. Tyto sestávají z částky [částka] za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl.č. 258/2024 Sb., celkem [hodnota] úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po [částka] dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o DPH ve výši 21%, kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce [částka]. Celkem tak výše nákladů činí částku [částka], z čehož 60% činí částku [částka].
9. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. delší než zákonnou, a to vzhledem k tíživé finanční situaci žalované, do 2 měsíců.