Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 233 205 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 79 427,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 942,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 312 632,15 Kč od 2.7.2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 311 371,75 Kč od 2.7.2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení v rozsahu 44 % částku [částka] k rukám advokáta [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], poskytla žalovanému na základě smlouvy z [datum] úvěr ve výši [částka], kterou měl splácet spolu s úrokem 16,99 % formou v pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění k [datum]. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou z [datum] s účinností k [datum]. Žalobkyně požaduje k úhradě mimo dlužné jistiny [částka], zaplacení kapitalizovaných úroků [částka], smluvních poplatků v částce [částka], úroků z prodlení v částce [částka], obojí úroky k datu [datum] a dále do zaplacení.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno den [datum]. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. K žalobě se nijak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
4. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], (dále jen „banka“), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě měla banka poskytnout žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v 107 měsíčních splátkách po [částka], spolu s úrokem v sazbě 16,99%. Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené úvěrové smlouvy, podepsané vlastnoručně žalovaným téhož5. Z podkladů pro soud k účtu č. [hodnota] vyplývá, že úvěr byl čerpán dne [datum]. Z těchto podkladů dále vyplývají částečné úhrady žalovaného, a to v částce 3000 korun dne 05-03-2024, částka 424 korun a 5538 korun dne 10-04 2024, částky 487 +5031,15 +376+ 55 +75,85 korun ve dnech 10.5 a 16.5 2024. Dne [datum] částka 64,75 korun, dne [datum] částka 401 korun a dne 12. 7., 16.7. a [datum] 7 částečné splátky ve výši 21,25 + 178,75 + 308,25 + 491,75 + 7 425 korun. Dne 27. 8. a [datum] částky 1687 + 8313 + 384,25 korun, dne [datum] částky 2661 + 900 + [částka], dne [datum] částka 487 + 17 513 korun. Poslední splátka z těchto podkladů vyplývá 20-03-2025 v částce 3261 korun a 3000 korun. Dle výpočtu soudu celkem [hodnota] korun.6. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni, k tomuto byla doložen i výpis odeslané pošty.7. K žádosti o úvěr žalovaný ke své osobě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán s příjmem [částka]. Výdaje deklaroval v částce [částka] na bydlení, jiné příjmy ani výdaje neuvedl. Příjem žalovaného byl potvrzen zaměstnavatelem z [datum] [právnická osoba], kde byl pracovně zařazen jako operátor s hrubým příjmem [částka], čistého měsíčně za posledních 12 měsíců [částka]. Podle tzv. posouzení úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně zjistila ze závazů v registru CCB kontokorentní úvěr s limitem [částka] a splátkou [částka] měsíčně. Po odečtu přepočteného splátkového zatížení zbylo na pokrytí životních výdajů [částka].8. K tomuto žalobkyně doložila dále výpis účtu žalovaného u [právnická osoba] č. [č. účtu] za období [datum] -[datum] a [datum] -[datum] s tím, že jiná období před sjednáním závazku k dispozici nemá. Za prvé období činil počáteční zůstatek -[částka] a konečný -[částka], v druhém období -[částka] a konečný -[částka], přičemž součet debetních obratů v prvém období činil [částka] a druhém [částka]. Na tento účet byly připsány prostředky od zaměstnavatele dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] v částce [částka]. Žalobkyně posledně uvedené doplnila po výzvě při jednání k doplnění případných dalších důkazů k zkoumání úvěruschopnosti pod následky posouzení závazkového vztahu jako neplatného právního jednání. Oproti tomu žalovaný jiné splátky tohoto závazku nad rámec zjištění plynoucích z provedeného dokazování netvrdil, ani pro procesní pasivitu neprokázal.9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne , datum10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení, poplatků ze smlouvy sjednané její právní předchůdkyní se žalovaným v rámci podnikatelské činnosti předchůdkyně. Takto bylo poskytnuto žalovanému fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak z ustálených záběrů judikatorní praxe Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka], tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.14. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Účelem tohoto ustanovení je krom ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, a to soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.15. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Z informací převzatých od samotného žalovaného a ověřených úvěrující vyplývá toliko, že bylo vycházeno z informací, že žalovaný jiné závazky mimo kontokorentní úvěr se splátkou [částka] měsíčně nemá, aniž by konkrétní výstupy z jednotlivých databází doložila, ověřen byl potvrzením zaměstnavatele příjem, který vyplývá i z výpisu účtu za 2 nenavazující období předcházející převzetí závazku. Z doloženého výpisu pak nadto zcela jasně vyplývá, že oproti těmto příjmům výdaje v doloženém období přesahují ověřené příjmy, byť šlo o kontokorentní účet, stavy byl v minusu. Z uvedeného je však zřejmá nedostatečná platební morálka či životní styl žalovaného, který tato výdaje směřuje zčásti na hry a sázky, což soud nepovažuje za zjištění svědčící o návratnosti poskytnutých prostředků a platební kapacitě žalovaného. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.16. Způsob vypořádání takto neplatné smlouvy vyplývá ze samotného ustanovení § 87 odstavec 1 a 2 spotřebitelského zákona, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz., které představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Tato úprava je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odstavec 1 spotřebitelského zákona. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Pokud splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran či rozhodnutí soudu ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.17. Soud proto s ohledem na výše uvedené vypořádal převzaté plnění žalovaným, který částku [částka] obdržel dne [datum] a dle doložených podkladů dosud celkem uhradil v období od tohoto data do [datum] částku celkem [částka]. Na jistině proto zbývá k úhradě částka [částka], žalovaný sám jiné úhrady netvrdil, ani neprokázal. Uvedené plnění bylo přiznáno žalobkyni bez dalších úroků, úroků z prodlení a poplatků dle výše citovaného rozhodnutí, které byly spolu s částečnou úhradou jistiny zamítnuty-výrok II.18. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 72:28 vzhledem k celkově uplatněné částce včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 44 %. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku [částka], odměnou za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ( dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, účast na 1 jednání v částce po [částka], náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 4x450 Kč dle § 13 odst. 3 AT, to vše zvýšené o DPH v částce [částka], celkem [částka]. Z této sumy 44 % činí částku [částka] zaokrouhleně, kterou soud uložil v části neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni. Pokud žalobkyně účtovala další úkon za doplnění žaloby k výzvě soudu, jedná se o skutečnosti, které měly být již součástí uplatněné žaloby a tyto náklady neshledal důvodné.19. K splnění obou povinností soud stanovil zákonnou třídenní lhůtu dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.