Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že vlastníkem pozemku st. p. č. [hodnota] o výměře 2 115 m2, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] rodinný dům, to vše v obci [adresa], katastrální území [adresa], byla ke dni své smrti dne [datum] zůstavitelka [jméno FO], narozená [datum], a že žalovaná [Jméno žalované] není vlastníkem těchto nemovitostí, se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech tohoto řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že zůstavitelka ve výroku I. byla vlastníkem nemovitostí specifikovaných tamtéž ke dni své smrti dne [datum] a současně, že žalovaná není jejich vlastníkem. Uvedl, že zůstavitelka byla jeho matka a žalovaná sestra, přičemž obě uzavřely dne [datum] darovací smlouvu ohledně předmětných nemovitostí, ačkoliv zůstavitelka v této době byla ve vážném stavu pro onkologické onemocnění mozku. Od [datum] byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici [adresa] a dne [datum] zemřela. Žalobce považuje z tohoto důvodu darovací smlouvu za absolutně neplatný právní úkon, neboť její stav vylučoval projevení svobodné vůle.
2. Žalovaná s předmětem žaloby nesouhlasila, uvedla, že vzhledem k finančním problémům žalobce, které za něho i zůstavitelka za života řešila, o darování uvažovala dlouho. Ohledně tohoto úkonu byl informován ošetřující personál a byla podpisu přítomna i notářka, zůstavitelka byla s tímto úkonem v době podpisu srozuměna a s jeho obsahem souhlasila. Dále namítala nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.
3. Řízení bylo na shodný návrh obou stran přerušeno v usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Na návrh žalobce z [datum] v řízení bylo dále pokračováno.
4. Žalobce se touto žalobou domáhal určení vlastnického práva zůstavitelky ke dni smrti k majetku zapsanému v katastru nemovitostí a současně určení, že žalovaná vlastníkem tohoto majetku není. Soud se v souladu s ust. § 80 občanského soudního řádu, z.č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.). zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobce na této určovací žalobě a dále vycházel z níže citovaných právních předpisů.
5. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
6. Podle § 189 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, z.č. 292/2023 Sb. (dále jen z.ř.s.), nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.
7. Podle § 193 odst. 1 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.
8. Jelikož z výše citovaného vyplývá ustálená soudní praxe o preventivním charakteru určovací žaloby a procesní podmínce předpokladu věcné legitimace účastníků řízení a naléhavého právního zájmu, řešil soud předně tyto otázky. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. [hodnota], ročník 2022). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován. Vzhledem ke změně právní úpravy účinné od [datum] již nelze spor, zda určitý majetek je součástí dědictví po zůstaviteli, který byl doposud řešen žalobou na určení, že zůstavitel byl v den smrti vlastníkem takového majetku, nadále po právní moci usnesení o dědictví aplikovat ( viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka]).
9. V tomto sporu bylo zjištěno, že řízení o pozůstalosti bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty vydán vypravitelce pohřbu. Otázka, kdo je dědicem zůstavitele nemůže být posuzována v jiném než pozůstalostním řízení, a to ani jako otázka předběžná ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka] publikovaný v časopise [právnická osoba] pod č. [hodnota], ročník 2015). Dědicem zůstavitele je jinak ten, komu soud v řízení o dědictví (vydaném podle ust. § 185 z.ř.s.) potvrdil nabytí dědictví jako jedinému dědici nebo podle dědických podílů, popřípadě kdo byl jako dědic účastníkem soudem schválené dohody o rozdělení pozůstalosti. Výrok soudu vydaný v řízení o pozůstalosti, které se týkají dědického práva ( tj. stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem) jsou závazné pro každého ( viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka]). Z uvedeného vyplývá tedy závěrem, že uplatněná žaloba nemůže být úspěšná ve smyslu ust. § 189 odst. 1 z.ř.s., jestliže v řízení o pozůstalosti nebylo určeno, kdo je dědicem zůstavitele, soud nemůže tuto otázku v jiném než řízením o pozůstalosti řešit, žalobce tak nebyl k požadovanému určení zůstavitelova vlastnictví věcně legitimován, chybí ostatně i pasivní věcná legitimace žalované. Jelikož žalobce setrval na návrhu rozsudečného výroku soudu (specifikovaném ve výroku I.), nezbylo soudu než tento z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu zamítnout v plném rozsahu, aniž by prováděl jakékoliv dokazování k věci samé. Soud nemůže překročit meze poučovací povinnosti soudu v § 5 o.s.ř. a účastníkům podávat poučení o hmotném právu.
10. Žalovaná byla v tomto řízení úspěšná, dle zásady plného procesního úspěchu v § 142 odst. 1 o.s.ř. má nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto sestávají z nákladů právního zastoupení žalované - odměny advokáta stanovené dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 ( tarifní hodnota [částka]) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) ve znění účinném do [datum] ve výši [částka] za 1 úkon právní služby. Zástupce žalované v řízení učinil a byly mu přiznány tyto úkony: převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na 1 jednání soudu, celkem [hodnota] úkony uvedené v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT včetně paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 AT, dále jízdného k jednání soudu z [adresa] a zpět dle doloženého velkého technického průkazu vozidla tov. zn. Audi v částce [částka], náhradou za ztrátu času na této cestě za 6 půlhodin po [částka], spolu s DPH v částce [částka], celkem [částka] zaokrouhleně. Pokud zást. žalované požadoval k náhradě také úkon spočívající ve studiu spisu dne [datum], nebyl tento úkon přiznán, neboť studium činila přímo účastnice, nikoliv zástupce a její výdaje nebyly účtována. Lhůtu k plnění této povinnosti stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.