Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 171,54 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 28.5.2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky [částka], úroku ve výši 13,9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2% z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku v částce [částka], v části kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka] přesahující úrok z prodlení přiznaný ve výroku I.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že poskytla žalovanému na základě smlouvy o kreditní kartě ze dne [datum] úvěr ve výši [částka], který měl hradit vedle vyčerpané jistiny s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3% jistiny. Jelikož žalovaný porušil podmínky smlouvy, došlo k zesplatnění úvěru k [datum]. Žalobkyně požaduje úhradu částky [částka] představující vyčerpanou jistinu a poplatky v částce [částka].
2. Žalovanému byla žaloba doručena dne [datum] náhradním způsobem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí, k této se nijak nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., soud proto ve věci dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud z listin doložených žalobkyní učinil tato skutková zjištění.
4. Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o kreditní kartě, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované kreditní kartu s možností čerpání úvěru do výše [částka] s úrokovou sazbou 13,9%. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky splácet měsíční splátkou ve výši 3 % z vyčerpané jistiny Úvěru a splatnými úroky, minimálně [částka]. Pokud vyčerpaná jistina Úvěru spolu se splatnými úroky dle výpisu je nižší než [částka], splátku v tomto období nehradíte.
5. Podle historického výpisu úvěru č. [tel. číslo] CZK byl úvěr počínaje [datum] čerpán, celkem v částce [částka].
6. Žalovaný byl informován ve výpise z [datum] o zesplatnění úvěru k témuž dni. Předžalobní výzvou z [datum] byl vyzýván k úhradě dluhu do [datum].
7. K způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně návrh na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty osobní, ze kterého vyplývají údaje o žalovaném jako žadateli: rodinný stav svobodný, bytové poměry označené jako ostatní, příjem z podnikatelské činnosti [částka] ročně, měsíční výdaje spojené s bydlením [částka] a ostatní [částka], bez dalších závazků. Ze závazků je označen toliko debet do [částka] u stejného věřitele, jiné závazky ani exekuční či insolvenční řízení zjištěno nebylo. K tomuto byla doložena kopie občanského průkazu a výpisy účtu za období 8-12/2022 č. účtu [č. účtu], z nichž jsou patrné obraty: 8/2022 +[Anonymizováno] oproti -[částka], 9/2022 + [částka] oproti -[částka], 10/2022 +[částka] oproti -[částka], 11/2022 + [částka] oproti -[částka], 12/2022 + [částka] oproti - [částka]. Z výpisu jsou patrné každý měsíc plánované splátky úroku/úvěru okolo 5 tis. Kč každý měsíc. Jiné důkazy k tomuto žalobkyně nedoložila, potvrzení o zdravotním stavu je bezpředmětné pro zkoumání úvěruschopnosti.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne [datum].
9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu toliko v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků a úroků ze smlouvy o úvěru sjednané se žalovaným dne [datum]. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z. s. ú. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s konstantními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka], tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu sp.zn. [spisová značka] kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
17. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka] takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
19. V projednávané věci má soud za to, že žalobkyně výše naznačeným způsobem nepostupovala a neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, zejména předpokládanou u bankovního subjektu. Ve své podstatě vycházela z kusých informací od žalovaného, sice podložených výpisy účtu za dostačující období předchozích 5 měsíců, z nichž však kapacita žalovaného k jakýmkoliv dalším závazkům nevyplývá. Žalobkyně předně nedoložila základní ověření příjmu z podnikání žalovaného, tyto příjmy nejsou z výpisů patrné, mimo jednoho měsíce přesahují výdaje jeho příjmy a jedním z výdajů je nadto parný závazek z úvěru se splátkou okolo 5 tis. Kč měsíčně, což další závazky naprosto vylučuje. Minimálně tyto skutečnosti považuje soud za moment, kdy úvěrující postupující s řádnou péčí, vyvine odpovídající aktivitu k zjištění bonity klienta, nadto je-li bankovní subjekt, u kterého má úvěrovaný veden v předchozím období běžný účet. Tento postup dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.
20. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku [částka], dle doložených podkladů nevyplývají jeho ani částečné úhrady, tyto netvrdil, ani dále neprokázal, proto soud vypořádal tuto částku a uložil žalovanému vrátit jistinu ve výši [částka] a ve zbývající části návrh žalobkyně pro tuto absolutní neplatnost zamítl. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši od data [datum], kdy za počátek prodlení považuje den po splatnosti v předžalobní výzvě z [datum], jako dobu přiměřenou k úhradě dluhu dle § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části pro částečnou nedospělost úroku z prodlení tento také zamítl -výrok II.
21. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 75.25. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 50%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku [částka], částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem [hodnota] úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po [částka] dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, vše zvýšené o DPH ve výši 21% v částce [částka], kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu. Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku [částka], z čehož 50% činí částku [částka].
22. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.