7 C 355/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů se žalovaným dne [datum] sjednala smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jehož výše činila [částka]. Z této částky bylo žalovanému vyplaceno [částka] a částka [částka] byla vyplacena zprostředkovateli sjednaného spotřebitelského úvěru. Poskytnuté plnění po navýšení o sjednané úročení celkem v částce [částka] se žalovaný zavázal splatit formou 40měsíčních splátek po [částka]. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru v oznámení z [datum]. Žalovaný dluží na jistině částku [částka], dlužný úrok v částce [částka], smluvní pokutu za každou nesplacenou splátku (3 x [částka]) a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celého neuhrazeného zůstatku v částce [částka] ( z částky [částka] za období 26.5.-[datum]).

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K tomuto jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. K žalobě se nijak nevyjádřil. Soud ve věci jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datovanou [datum] bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout plnění ve výši [částka]. Z uvedeného plnění připadla částka [částka] na úhradu provize pro zprostředkovatele kontraktu, zatímco zbytek měl být vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] označený žalovaným. Žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve 40měsíčních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum]. Žalovaný měl smlouvu podepsat verifikační platbou [částka], což bylo doloženo potvrzením o provedené transakci dne [datum]. V tentýž den byly poukázány i na účet žalovaného č. [č. účtu] prostředky ve výši [částka].

4. Žalobkyně doložila dále tzv. čestné prohlášení spotřebitel o příjmech a výdajích, ve kterém žalovaný označil výdaje na bydlení v částce [částka], splátky úvěrů [částka], ke své osobě uvedl, že je svobodný a údaj o dětech nevyplnil, nežije s nikým ve společné domácnosti. Jeho příjmy měly dosahovat [částka]. K tomuto byly připojeny výplatní lístky z dubna a května 2023, dle kterých byly žalovanému vyplaceny částky [částka] a [částka] čistého zaměstnavatele označeného [jméno FO] n/L. Dále negativní výpis z centrální evidence exekucí z [datum], shodně insolvenčního rejstříku, žádné záznamy systému REPI. Podle nájemní smlouvy z [datum] měl žalovaný hradit nájem za byt na adrese [adresa] ve výši 12 tis. Kč a zálohy [částka].

5. Žalobkyně k výzvě soudu k doplnění procesu úvěruschopnosti uváděla, že spolu se započtením existenčního minima na jednotlivce ke dni uzavření smlouvy v částce [částka] byl žalovaný dle jejího posouzení schopen splátky hradit i spolu s úvěry se splátkou [částka] u [právnická osoba]. a [částka] u [právnická osoba], tato zjištění však co se týče dosavadních závazků nijak nedoložila, jednání se neúčastnila, proto soud neměl možnost ani žalobkyni k doplnění vyzvat dle § 118a o.s.ř.

6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne [datum].

7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení, poplatků a smluvních pokut ze smlouvy sjednané se žalovaným v rámci její podnikatelské činnosti. Takto měla poskytnout žalovanému fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s ustálenými judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka], tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

14. Citované ustanovení § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu sp.zn. [spisová značka] kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka] takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

16. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalovanému, respektive toto neprokázala. I dle doplnění k výzvě soudu žalobkyně uvedla, že zapracovala do celkového posouzení další závazky žalovaného, které však nijak nedokládala. Z informací převzatých od samotného žalovaného a ověřených úvěrující co se týče příjmu žalovaného vycházela z průměrného příjmu [částka], žalovaný i dokládal výdaje na bydlení [částka] měsíčně. Současně však sám zmiňoval další úvěrovou angažovanost, kterou sice žalobkyně zmiňuje, ovšem nikterak nedokládá. Nicméně existence dalších závazků v porovnání s výší výdajů na bydlení je okolnost, která má na schopnost žalovaného převzatý závazek splácet zásadní vliv, i v souvislosti s dalšími výdaji žalovaného, které žalobkyně zahrnuje toliko odkazem na životní minimum jednotlivce. Z tohoto shrnutí má soud za to, že nelze spolehlivě učinit závěr o schopnosti žalovaného převzít další závazek, proto uvedenou smlouvu vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

17. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku [částka], dle tvrzení v žalobě zbývá jistině úvěru celkem uhradit [částka], sám jiné úhrady netvrdil, ani tedy neprokázal, proto soud uložil žalovanému vrátit tuto částku požadované jistiny. Součástí tohoto plnění stanovil úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od [datum] do zaplacení, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

18. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 83:17. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 66%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku [částka], částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 písm a) až c) bod 2 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem [hodnota] úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů v částce 3 x [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o DPH ve výši 21%, v částce [částka], kterou je právní zástupce žalobkyně povinen odvést z této částky ( § 137 odst. 3 o.s.ř..), celkem výši [částka], z čehož 66% činí částku [částka].

19. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní v obou případech.