Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne [datum] nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti [Anonymizováno] ( dříve [Anonymizováno]), se sídlem [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno]. Nároku se domáhala z titulu nevráceného revolvingového úvěru ze smlouvy ze dne [datum] sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách [Anonymizováno], který měl žalovaný čerpat v částce [částka].
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Žalobkyně předtím k výzvě soudu ke specifikaci požadované částky doplnila podáním z [datum], že žalovaný podle jednotlivých výpisů čerpal úvěr dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] v částce [částka], obojí na účet č. [č. účtu]. Před postoupením pohledávky uhradil částku [částka]. Požadovaná částka sestává z jistiny [částka], vynaložených nákladů [částka], úroku v částce [částka].
4. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu.
5. Společnost [Anonymizováno]. se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši [částka] s úrokovou sazbou 146,949% vyčísleným na [částka]. Po dobu trvání jednoho roku. Splácení bylo dohodnuto v minimálních splátkách 13% z nesplaceného úvěru měsíčně nebo [částka] podle toho, která z těchto částek je vyšší. Úvěr měl být čerpán na bankovní účet sdělený klientem č. [č. účtu].
6. Z výpisu účtu žalovaného u [právnická osoba]. č. [č. účtu] soud zjistil, že dne [datum] mu byly poukázány z účtu [Anonymizováno]. částka [částka] a dne , datum[částka] částka, .
7. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne [datum] za jeho osobou na žalobkyni a současně vyzván k úhradě celkové částky [částka] do 3 dnů. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný další než výše uvedenou částku čerpal, ani že by byly jakýmkoliv způsobem zjišťovány či ověřovány skutečnosti o způsobilosti žalovaného úvěr splácet, ani že by žalovaný žalobkyni cokoliv na tuto částku uhradil mimo tvrzené úhrady [částka].
8. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků ve výši revolvingového úvěru ve výši 40tis. Kč, který se zavázal splácet spolu s úrokem. Neměl však prokázánu dohodu o poskytnutí další částky [částka] z [datum]. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne [datum] a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. ( v části jistiny 40 tis. Kč). Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými úroky. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s. r. o. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
9. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
10. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumané úvěrushopnosti nedoložila ničeho. Jelikož se jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
11. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy a v části bez smlouvy ( [částka]), je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku [částka], jak vyplývá z doložených důkazů, jiné částky zjištěny nebyly. Současně netvrdil, ani neprokázal, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku mimo platby [částka] uhradil, je povinen žalobkyni vrátit částku [Anonymizováno]. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši. Za počátek prodlení soud stanovil den následující po splatnosti ve výzvě z [datum], nejdříve tedy [datum]. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl ( výrok II).
12. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v části cca 38%, úspěch co do 62% a má tak nárok na náhradu 24% celkových nákladů řízení. Tyto sestávají z částky [částka] za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně po [částka] za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem [hodnota] úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po [částka] dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce [částka]. Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku [částka], z čehož 24% činí částku [částka].
13. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.