7 C 63/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]. poskytla žalovanému na základě Smlouvy o úvěru ze dne [datum] úvěr ve výši [částka]. Tento se žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách spolu s dohodnutými úroky. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou pravidelných splátek, došlo ke dni [datum] k zesplatnění dluhu. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou z [datum]. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny [částka], a úroky kapitalizované ke dni zesplatnění v částce [částka], úroky z prodlení kapitalizované k tomuto datu v částce [částka], dlužné poplatky [částka] dle doložené obratové historie.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. K nařízenému jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.4. [jméno FO] [právnická osoba]., sídlem [adresa], IČO: [IČO] ( dále jen „banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měla banka poskytnout žalovanému částku [částka] za účelem konsolidace předchozích 3 závazků u [Anonymizováno] a.s. v celkové částce [částka] a zbytek k vlastnímu uvážení žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky s úrokem v sazbě 5,99% ve splátkách po [částka] do [datum]. Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy mezi nimi.5. Z obratové historie účtu č. [hodnota] měl prokázáno, že žalovaný částku [částka] dne [datum] načerpal. K [datum] činila jistina dluhu [částka]. Dopisem z [datum] byl vyrozuměn o zesplatnění úvěru k tomuto datu a vyzván k úhradě částky [částka].6. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění dluhu. Dále byl dopisem z [datum] vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzván k zaplacení dluhu do 7 dní od doručení. Předžalobní výzvou z [datum] doručovanou dle podacího lístku téhož dne byl vyzván k zaplacení částky [částka] do 10 dní.7. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaný uvedl mimo kontaktních údajů, že je rozvedený, žije v nájemním bytě s dalšími 2 osobami a jedna z nich je bez pravidelného příjmu. Je zaměstnán u [právnická osoba]. s příjmem [částka] měsíčně. Splátky závazků mimo banku uvedl ve výši [částka], náklady na bydlení odhadl na 7 tis. Kč a ostatní výdaje také 7 tis. Kč.8. K způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně tzv. posouzení úvěruschopnosti klienta bez uvedení data, kde ze systému CCB a vlastních systémů měla banka zjistit další závazky žalovaného v celkové výši [částka], které měly být zkonsolidovány. Banka měla stanovit životní výdaje žalovaného dle jím sdělených údajů a porovnáním statistických údajů na [částka]. Po odečtení nového splátkového zatížení měl mít žalovaný k dispozici na pokrytí životních nákladů částku [částka].9. Dále doložila potvrzení společnosti [právnická osoba]., o výši průměrného příjmu [částka] za posledních 12 měsíců. Žalobkyně k procesu úvěruschopnosti jiné důkazy k výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nedoplnila.10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne [datum].11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v převážné části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení ze smlouvy sjednané se žalovaným v rámci podnikatelské činnosti její právní předchůdkyně. Tato poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky na základě doložených smluv o postoupení a vyrozumění žalovaného o těchto skutečnostech. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka], tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.18. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“19. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu sp.zn. [spisová značka] kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“20. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.21. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka] takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“22. V projednávané věci se soud nedomnívá, že předchůdkyně žalobkyně dostála výše jmenovaným požadavkům, tedy řádné a odborné péče při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. Ačkoliv ověřila výši příjmu žalovaného, jeho závazky, které měly být i předmětem konsolidace, nezabývala se jinak dalšími faktory zejména výdaji na bydlení a živobytí, které vyplývaly již ze samotné žádosti o úvěr ( nájemní vztah, zřejmě vyživovací povinnost), což u bankovního subjektu lze o to více předpokládat. Odhadované výdaje 2x7 tis. Kč spolu se splátkou okolo také 7 tis. Kč v porovnání s příjmem okolo 27 tis. Kč jsou samy o sobě důvodem pro větší aktivitu úvěrující v tomto směru. Tudíž prostor pro další kapacitu žalovaného splácet nový závazek je rozhodně pochybný. Vzhledem k těmto rozporům a nedostatku zjištěných informací banka v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí nepostupovala s řádnou péčí při poskytnutí úvěru. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.23. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Podle obratové historie činí výše jistiny částku [částka], žalovaný nad tato tvrzení žalobkyně jiné úhrady z důvodu své procesní pasivity netvrdil, tedy ani neprokázal, vypořádal soud tuto částku, kterou uložil žalovanému uhradit. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši z této částky od [datum] do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byl žalovaný vyzýván předžalobní výzvou z [datum] ve lhůtě 10 dní od doručení, což lze současně považovat i za dobu přiměřenou § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst.3 o.s.ř., když neúspěch spočívá v nepatrné části vzhledem k celku a žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v celém rozsahu. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku [částka], odměny za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 pásm. a),d)g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ( dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, účast na 1 jednání po [částka] dle § 7 odst. 5 AT, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 3x300 Kč a 1x [částka] dle § 13 odst. 3 AT , po [datum] ve znění vyhl.č. 258/2024 Sb., náhrady jízdného v částce [částka] za cestu k jednání soudu z [adresa] a zpět dle doloženého technického průkazu vozidla tov.zn. Hyundai a náhrady za ztrátu času k tomuto jednání vv částce [částka] za půlhodiny dle § 14 odst. 3 AT, 2x3 půlhodiny, tj. [částka], to vše zvýšené o DPH v částce [částka], celkem [částka] zaokrouhleně.25. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.