Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 149 488 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 30.5.2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 76 637 Kč, smluvní pokuty v částce 97 502 Kč, úroku ve výši 64,31 % p.a z částky 192 934,41 Kč od 21.10.2023 do 13.11.2023 ve výši 7 953,60 Kč, úroku ve výši 15 % p.a z částky 192 934,41 Kč od 14.11.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.10.2023 dosáhne částky 662 112,00 Kč, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 226 125,00 Kč od 21.10.2023 do 29.5.2024, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 76 637 Kč od 30.5.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 149 488 Kč od 30.5.2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že žalovanému na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla úvěr ve výši [částka], zčásti za účelem konsolidace dřívějšího závazku. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k [datum] dle čl. 6.3 smlouvy. Žalobkyni vzniklo dle č.l. 6.1. smlouvy právo na smluvní pokutu za prodlení se 2 splátkami 2x [částka] a náklady za toto prodlení 3x200 Kč. Dluh sestává mimo tyto částky z neuhrazeného zůstatku úvěru v částce [částka], úroku přirostlého ke dni zesplatnění v částce [částka], dále smluvní pokuty dle č.l. 6.5. ve výši 0,1% denně z dlužné nové [částka] od [datum] do sepisu žaloby vypočítané v částce [částka].1. Žaloba byla doručena žalovanému dne [datum] do datové schránky, k této se nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů ( § 101 odst. 3 o.s.ř.).
2. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.
3. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru, žalovaným podepsána prostřednictvím jedinečného kódu a emailové komunikace na jejímž základě mu měla žalobkyně poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], které se zavázal vrátit spolu s úroky v dohodnuté zápůjční úrokové sazbě ve výši 64,30 %, celkem částku [částka] v 48 splátkách po [částka] měsíčně,, což soud zjistil z textu smlouvy č. [hodnota]. Shodným způsobem byla téhož dne sjednána smlouva o konsolidaci, dle které část prostředků ve výši [částka] měla jít na úhradu závazku č. [hodnota] u shodného úvěrujícího.
4. Podle výpisu účtu č. [č. účtu] žalovaný obdržel částku [částka] dne [datum].Téhož dne dle výpisu žalobkyně z účtu č. [č. účtu] byla proveden ai úhrad částky [částka].
5. Z listiny označené „hodnocení klienta“ byly k analýze bonity žalovaného uvedeny příjmy ve výši [částka] sestávající pouze z příjmů ze zaměstnání. Z výdajů byly počítány částka [částka] jako životní minimum klienta. Nebyly zde označeny žádné splátky spoření, úvěrů, leasingu, výživného apod. Splátky [Anonymizováno] [částka] a na bydlení bylo započteno [částka], a tzv. ostatní výdaje jako doprava, záliby [částka], celkem výdaje činily [částka] s poznámkou o rezervě ve výši [částka]. U výdajů nebyla uvedena druhá osoba v domácnosti, ani jiné úvěry, půjčky, výživné či hypotéky. Současně byly doplněny údaje zaměstnavatele společnosti [právnická osoba]. [adresa] jako hlavního pracovního poměru, rodinný stav žalovaného – ženatý, žijící jako bydlení „jiné“, se vzděláním vyučen. Listina byla podepsána žalovaným také prostřednictvím kódu spolu s doložkou, že poskytl pravdivé a úplné údaje dne [datum].
6. Žalobkyní byl doložen dále výpis obratů na účtu žalovaného č.[č. účtu] za období 2-10 2022 o příjmech v částkách okolo [částka] měsíčně průměrně od [právnická osoba]., jiné obraty uvedeny nebyly. Zvlášť byl potvrzen příjem v obdobných částkách za 2,3 2023. Ke dni [datum] čase 10:57:16 hod. žalovaný neprocházel registrem SOLUS. V nebankovním registru klientských informací (NRKI) k tomuto dni v čase 10:57:21 mu bylo přiděleno skóre 492 které je v kategorii III. maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů. Dále byla doložena kopie občanského průkazu žalovaného.
7. Předžalobní výzvou z [datum] byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky do 15 dní od doručení, dle archu podací pošty byla výzva odeslána téhož dne.
8. Žalobkyně k výzvě soudu při jednání jiné důkazy k ověření schopnosti žalovaného úvěr splatit, zejména výdajů, nedoložila.
9. Při právním hodnocení vycházel soud z níže citovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne [datum].
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 s.p.ú. pokud poskytne poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Na základě výše uvedených zjištění a po právním hodnocení dle citované úpravy soud posoudil žalobu za uplatněnou žalobkyní po právu jen v části. Žalovanému měly být v projednávané věci poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky ve výši [částka] na základě uzavřené smlouvy o úvěru dle citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. modifikované ustanoveními z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s ustálenými judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka], tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu sp.zn. [spisová značka] kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
19. V projednávané věci žalobkyně dle názoru soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s náležitou péčí a v souladu se shora popsanými pravidly. Její zjištění byla toliko kusá a mimo příjmu neověřená. Ačkoliv doložila obraty na účtu žalovaného, co se týče příjmů ze zaměstnání, jeho výdaje na bydlení a další životní náklady nikterak nezkoumala a odkázala na výši uvedenou samotným žalovaným či odkazem na statistická data. Vzhledem k dalším řízením vůči žalovanému, minimálně jednomu závazku po splatnosti v době převzetí úvěru, dalších poté, nelze než vyslovit pochybnost tohoto procesu posuzování a tento nelze považovat za dostatečné zkoumání kredibility dlužníka ve světle shora nastíněných ustanovení z.s.ú. a judikatorních závěrů vyšších soudů. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
20. Jelikož v daném případě žalovaný převzal plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku [částka], dosud uhradil dle tvrzení žalobkyně 4 splátky po [částka], tj. [částka], jiné úhrady netvrdil, ani tedy neprokázal, vypořádal soud výše uvedené částky a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni rozdíl v částce [částka]. Součástí tohoto plnění je i úrok z prodlení v zákonné výši dle nař. vl. 351/2013 Sb. Tento v souladu s ust. § 87 dost. 1 z.s.ú. uložil žalovanému hradit v přiměřené lhůtě jeho poměrům, jejíž počátek určil dle lhůty v předžalobní výzvě, tj. od [datum] ( v této výzvě k plnění lhůta 15 dní). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroků zamítl (výrok II ). Lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.
21. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně převažuje, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto rozhodl jako ve výroku III. a žádnému tyto nepřiznal.