Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 166/2024

Soud: Okresní soud v NymburceDatum rozhodnutí: 23. 9. 2024Č. j.: 8 C 166/2024-38Samosoudce: Mgr. Jakub FukalAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 5. 11. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSNB:2024:8.C.166.2024.1
smlouva o úvěrubezdůvodné obohacenípostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 500 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 6 217,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 349,22 Kč, úroku ve výši 923,55 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 678,17 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 178,17 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 18,17 % ročně z částky 6 678,17 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 717,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 349,22 Kč, úroku ve výši 923,55 Kč, úroku z prodlení z částky 6 678,17 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku ve výši 18,17 % ročně z částky 6 678,17 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 28.12.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo]. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok ve výši 3 570 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 621 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 264 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Celkem zaplatil 500 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině 6 678,17 Kč, na dlužném poplatku 6 038,93 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 21.9.2023 a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru“ podepsané žalovaným dne 28.12.2021 pod č. [tel. číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 13 691 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 264 Kč.

4. Ze zákaznické karty ze dne 28.12.2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodný, podnikatel, má dvě vyživovací povinnosti a jeho čistý příjem z podnikání činí 25 783 Kč. Odhadované výdaje vyčíslil na 3 800 Kč. Příjem byl ověřen z živnostenského listu a daňového přiznání za rok 2020.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem 500 Kč.

6. Z dopisu ze dne 29.9.2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem.

7. Z dopisu ze dne 15.2.2024 včetně podacího lístku soud zjisti, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby do 1.3.2024.

8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.

15. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky.

16. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle § 588 o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odporuje podle § 87 odst. 1 tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v § 580 odst. 1 o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle § 580 odst. 1 o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2135 a 2136).

17. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z.

18. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

19. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupoval převážně formálně, nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Původní věřitel ověřoval pouze příjem žalovaného. Nijak nebyly ověřeny žalovaným uvedené výdaje, které navíc neodpovídaly uvedeným údajům, kdy při dvou vyživovacích povinnostech a bydlení v nájmu jsou výdaje ve výši 3 800 Kč krajně nepravděpodobné. Uvedený postup původního věřitele lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Lze tudíž uzavřít, že původní věřitel neprovedl analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o zápůjčce, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.

20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy se jedná o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení. Žalovaný na úvěr zaplatil 500 Kč. K vrácení tak zbývá částka 6 500 Kč. S ohledem na oznámení o postoupení pohledávky původním věřitelem je žalovaný povinen plnit žalobkyni (§ 1882 odst. 1 o.z.).

21. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 6 500 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl ke dni 13.4.2024 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po splatnosti dle předžalobní výzvy), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k nedostatku jakýchkoliv informací o majetkové situaci žalovaného soud nemohl dospět k závěru o tom, jaké jsou možnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení, a proto vycházel z předpokladu, že vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 6 500 Kč za dobu více než dvou let (poslední úhrada proběhla v lednu 2022) bylo v možnostech žalovaného.

22. Z důvodu neplatnosti smlouvy nezbylo než žalobu ve zbývající části včetně poplatků a příslušenství zamítnout (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný byl z větší části úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací