8 C 365/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum] se společností [Anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný na jeho bankovní účet čerpal celkem [částka]. Žalovaný však úvěr nesplácel. Proto původní věřitel úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši [částka] a poplatků ve výši [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil, že listina označená jako „Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“ byla podepsána žalovaným dne [datum]. Žalovaný čerpal prostředky ve výši [částka]. Před zesplatněním úvěru žalovaný zaplatil [částka]. Po zesplatnění žalovaný zaplatil [částka]. Původní věřitel vycházel z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmu ve výši [částka], výdaji ve výši [částka]. Žalovaný uvedl splátky [částka] ale z dostupných databází původní věřitel zjistil úvěry s celkovou splátkou [částka], z toho interní splátky [částka]. Splátka nového úvěru činila [částka]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

9. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupoval převážně formálně, nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Původní věřitel vycházel pouze z informací poskytnutých žalovaným, které z větší části neověřoval. Zjistil pouze větší úvěrové zatížení, než jaké žalovaný tvrdil. Uvedený postup původního věřitele lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru a současně vzniká žalovanému povinnost k vrácení poskytnutých prostředků, v tomto případě částky [částka] ([částka] – [částka]). Na základě oznámení o postoupení pohledávky je žalovaný povinen plnit dluh žalobkyni.

10. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky [částka] a vzhledem k tomu, že nemá žádné informace o aktuálních možnostech žalovaného tuto částku splatit, rozhodl o povinnosti zaplatit tuto pohledávku v obecné třídenní lhůtě.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný byl z větší části ve věci úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly.

Odůvodnění

Soud ve výroku shora specifikovaného rozhodnutí opomenul rozhodnout o části předmětu řízení, neboť žalobě bylo vyhověno pouze částečně a v rozsahu, v jakém žalobě vyhověno nebylo, je třeba rozhodnout o zamítnutí žaloby s tím, že důvody zamítnutí jsou zřejmé z odůvodnění rozsudku. Proto bylo zmíněné rozhodnutí podle ustanovení § 166 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tímto rozsudkem doplněno.