Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 60 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 2 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 943,28 Kč, úroku ve výši 4 129,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 100 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba]., dříve [právnická osoba] [jméno FO], a.s. (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku ve výši 12,75 % ročně v pravidelných splátkách. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného se splácením úvěru původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Pohledávka sestává z jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], úroků ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši [částka]. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena z jeho příjmů ve výši [částka] a normativních nákladů.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru“ soud zjistil, že tato byla odsouhlasena žalovaným ve [jméno FO] dne [datum]. Obsahem je ujednání o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po [částka].
4. Z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni.
5. Z dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení pohledávky před podáním žaloby.
6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že příjem žalovaného činil cca [částka] měsíčně. Výpis zachycuje především výběry v hotovosti.
7. Z listiny označené jako „[Anonymizováno] “ soud zjistil, že původní věřitel vycházel z toho, že žalovaný je svobodný, má pronajaté bydlení, jeho příjem činí [částka], výdaje na bydlení [částka] a jiné nezbytné náklady [částka].
8. Z dalších důkazů soud nevycházel, neboť v prvé řadě zkoumal splnění povinnosti původního věřitele posuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy, k čemuž se ostatní provedené důkazy nevztahují.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.
14. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupoval převážně formálně, nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Původní věřitel ověřil pouze příjem žalovaného. Výdaje žalovaného žádným způsobem neověřoval. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný převážnou část prostředků vybíral v hotovosti. Ověřen nebyly ani výdaje na bydlení, které byly žalovaným uvedeny ve velice nízké částce na to, že měl mít nájemní bydlení. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru a současně vzniká žalovanému povinnost k vrácení poskytnutých prostředků, v tomto případě částky [částka]. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, neboť žalobykně prokázala svojí aktivní věcnou legitimaci oznámením postoupení pohledávky. Žalovanému soud uložil povinnost zaplatit pohledávku v obecné třídenní lhůtě, neboť v důsledku pasivity žalovaného soud nemá žádné informace o možnostech žalovaného tuto částku zaplatit. Ve zbytku žalobu zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 33,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,46 % při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť tvrzení v něm uvedená, měla být již součástí žaloby.