9 C 142/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se smluvním úrokem ve výši [částka], se smluvním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [Anonymizováno] [právnická osoba], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „Původní věřitel“), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr [částka] na koupi zboží. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po [částka], splatnými vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Dále se žalovaný zavázal platit z vyčerpaného úvěru smluvní úrok 18,15 % ročně. Původní věřitel před poskytnutím úvěru ověřil úvěruschopnost žalovaného – Původní věřitel vycházel z průměrného příjmu žalovaného [částka] měsíčně, výdaje žalovaného stanovil částkou [částka] měsíčně (žalovaný sám uvedl výdaje na bydlení [částka], Původní věřitel dále zohlednil životní minimum, statistická data, situaci žalovaného – typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti), a dále zohlednil žalovaným splácené jiné půjčky nebo úvěry ve výši [částka] měsíčně. Původní věřitel učinil rovněž dotazy do veřejně přístupných rejstříků a databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí) a dospěl k závěru, že volné finanční prostředky žalovaného ve výši [částka] měsíčně jsou pro splácení předmětného úvěru plně dostačující a úvěr lze žalovanému poskytnout. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru byla k [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil [částka], poslední úhradu provedl [datum], přičemž z důvodu prodlení žalovaného byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný byl poté vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovanou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy označené jako Žádost/smlouva o klasickém úvěru č. [hodnota], Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. [hodnota]), ze dne [datum], včetně všeobecných obchodních podmínek Původního věřitele, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi Původním věřitelem a žalovaným, jakožto dlužníkem (adresa žalovaného: [adresa]), jako zprostředkovatel úvěru byla ve smlouvě uvedena společnost [Anonymizováno]., IČ: [IČO]. Podle údajů ve smlouvě žil žalovaný s družkou, měl mít bankovní účet, totožnost žalovaného měla být ověřena občanským průkazem č. [hodnota], žalovaný měl bydlet u rodičů a neměl mít děti. Žalovaný měl od srpna 2022 pracovat jako technický a odborný pracovník u společnosti [právnická osoba]., jeho příjem ze zaměstnání měl činit [částka] čistého měsíčně, celkový příjem jeho domácnosti měl být [částka] měsíčně, výdaje domácnosti měly celkem činit [částka], finanční závazky žalovaného (splátky úvěrů, hypoték, karet apod.) celkem [částka] měsíčně. Žalovanému měl být na základě smlouvy poskytnut úvěr na koupi notebooku v ceně [částka], úvěr měl být poskytnut na celou kupní cenu zboží, se splátkou [částka] měsíčně, celkem měl žalovaný zaplatit 24 měsíčních splátek vždy k 17. dni v měsíci, počínaje [datum], smluvní úrok činil 18,15 % ročně a celkem měl splatit [částka].

4. Z přehledu čerpání a splácení úvěru č. [hodnota] žalovaným (listina označena jako „podklady pre súdne konanie“) soud zjistil, že úvěr měl být žalovaným vyčerpán dne [datum] ve výši [částka], a to ve prospěch prodejce. Žalovaný celkem zaplatil [částka] (8 splátek po [částka], poslední úhrada [datum]). Na jistině měl žalovaný dle podkladů žalobkyně dlužit [částka].

5. Z dopisu Původního věřitele ze dne [datum], týkajícího se schválení úvěru a shrnutí jeho parametrů, byly soudem zjištěny údaje shodné jako ve smlouvě o úvěr – úvěr měl činit [částka], měsíční splátka [částka] splatná k 17. dni, celkem [hodnota] splátek, první splatná [datum], úrok 18,15 % ročně.

6. Z oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky s tím, že po [datum] měl úvěr splácet přímo žalobkyni.

7. Z upomínky žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván ke splacení částky [částka] s tím, že dle upomínky měl být úvěr zesplatněn k [datum].

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla dle poštovního podacího lístku odeslána žalovanému [datum] na adresu dle smlouvy, tj. [adresa], a dále na adresu [adresa]. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky [částka], a to do 7 dnů od doručení.

9. Z oznámení Původního věřitele o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni ze dne [datum], včetně čestného prohlášení Původního věřitele a vzoru emailové zprávy o postoupení soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení, po datu [datum] měl platit žalobkyni. Podle čestného prohlášení měla být hromadně oznámení o postoupení pohledávek zasílána dlužníkům do jejich internetového bankovnictví vedeného Původním věřitelem, kam měli tito dlužníci přístup, a dále byli dlužníci o doručení dokumentu do internetového bankovnictví vyrozuměni SMS zprávou; oznámení o postoupení pohledávky bylo dlužníkům zasláno také buď e-mailem, který Původnímu věřiteli sdělili, nebo dopisem na adresu, kterou uvedli.

10. Z notářského zápisu ze dne [datum], [Anonymizováno], včetně přílohy č. [hodnota], soud zjistil, že předmětná pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (pohledávka je identifikována jménem a příjmením žalovaného, a dále číslem smlouvy [Anonymizováno], číslem rámcové smlouvy pro poskytování bankovních produktů a služeb [Anonymizováno] a číslem úvěru [Anonymizováno]). V rámci notářského zápisu bylo učiněno souhlasné prohlášení Původního věřitele a žalobkyně o tom, že uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, které byly přílohou notářského zápisu, a to dne [datum], včetně dodatku ze dne [datum], účinky postoupení nastaly ke dni [datum].

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s Původním věřitelem dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému téhož dne úvěr ve výši [částka] (úvěr byl žalovanému poskytnut na nákup zboží, čerpání úvěru proběhlo formou úhrady zboží jeho prodejci). Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr 24 měsíčními splátkami po [částka], první splátka byla splatná [datum]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal platit z vyčerpaného úvěru smluvní úrok ve výši 18,15 % ročně. V souvislosti s poskytnutím úvěru žalovaný uvedl, že žije s družkou, bydlí u rodičů a nemá žádné děti. Žalovaný rovněž uvedl, že od srpna 2022 pracuje jako technický a odborný pracovník u společnosti [právnická osoba]., jeho příjem ze zaměstnání měl činit [částka] čistého měsíčně, celkový příjem jeho domácnosti měl být [částka] měsíčně, výdaje jeho domácnosti měly činit celkem [částka] měsíčně, finanční závazky žalovaného (splátky úvěrů, hypoték, karet apod.) pak měly být [částka] měsíčně, žalovaný měl mít bankovní účet. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] byla postoupena na žalobkyni, a to ke dni [datum]. Žalovaný celkem na vyčerpaný úvěr zaplatil [částka], poslední úhradu provedl [datum].

12. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že Původní věřitel před poskytnutím předmětného úvěru žalovanému dne [datum] náležitě odborně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Původní věřitel bez dalšího ověření vycházel pouze z tvrzení žalovaného uvedených ve smlouvě o úvěru, tato tvrzení nebyla žalovaným nijak doložena. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného Původním věřitelem ničeho nedoplnila a neprokázala ani poté, kdy byla při jednání ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, jaká tvrzení je třeba doplnit a prokázat.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který byl dne [datum] schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, přičemž upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. proto poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr [částka], aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl zcela nedostatečně a formalisticky – Původní věřitel nijak nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného, přičemž sám žalovaný uvedl výdaje celé jeho domácnosti ve výši [částka] měsíčně (měl žít s přítelkyní u rodičů), tedy nepřiměřeně nízké, a z tohoto důvodu Původní věřitel stanovil měsíční výdaje žalovaného na částku [částka]. Původní věřitel neměl k dispozici podklady vztahující se k osobě žalovaného, jeho příjmům a výdajům, vycházel pouze z tvrzení žalovaného a z určitých ekonomických modelů a statistických údajů, přičemž se ani v rovině tvrzení nezajímal o to, jaké měsíční pravidelné výdaje žalovaný skutečně hradí, Původní věřitel neměl informace o tom, jakým způsobem má žalovaný zajištěno bydlení (zda např. platí nájemné a v jaké výši, jakou částku vynakládá na energie), kdo přesně tvoří domácnost žalovaného a zda tyto další osoby mají svůj vlastní příjem a případně v jaké výši (žalovaný bez dalšího uváděl příjem domácnosti [částka] měsíčně). Původní věřitel při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nevyžadoval potvrzení od zaměstnavatele žalovaného o výši jeho příjmů, nepožadoval ani výpisy z účtu žalovaného, aby mohl posoudit, zda má žalovaný volné finanční prostředky pro splácení úvěru, jaké platby z účtu hradí apod. Žalobkyně tak v daném případě i přes soudem poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že Původní věřitel před poskytnutím úvěru náležitě odborně posoudil úvěruschopnost žalovaného.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že Původní věřitel neměl žalovanému na základě nedostatečně provedeného posouzení jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka] poskytnout. Původní věřitel schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr neposoudil řádně, naopak úvěruschopnost žalovaného posuzoval pouze formalisticky, ve snaze úvěr poskytnout, resp. schopnost žalovaného splácet úvěr neposuzoval vůbec. Uzavřenou smlouvu o úvěru je proto třeba hodnotit jako absolutně neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], představující vyčerpanou a nesplacenou jistinu úvěru (žalovaný vyčerpal [částka] a splatil [částka] – veškeré platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalovanému na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru Původním věřitelem poskytnuta, tj. na vyčerpanou „jistinu úvěru“). S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy úprava počátku prodlení spotřebitele dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má být lhůta k vydání bezdůvodného obohacení žalovaným stanovena jako doba přiměřená jeho možnostem. Žalovaný se však ve věci nijak nevyjádřil, k jednání soudu se opakovaně nedostavil, soud tak nezná jeho poměry rozhodné pro stanovení přiměřené lhůty k plnění, a proto stanovil lhůtu pro vydání bezdůvodného obohacení žalovanému v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jakožto obecnou lhůtu k plnění dle § 160 o. s. ř. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; žalovaný se tak do prodlení s vrácením jistiny úvěru nedostal, a proto mu nebyla uložena povinnost zaplatit z dlužní jistiny úvěru zákonný úrok z prodlení.

23. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], smluvního úroku ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat právo na zaplacení smluvních úroků a dalších poplatků sjednaných v neplatné smlouvě o úvěru, rovněž tak nebylo možné přiznat zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení s vrácením vyplacené částky nedostal - povinnost k jejímu zaplacení mu byla uložena až tímto rozsudkem, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku).

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % - žalobkyně byla úspěšná ohledně částky [částka] a neúspěšná ohledně jistiny v částce [částka], tedy ve vztahu k celkové žalované částce [částka] byla žalobkyně úspěšná v 70 %, neúspěšná ve 30 % (žalobkyni proto byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jejímu úspěchu sníženému o její neúspěch, tedy uvedených 40 %). Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní činily [částka] a tvořila je:- odměna advokáta za pět úkonů právní služby ve výši [částka] - tarifní hodnota [částka], tři úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“): příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby; dva úkony právní služby po [částka] dle § 7 bod 5. a. t.: účast u jednání soudu dne [datum] a [datum],- pět režijních paušálů ve výši [částka] (tři režijní paušály po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t., dva režijní paušály po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t.),- náhrada cestovních výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 a. t., ve spojení se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhláškou č. 573/2025 Sb. (jedna cesta z [adresa] a zpět v délce 120 km dne [datum], přičemž žalobkyni vzniknul nárok na náhradu poloviny nákladů, neboť zástupce žalobkyně se u Okresního soudu v [adresa] účastnil ještě jednoho dalšího jednání, a to ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], jedna cesta z [adresa] a zpět v délce 120 km dne [datum]; vozidlo značky [Anonymizováno], průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 3,7 l/100 km při ceně [částka], opotřebení vozidla [částka] /km),- náhrada za promeškaný čas v délce šesti půlhodin ve výši [částka] (s ohledem na účast u dvou jednání dne [datum]) podle § 14 a. t.,- 21 % daň z přidané hodnoty z částky [částka] ve výši [částka],- soudní poplatek [částka].Žalobkyni tak byla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka], tedy 40 % z celkových nákladů řízení ve výši [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

25. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.