Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 182,26 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 3. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 688,30 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 47 813,56 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 813,56 Kč od 2. 7. 2023 do 2. 3. 2024 a z částky 5 631,30 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení a dalšího úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 42 182,26 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] (jistina úvěru [částka], poplatky [částka]) se smluvním úrokem 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po [částka], splatnými vždy k 20. dni v měsíci. Dále se žalovaný zavázal platit z vyčerpaného úvěru smluvní úrok 19,99 % ročně a pojistné [částka] měsíčně, úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného – žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného [částka] měsíčně, výdaje žalovaného stanovila na základě interního ekonomického modelu na částku [částka] (žalovaný uvedl výdaje [částka] měsíčně). Z důvodu prodlení žalovaného byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn, a to dopisem žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný byl poté vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní, jako úvěrující, a žalovaným, jako úvěrovaným, na základě smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr [částka], úvěrový účet č. [č. účtu]. Jako adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena adresa [adresa] [Jméno žalovaného B]. Úvěr měl být vyplacen bezhotovostně na účet žalovaného č. [č. účtu], z něho měl být úvěr také splácen. Jednalo se o [Anonymizováno] úvěr – konsolidaci úvěrů, kdy z úvěru měl být splacen revolvingový úvěr poskytnutý žalobkyní žalovanému, č. úvěrového účtu: [č. účtu], zůstatek tohoto spláceného úvěru měl činit [částka] (k bezúčelovému čerpání měla zbývat částka [částka]). Žalovaný se zavázal úvěr splatit 96 měsíčními splátkami po [částka], resp. poslední splátka měla činit [částka]; konečná splatnost byla sjednána na [datum], splátky byly splatné k 20. dni v měsíci (anuitní, tj. splátka jistiny a úroku), první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný se smlouvou zavázal platit smluvní úrok z úvěru ve výši 19,99 % ročně. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalobkyně informovala žalovaného o parametrech poskytnutého úvěru také v dopise označeném jako „Váš úvěr v kostce“, součástí smlouvy o úvěru byl ceník žalobkyně účinný od [datum].
4. Z listiny označené jako potvrzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný o úvěr požádal prostřednictvím internetového bankovnictví, v žádosti uvedl příjem [částka] měsíčně (tento příjem měl být žalobkyní zkontrolován z výpisu z účtu žalovaného; příjem měl odpovídat průměrnému příjmu žalovaného na bankovním účtu v předcházejících měsících). Žalobkyně ověřila insolvenční rejstřík – bez záznamu k osobě žalovaného; takto ověřen měl být rovněž zaměstnavatel žalovaného, který rovněž nebyl v insolvenci. Dále měla být ověřena splátková morálka žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje [částka], žalobkyně proto stanovila výdaje na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.), v kombinaci s interními informacemi, včetně statistických údajů a normativních výdajů na bydlení, na částku [částka] měsíčně. Po poskytnutí úvěru mělo být splátkové zatížení žalovaného 8,56 %. Žalovaný uvedl v žádosti, že splácí splátky [částka] měsíčně; banka ověřila a zjistila, že splácel [Anonymizováno] úvěr u žalobkyně s limitem [částka] (ten byl částečně doplacen, jeho nový limit byl [částka] s orientační splátkou [částka]); splátka nového úvěru činil [částka], nové splátkové zatížení žalovaného tak mělo být [částka].
5. Z výpisu příjmových transakcí na bankovním účtu žalovaného č. [č. účtu] soud zjistil, že dne [datum] žalovaný čerpal půjčku [částka] (nikoli od žalobkyně), dne [datum] mu byla na účet vyplacena půjčka [částka] (platba označena jako „půjčka autoškola“). Ve výpise pak byly další příchozí platby (z účtu č. [č. účtu]), a to dne [datum] platba ve výši [částka], dne , datum[částka] částka, a dne [datum] platba ve výši [částka]. Dalšími příchozími platbami pak byly platby označené jako mzda: dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] (navíc nemocenská [částka]).
6. Ze sdělení žalobkyně ze dne [datum] a z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] soud dále zjistil, že účet č. [č. účtu] byl ke dni [datum] účtem žalovaného. Výpis byl vyhotoven za období od [datum] do [datum], přičemž počáteční zůstatek činil [částka], konečný zůstatek pak [částka]. Dne [datum] žalovaný hradil platbu [částka], úvěr (jeho část) ve výši [částka] byl na účet žalovaného čerpán dne [datum].
7. Z výpis z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že úvěr žalovaný čerpal ve výši [částka] na účet č. [č. účtu] dne [datum] (jednalo se úvěrový účet [Anonymizováno] úvěru, který měl být dle smlouvy splacen), a téhož dne pak byla čerpána částka [částka] na účet žalovaného dle smlouvy o úvěru.
8. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] (listina označená jako „podklady pre súdne konanie“) bylo soudem zjištěno, že úvěr žalovaný čerpal ve dvou platbách ve výši [částka] a [částka], a to dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem [částka], poslední úhrada byla provedena [datum].
9. Z přehledu poplatků – pokut z [datum] k úvěru žalovaného č. [hodnota] soud zjistil, že žalovanému bylo na poplatcích nebo sankcích ze strany žalobkyně předepsáno k úhradě celkem [částka], splaceno bylo [částka].
10. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] a [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni [datum] - k tomuto dni dluh činil [částka]. Naposledy byl žalovaný k zaplacení vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum], která mu byla dle poštovních doručenek odeslána [datum] na adresu dle smlouvy o úvěru a na adresu jeho trvalého bydliště. Podle výzvy činila ke dni [datum] dlužná částka [částka], žalovaný ji měl zaplatit do [datum].
11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr [částka], úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu], přičemž z úvěru měl být splacen [Anonymizováno] úvěr poskytnutý žalobkyní žalovanému ve výši [částka], zbývající částku [částka] mohl žalovaný čerpat bez účelu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 96 splátkami po [částka] měsíčně, resp. poslední splátka měla činit [částka] (jednalo se o anuitní splátky, tj. splátky jistiny a smluvního úroku 19,99 % ročně); konečná splatnost byla sjednána na [datum], první splátka byla splatná [datum]. Jako adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena adresa [adresa] [Jméno žalovaného B]. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem [částka] měsíčně a výdaje [částka], žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného [částka] měsíčně (tuto částku žalobkyně stanovila na základě dat sdělených žalovaným za využití interních informací k osobě žalovaného, statistických údajů a normativních výdajů na bydlení; po poskytnutí úvěru mělo být splátkové zatížení žalovaného 8,56 %, nově měl žalovaný splácet měsíčně celkem [částka]). V rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo dále zjištěno, že žalovaný dne [datum] uhradil platbu [částka] (jednalo se zřejmě o ověřovací poplatek hrazený žalovaným v souvislosti se žádostí o poskytnutí jiného úvěru nebo půjčky), dne [datum] žalovaný čerpal od třetí osoby půjčku [částka], dne [datum] mu byla na účet vyplacena půjčka [částka]. Příchozí platby na účet žalovaného (zřejmě mzda žalovaného, avšak z listinných důkazů toto jednoznačně nebylo zjištěno) v měsících září, říjen a listopad 2022 činily [částka], průměrně tedy [částka] měsíčně (dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, ), mzda žalovaného, která mu byla vyplacena na účet v období od prosince 2021 do dubna 2022, činila celkem [částka], tedy průměrně [částka] měsíčně (dne , datum[částka] částka, a nemocenská [částka], dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne [datum] platba [částka]). V období od května do srpna 2022 nebyla na účet žalovaného č. [č. účtu] žádná mzda vyplacena. Žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal dne [datum] (částka [částka] byla převedena na úvěrový účet č. [č. účtu], tedy použita na úhradu žalovaným dříve čerpaného [Anonymizováno] úvěru, částku [částka] čerpal žalovaný bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet č. [č. účtu]). Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem [částka], poslední úhrada byla provedena [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne [datum], která mu byla odeslána dne [datum], přičemž podle výzvy činila dlužná částka [částka] a žalovaný byl vyzván k její úhradě do [datum].
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
19. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr [částka], aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedla zcela nedostatečně a formalisticky, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musela by žalobkyně dospět k závěru, že požadovaný úvěr [částka] nelze žalovanému bez dalšího šetření jeho úvěruschopnosti poskytnout. Žalobkyně bez náležitých podkladů dokládajících příjmy žalovaného vycházela z příjmů žalovaného ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně, ačkoli z výpisů z účtu žalovaného bylo zřejmé, že uvedený měsíční příjem byl žalovanému vyplacen jen v období září, říjen a listopad 2022 (navíc se jednalo o průměrný příjem, kdy např. v září 2022 byla žalovanému vyplacena pouze částka [částka]); nadto nebylo zřejmé, že se jedná o příjem žalovaného ze zaměstnání, jednalo se pouze o příchozí platby na účet žalovaného). V období od května do srpna 2022 pak nebyla na účet žalovaného žádná mzda vyplacena a v období od prosince 2021 do dubna 2022 činila průměrná mzda žalovaného vyplacená na jeho účet pouze [částka] měsíčně. Pokud tedy žalobkyně vycházela z toho, že příjmy žalovaného činí [částka] měsíčně, pak to byly pouze příjmy za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, a to pouze příjmy průměrné. Žalobkyně navíc nijak nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, přičemž navíc žalovaným uváděnou výši měsíčních výdajů [částka] sama vyhodnotila jako nepřiměřeně nízkou, a proto stanovila měsíční výdaje žalovaného na částku [částka] měsíčně; z provedeného dokazování však nebylo zřejmé, jak žalobkyně k této částce dospěla, zda měla nějaké skutečné podklady vztahující se k osobě žalovaného, nebo zda vycházela pouze ze statistických údajů a normativních výdajů na bydlení. Žalobkyně neměla informace o tom, jakým způsobem má žalovaný zajištěno bydlení (zda např. platí nájemné a v jaké výši, jakou částku vynakládá na energie), kdo tvoří domácnost žalovaného a zda tyto případné další osoby mají svůj vlastní příjem a případně v jaké výši, zda má žalovaný vyživovací povinnost. Žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nepřihlédla ani k tomu, že žalovaný dne [datum] čerpal půjčku [částka], dne [datum] (tedy krátce před poskytnutím předmětného úvěru) další půjčku ve výši [částka] a dne [datum] ještě hradil platbu [částka], kterou zřejmě ověřoval svůj účet za účelem poskytnutí dalšího úvěru nebo půjčky, a to vše za situace, kdy žalovaný neuváděl v žádosti o poskytnutí úvěru žádné splátky úvěrů nebo půjček (resp. uvedl pouze splátku [Anonymizováno] úvěru poskytnutého mu dříve žalobkyní). Ani tato zjištění však nevedla žalobkyni k dalšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, ani na základě těchto skutečností žalobkyně nepožadovala od žalovaného žádné další informace, nic nechtěla doložit. Žalobkyně i přes soudem poskytnuté poučení dle § 118b odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že náležitě odborně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného.
20. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žalovanému na základě nedostatečně provedeného posouzení jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka] poskytnout, neboť zde byly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen takový úvěr splácet. Žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr neposoudila náležitě odborně a řádně, naopak úvěruschopnost žalovaného posuzovala pouze formalisticky, ve snaze úvěr poskytnout. Je totiž nepochybné, že i učiněná nedostatečná zjištění by musela při náležitém posouzení vést k závěru, že bez dalšího posuzování nelze úvěr žalovanému poskytnout, a to pro důvodné pochybnosti o tom, že bude schopen jej splácet. Pokud žalobkyně i přes učiněná zjištěná žalovanému úvěr poskytla, je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], představující vyčerpanou a nesplacenou jistinou úvěru (žalovaný celkem vyčerpal [částka] a splatil pouze [částka] – veškeré platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalovanému na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuta, tj. na vyčerpanou „jistinu úvěru“), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum], kdy nejpozději k tomuto datu byl žalovaný v prodlení (žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla odeslána [datum], tedy dostala se do sféry jeho dispozice; žalovaný byl povinen dle výzvy zaplatit dlužnou částku nejpozději [datum], a pokud tak neučinil, je od následujícího dne v prodlení; dřívější prodlení žalovaného nebylo i přes poskytnuté poučení soudu ze strany žalobkyně tvrzeno a prokázáno), do zaplacení.
21. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dalšího úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.
22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části řízení, a soud jí proto přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které tvoří zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši [částka] a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu k plnění, podanou žalobu a účast u jednání soudu dne [datum] ve výši [částka] (dle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši, kterou stanoví § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. [částka] za každý úkon).
23. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.