Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. Žalovaná tak byla povinna úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 76,05 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena částka ve výši [částka]. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka]. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 7 a 8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x [částka]. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši [částka]. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 3, 7 a 8, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x [částka]. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Podle smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem [částka] byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dluží jistinu úvěru v celkové výši [částka] (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši [částka] a odpovídala aktuální zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]) s příslušenstvím, smluvní pokutu v celkové výši [částka] s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, tj. z částky [částka]. Žalobkyně však požaduje žalobou smluvní pokutu k datu vyhotovení žaloby ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 76,05 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od [datum]) žalobkyně tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 14,75 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila žalobu o podrobnější tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázaný následující skutkový stav: žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum] částku v celkové výši [částka], kterou se žalovaná zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka], které měly být hrazeny nejpozději 11. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu trvání úvěru, a to ve výši 76,04 % ročně. (ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], z oznámení o schválení úvěru, z dodatku č.[hodnota], z dokladu o vyplacení úvěru). Úvěr byl žalované vyplacen dne [datum] a žalovaná zaplatila toliko 6 prvních splátek, dále bylo na dluh placeno nepravidelně; celkem žalovaná zaplatil žalobkyni částku ve výši [částka]; přitom do zesplatnění úvěru částku ve výši [částka] a pak dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. Žalovaná v řízení ani netvrdila, zda a jakou část pohledávky zaplatila (z Karty klienta). Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] a [datum] vyzvána k zaplacení dluhu a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo dopisem žalobkyně ze dne [datum] (z výzev, z dodejky). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dluhu, ani přesto dlužnou částku žalobkyni neuhradila (z výzvy k zaplacení dluhu, z podacího archu). Ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně eviduje za žalovanou dluh ve výši [částka] na jistině, na smluvních pokutách za prodlení se splátkou ve výši [částka] (2 x 499), na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka] a v částce [částka] na smluvní pokutě. (Ke skutkovým zjištěním stran zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením výše uvedené smlouvy viz bod 11 odůvodnění tohoto rozsudku).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností žalobkyně (předchůdce) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka]).
11. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná věřiteli poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že věřitel tyto poměry prověřoval na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.), dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI, jakož i na základě tzv. scoringu klienta. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila kartu hodnocení klienta a potvrzení o vyplacení důchodu na účet žalované v měsíci červenci a srpnu 2023, ze kterých vyplývá, že žalovaná obdržela v měsíci červenci částku ve výši [částka] a v měsíci srpnu ve výši [částka] (jako invalidní důchod 3. stupně). Z výpisu ze SOLUS nebyla zjištěna žádná splátka úvěru po splatnosti. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaná si 12 x žádala o úvěr. Z hodnocení klienta pak vyplývá, že žalovaná měla prohlásit, že žije ve vlastním bydlení, nemá žádnou vyživovací povinnost, na bydlení vynakládá měsíčně částku [částka], splácí další úvěr žalobkyni se splátkou [částka] měsíčně, na dopravu, zdravotní stav, kurzy, svoje záliby apod. nevynakládá žádné výdaje; zároveň bylo počítáno s jejími výdaji ve výši [částka]. Z hodnocení klienta a dalších doložených listin je tak zcela zřejmé, že úvěrující společnost (žalobkyně) se nijak nezabývala doložením skutečných výdajů žalované (např. dokladem SIPO, výpisem z účtu apod.). Je zcela nepravděpodobné, že by žalovaná coby invalida neměla žádné výdaje spojené se zdravotním stavem, s dopravou, s telefonem (ve smlouvě uvádí telefonní číslo) apod. Pokud se tedy úvěrující společnost spokojila pouze s prohlášeními žalované (invalidní důchodkyně s invaliditou 3. stupně) o jejich výdajích, ačkoliv bylo zřejmé, že tyto nemohou odpovídat skutečnosti, aniž by je skutečně zkoumala, má soud za to, že neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně byla zároveň u jednání dne [datum] poučena o následcích, které zákon spojuje s neunesením důkazního břemene k uvedeným skutečnostem stran zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přes poučení soudu neprokázala, že by posuzovala úvěruschopnost žalované, zejména její výdaje, ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy že by posuzoval úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, má soud za to, že žalobkyně poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni nelze plnění z titulu smlouvy o úvěru přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
12. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] dne [datum], a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaná nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jejíž možnostech dluh uhradit a jaké jsou její konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byla žalovaná okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, nicméně se k jednání soudu, ač byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Žalovaná tedy netvrdila a neprokázala, že by nebylo v jejíž možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpala, neboť tyto prokazatelně měla v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohla ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaná v řízení nebránila a netvrdila ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že její možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaná netvrdila a neprokázala, že nebyla schopna vrátit dluh ani do dne [datum] (když k čerpání došlo již v roce 2023), dostala se nejpozději dnem [datum] do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši [částka], která byla dále od tohoto data umořována jednotlivými platbami do [datum] až na jistinu ve výši [částka] (když žalovaná ani netvrdila, zda a jakou část na poskytnutý úvěr platila, a soud mohl vyjít toliko z tvrzení žalobkyně o výši nezaplacené jistiny), a proto nejpozději od [datum] náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě; soud přitom kapitalizoval zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] z částky [částka], která byla dále umořována postupnými platbami žalované tak, jak je v žalobě tvrdila (a v kartě klienta doložila) žalobkyně do [datum] až na částku jistiny ve výši [částka] (kapitalizovaný úrok z prodlení činí [částka]) a dále od [datum] z jistiny ve výši [částka] činí tento úrok až do zaplacení 14,75 % ročně (cit. výše rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).
13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku [částka] včetně úroku z prodlení, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná co do částky [částka]. V rámci poměru úspěchu a neúspěchu byla tedy úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady v rámci tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.