Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku ve výši [částka].
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % a částku [částka]. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně dne [datum] žalované úvěr pod VS [RČ], jenž odpovídá rodnému číslu žalované, na účet číslo [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši [částka], skládající se z nesplacené části jistiny ve výši [částka] a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši [částka], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí [částka]. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu [částka]. Dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] byl navýšen úvěrový limit na částku [částka]. Úroková sazba byla dohodnuta jako 40 % měsíčně a žalovaná se zavázala svůj úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci v měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti; jistina byla splatná kdykoliv v průběhu trvání smlouvy, když smlouva byla sjednána na dobu neurčitou (ze Smlouvy o úvěru, z dodatku smlouvy). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu] pod VS [RČ], z toho dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] a žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho; žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, resp. než která vyplývá z předložených listin (z přehledu čerpání). Žalovaná porušila podmínky smlouvy tím, že úvěr nijak nesplácela a žalobkyně následně dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] do 3 dnů od doručení dopisu (z dopisu ze dne [datum]). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu výzvou ze dne [datum] (z výzvy, z dodejky).[právnická osoba] rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované byly soudu předloženy tyto listiny: výpis pohybů na běžném účtu žalované, rozhodnutí o výši rodičovského příspěvku a žádost o spotřebitelský úvěr, a z těchto listin vyplývá, že žalovaná při sjednávání úvěru prohlásila, že výše jejího příjmu z dávek státní sociální podpory činí [částka] a její měsíční výdaje činí [částka], žije v pronajatém bytě, je vdaná a má jedno dítě. Žalované pak byl za měsíc květen 2023 byl vyplacen rodičovský příspěvek ve výši [částka] (zvýšen na tuto částku byl od [datum] – z oznámení ÚP ČR, pracoviště [adresa] ze dne [datum]), invalidní důchod ve výši [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka], celkem tedy [částka]; dále byl na její účet ve stejný měsíc vyplacen další příjem ve výši [částka]. Z výpisu z účtu žalované je dále zřejmé, že v měsíci květnu 2023 byl konečný zůstatek na jejím účtu ve výši [částka], a že žalovaná v měsíci květnu 2023 platila částku ve výši [částka] označenou jako dlužné výživné a měla zřízeny trvalé příkazy na částku [částka].5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] spisové značky [spisová značka]).11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v [adresa], vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná jí poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o spotřebitelský úvěr, dle kterého měla žalovaná prohlásit, že její příjem činí [částka] měsíčně a výdaje [částka] měsíčně. Z předložených výpisů z účtu žalované za měsíce 2/2023 - 5/2023, ze kterých vyplývá (jak již bylo uvedeno výše), že žalované za měsíc květen 2023 byly vyplaceny dávky státní sociální podpory ve výši [částka] včetně invalidního důchodu, když jen trvalé příkazy na účtu žalované byly v celkové výši [částka]; další příjem zjevně nebyl příjmem žalované, která byla na mateřské dovolené (byl patrně manžela žalované), a žalobkyně k němu nezjišťovala žádné další podrobnosti (zda např. je manžel zaměstnaný na dobu určitou či neurčitou), stejně jako nezjišťovala další podrobné výdaje manžela žalované, resp. celé domácnosti žalované. Za situace, kdy příjem žalované tvořili dávky státní sociální podpory a invalidní důchod v celkové výši [částka] a jen trvalé příkazy z účtu žalované byly ve výši [částka] (ačkoliv žalobkyně sama tvrdila výdaje ve výši [částka]) a žalobkyně se blíže nijak nezabývala dalšími příjmy a výdaji domácnosti žalované (příjmy a výdaje manžela, výdaje na dítě apod.), nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] dne [datum]). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši [částka], kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, když na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila.15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].