12 C 211/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka], včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost a to tím způsobem, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila [částka], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [tel. číslo] číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve Smlouvě. Žalovaná se sekundárně jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby Kontomatik tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnila svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr ve výši [částka] byl žalované vyplacen dne [datum] bankovním převodem na účet žalované. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila následující volitelné služby: služba “[Anonymizováno] ” za poplatek ve výši [částka], služba “[Anonymizováno] ” za poplatek ve výši [částka] a informační SMS servis za poplatek ve výši [částka]. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Žalovaná má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši [částka], z toho dluh na jistině ve výši [částka], poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvní úrok [částka], poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka], poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka] a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ [částka]. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní výzvu.1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se žalobkyně (věřitel) zavázala poskytnout žalované (klientovi) částku až do výše [částka] s možností postupného čerpání jako spotřebitelský úvěr a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím podle čl. V. Smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované na její účet dne [datum] částku ve výši [částka] (Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], z Přehledu bankovních transakcí, z výpisu verifikační platby). K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum] (Z předžalobní výzvy, podacího archu). Žalovaná v řízení ani netvrdila, jakou část pohledávky zaplatila; podle žalobkyně neuhradila ničeho.

3. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná žalobkyni sdělila výši svých pravidelných výdajů ve výši [částka] měsíčně ([částka] na bydlení a [částka] další nezbytné výdaje) a výši čistého příjmu [částka] s tím, že s žalovanou žijí v domácnosti ještě další dvě osoby. Výše ověřeného příjmu žalované měla podle žalobkyně činit [částka]. Podle „výpisu z příjmů“ identifikovala žalobkyně příjmy na účtu žalované (celkem v 28 různě vysokých částkách, z nichž není zřejmé, jaký mají původ, zda se jedná o příjem ze zaměstnání nebo např. z půjček apod.). Z předloženého výpisu z účtu žalované ze systému Kontomatik vyplývá, že v měsíci srpnu 2024 obdržela žalovaná invalidní důchod 1. stupně ve výši [částka] a nemocenskou ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Dále z tohoto výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná platila pojištění ve výši [částka], za telefon částku ve výši [částka], za internet částku ve výši [částka] a dobití telefonní karty ve výši [částka], celkem [částka]. Za nákupy v potravinách ([Anonymizováno], [Anonymizováno], řeznictví) pak za měsíc vynaložila [částka]. Ke konci měsíce se jí z účtu odečítali poplatky za nepovolený debet.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka], viz také rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. C-679/18).

11. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne [datum] doplnila, zda a jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak bylo uvedeno již výše z žalobkyní předložených listin vyplývá, že příjem žalované v měsíci před uzavřením smlouvy byl ve výši [částka], přičemž [částka] byl příjem z invalidního důchodu. Žalovaná zároveň vynaložila ve stejném měsíci na potraviny a hygienu částku ve výši [částka] a na další platby (telefon, internet a pojištění) částku ve výši [částka]. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované před uzavřením smlouvy byl tedy ve výši [částka], přičemž z výpisu z účtu nijak nevyplývá, v jaké výši platila žalovaná náklady na bydlení. Za situace, kdy žalovaná byla zjevně invalidním důchodcem s velmi nízkým příjmem, kdy z výpisu z účtu bylo navíc zřejmé, že se žalovaná dostala na konci měsíce již do nepovoleného debetu, žalobkyně přesto nezkoumala její skutečné výdaje (zejména na bydlení, např. nájemní smlouvou, dokladem SIPO) nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.

13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne [datum], a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaná nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jejich možnostech dluh uhradit a jaké jsou její konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byla žalovaná okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, nicméně se k jednání soudu, ač byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Žalovaná tedy netvrdila a neprokázala, že by nebylo v jejich možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpala, neboť tyto prokazatelně měla v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohla ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaná v řízení nebránila a netvrdila ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že její možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaná netvrdila a neprokázala, že nebyla schopna vrátit dluh ani do dne [datum] (když k čerpání došlo již v roce 2024), dostala se nejpozději dnem [datum] do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši [částka] (když žalovaná ani netvrdila, zda a jakou část na poskytnutý úvěr platila, a soud mohl vyjít toliko z tvrzení žalobkyně o výši nezaplacené jistiny, resp. z výpisu plateb, přičemž poskytnuto bylo [částka] a vráceno bylo [částka]), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala (cit. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).

14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení dlužné částky, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku [částka], jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná co do částky [částka], poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 45:55 ve prospěch žalované, které však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] soud částečně vyhověl žalobě. V důsledku zjevné nesprávnosti došlo při kopírování textu ve výroku I. k „ponechání“ původní v návrhu uplatněné částky, z níž má být počítán úrok z prodlení ve výši [částka], ačkoliv z výroku II. předmětného rozsudku je zřejmé, že žaloba byla (mimo jiné) co do částky úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítnuta a úrok je tak (logicky) přiznáván jen z přiznané částky [částka] (viz také odůvodnění předmětného rozsudku). Soud tedy tímto usnesením zjevnou nesprávnost podle ust. § 164 o.s.ř., opravil.