Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 323,34 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 646,47 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 60,64 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 823,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 60,64 Kč, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to tím způsobem, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 34 338 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [tel. číslo] číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. Žalovaný se sekundárně jednoznačně identifikoval. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr ve výši 8 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne [datum] bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný splatil podle žalobkyně na jistinu celkem 7,19 Kč dne [datum]; později žalobkyně doplnila, že žalovaný zaplatil na předmětný dluh celkem částku ve výši 1 500 Kč (v podání ze dne [datum]). Částky zaplacené žalovaným byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 17 823,34 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 7 992,77 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 153,70 Kč, smluvní úrok 9 676,87 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se žalobkyně (věřitel) zavázala poskytnout žalovanému (klientovi) částku až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání jako spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím podle čl. V. Smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne [datum] částku ve výši 8 000 Kč (Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], z Přehledu bankovních transakcí, z výpisu verifikační platby). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum] (Z předžalobní výzvy, podacího archu). Žalovaný v řízení ani netvrdil, jakou část pohledávky zaplatil; podle žalobkyně uhradil dne [datum] částku 1 500 Kč.
3. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil výši svých pravidelných výdajů ve výši 18 000 Kč měsíčně (5 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na půjčky a 8 000 Kč na zbytné výdaje) a výši čistého příjmu 34 000 Kč s tím, že s žalovaným žijí v domácnosti ještě další tři osoby. Výše ověřeného příjmu žalovaného měla podle žalobkyně činit 34 338 Kč. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného ze systému Kontomatik pak vyplývá, že žalovaný měl měsíční příjem ze zaměstnání za poslední tři měsíce (tj. červen – srpen 2024) u zaměstnavatele [právnická osoba] průměrný příjem ve výši 30 672 Kč a dále mu v těchto měsících bylo vyplaceno jako „výplata“ od společnosti [právnická osoba]. průměrně cca 3 670 Kč, celkem tedy jeho průměrný příjem byl ve výši cca 34 340 Kč, což odpovídá částce zjištěné úvěrující společností. Další příjem pak žalovanému plynul z úvěru u společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum] ve výši 55 000 Kč, a na účet žalovaného byly také zasílány částky v různé výši, a to buď samotným žalovaným nebo třetími osobami. Dále z tohoto výpisu z účtu vyplývá, že v červnu 2024 žalovaný prosázel celkem 14 980 Kč, v červenci 2024 pak prosázel celkem 79 300 Kč a v srpnu 2024, a to jen do [datum] prosázel 2 000 Kč ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], viz také rozsudek SDEU ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]).
11. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne [datum] doplnila, zda a jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak bylo uvedeno již výše, ze žalobkyní předložených listin vyplývá, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání za období června až srpna 2024 byl ve výši cca 34 340 Kč, když k ostatním příjmům (ze sázek, půjček a z dalších neznámých zdrojů) nelze jako k pravidelným příjmům žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., vůbec přihlížet. Výdaje žalovaného pak měly činit cca 18 000 Kč měsíčně, přičemž jejich skutečnou výší se žalobkyně zjevně vůbec nezabývala, ačkoliv disponovala výpisem z účtu, a dále zcela pominula, že žalovaný prosázel jen za měsíc červenec 2024 částku přes 79 000 Kč a půjčil si částku ve výši 55 000 Kč a také to, že mu na účet byly připisovány částky od třetích osob nebo z jeho vlastních vkladů. Za této situace, kdy se žalobkyně vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného (zejména na bydlení, např. nájemní smlouvou, dokladem SIPO, ale i na další výdaje např. fakturami za telefon, internet … ), a vůbec nezohlednila, že žalovaný je osobou, jež prosází měsíčně i 79 000 Kč, že proto, aby se účet nedostal zejména v důsledku sázek do debetu jej doplňuje vlastními vklady z neznámých zdrojů, a vzhledem k tomu, že se nezabývala ani tím, z jakého důvodu žalovanému zasílají na účet finanční prostředky třetí osoby, nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne [datum], a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byl žalovaný okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně se k jednání soudu, ač byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Žalovaný tedy netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpal, neboť tyto prokazatelně měl v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohl ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaný v řízení nebránil a netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že jeho možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebyl schopen vrátit dluh ani do dne [datum] (když k čerpání došlo již srpnu 2024), dostal se nejpozději dnem [datum] do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši 6 500 Kč (když žalovaný ani netvrdil, zda a jakou částku na poskytnutý úvěr platil, a soud mohl vyjít toliko z tvrzení žalobkyně o výši nezaplacené jistiny, resp. z výpisu plateb, přičemž poskytnuto bylo 8 000 Kč a vráceno bylo 1 500 Kč), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala (cit. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).
14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši 6 500 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení dlužné částky, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku 6 500 Kč, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 6 500 Kč a neúspěšná co do částky 11 383,98 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 36:64 ve prospěch žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.