Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 300 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 315 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 015 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 015 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 824 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 785 Kč, k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 315 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 824 Kč, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 7 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to tím způsobem, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně z jeho bankovního účtu zřízeného a vedeného na jméno žalovaného. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky. Úvěr ve výši 7 300 Kč byl žalovanému vyplacen dne [datum] bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč a službu “Presto” za poplatek ve výši 495 Kč. Jedná se o službu, která je volitelná a je na uvážení zájemce o úvěr, zda ji bude chtít využít. Úvěr byl splatný dne [datum]. Žalovaný na předmětný úvěr nehradil ničeho. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 10 315 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 7 300 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru: 2 410 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“: 110 Kč a poplatek za službu „Presto“: 495 Kč. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne [datum]. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od [datum] do [Datum narození advokáta]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se žalobkyně (věřitel) zavázala poskytnout žalovanému (dlužníkovi) částku až do výše 7 300 Kč jako spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za vybrané volitelné služby a s poplatkem za sjednání úvěru dle sazebníku do [datum]. (Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]). [adresa] 300 Kč poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet dne [datum] (Z potvrzení o platbě). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum] (z předžalobní výzvy, podacího archu). Žalovaný v řízení ani netvrdil, jakou část pohledávky zaplatil; podle žalobkyně nezaplatil ničeho.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil výši svých pravidelných výdajů ve výši 2 500 Kč měsíčně a výši čistého příjmu 14 000 Kč s tím, že spolu žalovaným žije v domácnosti více než 5 osob. Výše ověřeného příjmu žalovaného měla podle žalobkyně činit 11 333 Kč. Žalobkyně předložila soudu výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný v období od [datum] do [datum] prosázel u různých společností ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba]) celkem částku ve výši 177 241 Kč, ze sázek získal 104 500 Kč; splácel pravidelně 7 000 Kč, resp. 2 000 Kč a dne [datum] si vzal úvěr u společnosti [Anonymizováno] v celkové výši 15 100 Kč, dne [datum] v celkové výši 19 900 Kč a následně dne [datum] si vzal úvěr u společnosti [Anonymizováno] ve výši 7 300 Kč, celkem tedy ve výši 42 300 Kč. Pravidelný příjem ze zaměstnání z výpisu z účtu zřejmý není.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] spisové značky [spisová značka]).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v [adresa], vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí, jako věřiteli, poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že věřitel tyto poměry prověřoval nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z něhož ale nijak nevyplývá pravidelný příjem ze zaměstnání v žalobkyni zjištěné výši. Příjem žalobkyně zjevně nijak neověřila (např. výplatními páskami, pracovní smlouvou apod.) a stejně tak se žalobkyně nijak nezabývala ani výdaji žalovaného (nájemní smlouvou, výpisem z účtu, doklady SIPO apod.). Z výpisu z účtu žalovaného je pak zřejmé, že žalovaný za období [datum] do [datum] prosázel 177 241 Kč (se ziskem toliko 104 500 Kč) a vypůjčil si u nebankovních institucí celkem 42 300 Kč. Za situace, kdy se věřitel spokojil s tvrzeními žalovaného o jeho příjmech a výdajích, ale nijak je (konkrétními listinami) neověřil, při zjištění, že žalovaný prosázel cca dva měsíce před poskytnutím úvěru částku ve výši 177 241 Kč a bral si další úvěry u nebankovních institucí, což žalobkyně zjevně nijak nereflektovala, nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele řádně (viz výše uvedené rozhodnutí NS ČR) a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne [datum], a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byl žalovaný okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně se k jednání soudu, ač byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Žalovaný tedy netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpal, neboť tyto prokazatelně měl v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohl ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaný v řízení nebránil a netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že jeho možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebyl schopen vrátit dluh ani do dne [datum], dostal se nejpozději dnem [datum] do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši 7 300 Kč (když žalovaný ani netvrdil, zda a jakou část na poskytnutý úvěr platil, a soud mohl vyjít toliko z tvrzení žalobkyně o výši nezaplacené jistiny), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala (cit. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).
15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši 7 300 Kč s úrokem z prodlení od [datum] (až od tohoto dne žalobkyně úrok požadovala) do zaplacení, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku 7 300 Kč a úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v částce 7 300 Kč, což představuje 66 % uplatněného nároku. Žalobkyně byla neúspěšná v částce 3 015 Kč, což představuje 34 % uplatněného nároku. Poměr úspěch neúspěch pak činí 32 % ve prospěch žalobkyně. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 32 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 139 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč; celková výše nákladů žalobkyně činí 2 452 Kč; po snížení na 32 % činí náklady 785 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech.