12 C 346/2024

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok 24,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že [právnická osoba]. („Banka“) uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), v níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] dle smlouvy vždy ke dni v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet (tj. k 16. dni v měsíci), spolu se smluvním úrokem ve výši 24,90 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Uvedla, že před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Banka svoji povinnost splnila a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila Banka v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a z dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne [datum] ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho vyzvala k úhradě dluhu. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba]. (jako poskytovatelem úvěru) a žalovaným (jako klientem), byla na základě návrhu Banky dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce č. [hodnota], podle níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 24,90 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. (z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, z Produktových podmínek). Společnost [právnická osoba]. poskytla úvěr žalovanému dne [datum] ve výši [částka] a žalovaný zaplatil pouze [částka], když první splátku zaplatil žalovaný opožděně a z druhé splátky zaplatil pouze část (z výpisu z úvěrového účtu). Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Následně ke dni [datum] společnost [právnická osoba]. úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] (z Prohlášení o okamžité splatnosti ze dne [datum]). Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem dne [datum] (ze Smlouvy o postoupení pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu). Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní výzvu (z Výzvy ze dne [datum] a podacího archu).

4. Žalovaný při sjednávání úvěru prohlásil, že výše jeho příjmu činí [částka], bydlí u rodičů a náklady na jeho domácnost činí [částka], z toho [částka] na bydlení a [částka] na živobytí (z informací o bonitě klienta). Žalovaný také předložil výplatní pásky za období srpen až říjen 2023, ze kterých vyplývá, že z jeho mzdy jsou strhávány exekuce, a to v měsíci 8/2023 ve výši [částka], v měsíci 9/2023 ve výši [částka] a v měsíci 10/2023 ve výši [částka] a že žalovanému byla na jeho bankovní účet zasílána mzda za srpen ve výši [částka], za měsíc září ve výši [částka] a za měsíc říjen ve výši [částka]. Dále je z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]. za měsíc 10/2023 zřejmé, že na tento účet mu žádná mzda zaslána nebyla a zároveň že žalovaný sázel.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba]. (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne [datum] soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] spisové značky [spisová značka]).

11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v [adresa], vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný věřiteli poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že věřitel tyto poměry prověřoval nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o úvěr a listinu o prověřování dalších úvěrů žalovaného, dle kterých měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí [částka] měsíčně a dle kterých měly být výdaje na bydlení a živobytí žalovaného ve výši [částka] (na bydlení [částka] a živobytí [částka]) a jeho splátky dalších úvěrů byly ve výši [částka]. Zároveň žalobkyně doložila výplatní pásky žalovaného, ze kterých vyplývá, že z jeho mzdy jsou strhávány exekuce, a to v měsíci 8/2023 ve výši [částka], v měsíci 9/2023 ve výši [částka] a v měsíci 10/2023 ve výši [částka] a že žalovanému byla na jeho bankovní účet zasílána mzda za srpen ve výši [částka], za měsíc září ve výši [částka] a za měsíc říjen ve výši [částka]. Dále je z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]. za měsíc 10/2023 zřejmé, že na tento účet mu žádná mzda zaslána nebyla a zároveň že žalovaný sázel. Za situace, kdy věřitel věděl, že výše tvrzeného příjmu nesouhlasí s příjmem, který je žalovanému skutečně vyplácen, kdy neověřoval další účty žalovaného, i když věděl, že je žalovaný musí mít (výplata mu nebyla zasílána na účet, kterým se u věřitele prokazoval) a za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho výdajů, i když věděl, že žalovaný má exekuce a částka výdajů mladého muže na živobytí pouze ve výši [částka] měsíčně je zjevně absurdní, a dále, že žalovaný sází, nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zde poznamenává, že argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] s tím, že pokud byl úvěr dlouhodobě splácen, je zřejmé, že žalovaný byl schopen úvěr splácet a nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, není v projednávané věci příhodná, neboť žalovaný nezaplatil Bance ani jednu ze dvou splátek předmětného úvěru řádně.

13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.

14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] dne [datum], a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byl žalovaný okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně se k jednání soudu, ač byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Žalovaný tedy netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpal, neboť tyto prokazatelně měl v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohl ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaný v řízení nebránil a netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že jeho možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebyl schopen vrátit dluh ani do dne [datum] (když k čerpání došlo již v roce 2023), dostal se nejpozději dnem [datum] do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši [částka] (rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši [částka] a zaplacenou částkou [částka]), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala za období od [datum] do 15.5.[datum] v kapitalizované výši, jež je nejméně [částka], a dále od [datum] do zaplacení v zákonné výši 14,75% ročně (cit. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).

15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku [částka] a úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, má nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech.