Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částku ve výši [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka], včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to tím způsobem, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [tel. číslo] číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě a toto odsouhlasil podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr ve výši [částka] byl žalovanému vyplacen dne [datum] bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby: služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši [částka], služba “Presto” za poplatek ve výši [částka] a informační SMS servis za poplatek ve výši [částka]. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši [částka], z toho dluh na jistině ve výši [částka], poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvní úrok [částka], poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka], poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka] a poplatek za službu „Informační SMS servis“ [částka]. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], v níž se žalobkyně (věřitel) zavázala poskytnout žalovanému (dlužníkovi) částku až do výše [částka] s možností postupného čerpání jako spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne [datum] částku ve výši [částka] (z Přehledu bankovních transakcí). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum] (Z předžalobní výzvy, podacího archu). Žalovaný v řízení ani netvrdil, jakou část pohledávky zaplatil; podle žalobkyně neuhradil ničeho.
3. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil výši svých pravidelných výdajů ve výši [částka] měsíčně ([částka] na půjčky, [částka] na bydlení a [částka] další a ostatní nezbytné výdaje) a výši čistého příjmu [částka] s tím, že s žalovaným žije v domácnosti ještě jedna osoba. Výše ověřeného příjmu žalovaného měla podle žalobkyně činit [částka]. Podle „výpisu z příjmů“ identifikovala žalobkyně příjmy na dvou účtech žalovaného, když na prvním z účtů se jednalo o příjmy v říjnu 2023 ve výši [částka], v září 2023 ve výši [částka] a v srpnu 2023 ve výši [částka]. Na druhém ze zkoumaných účtů pak bylo několik příjmových transakcí v jednotlivých měsících, a to takto: v měsíci říjnu 2023 v celkové výši [částka] (celkem v 34 různě vysokých částkách, z nichž není zřejmé, jaký mají původ, zda se jedná o příjem ze zaměstnání nebo např. z půjček apod.), v měsíci září 2023 v celkové výši [částka] (celkem v 51 různě vysokých částkách, z nichž není zřejmé, jaký mají původ, zda se jedná o příjem ze zaměstnání nebo např. z půjček apod.). Z výpisu z účtu žalovaného tzv. Kontomatik, z něhož „výpis příjmů“ zřejmě vychází, pak vyplývá, že na prvním z uvedených účtů byl žalovaný v říjnu 2023 v debetu - [částka]. Na druhém z výše uvedených účtů tvořily z výše uvedených příjmů půjčky či úvěry částku za měsíc říjen 2023 v celkové výši [částka], když další příjmové položky byly vklady na účet od samotného žalovaného, popř. jiné fyzické osoby (soudu se nepodařilo identifikovat mezi příjmy žalovaného příjem ze zaměstnání), V měsíci září 2023 pak tvořily z výše uvedených příjmů půjčky či úvěry částku v celkové výši [částka], když další příjmové položky byly vklady na účet od samotného žalovaného, popř. jiné fyzické osoby (soudu se nepodařilo identifikovat mezi příjmy žalovaného příjem ze zaměstnání, mohlo by se jednat o platbu dne [datum] ve výši [částka]). Žalovaný si vzal za měsíce září a říjen 2023 celkem sedmnáct úvěrů u nebankovních institucí.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka], viz také rozsudek SDEU ze dne [datum], č.j. C-679/18).
11. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne [datum] doplnila, zda a jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pak předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z běžného účtu – kontomatik (viz výše), ze kterého nevyplývá výše příjmu žalovaného ze zaměstnání, pouze je z něj zřejmé, že žalovaný měl (nejméně) dva účty, když na jednom z nich byl v debetu a na druhém měl celkový příjem v měsíci říjnu 2023 ve výši [částka], z čehož [částka] byly půjčky od nebankovních institucí (celkem [hodnota]) a ve zbytku si na účet vložil prostředky sám, popř. prostřednictvím třetí osoby. V měsíci září 2023 měl dle výpisu z účtu žalovaný celkový příjem ve výši [částka], z čehož [částka] byly půjčky od nebankovních institucí (celkem [hodnota]) a ve zbytku si na účet vložil prostředky sám, popř. prostřednictvím třetí osoby. Není tedy vůbec zřejmé, jak žalobkyně prověřovala tvrzené příjmy žalovaného, natož pak jeho výdaje. Za situace, kdy žalovaný uvedl, že má příjem ve výši [částka], přičemž žalobkyně nezkoumala, zda je zaměstnán, má uzavřenou pracovní smlouvu apod., a pouze se spolehnula na to, že žalovaný si (z neznámého zdroje) vkládá peníze na účet, když zároveň jí muselo být známo, že žalovaný si za poslední dva měsíce před poskytnutím úvěru půjčil nejméně [částka] u nebankovních institucí na základě nejméně sedmnácti dalších úvěrových smluv, a ani nijak nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne [datum], a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byl žalovaný okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně se k jednání soudu, ač byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Žalovaný tedy netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpal, neboť tyto prokazatelně měl v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohl ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaný v řízení nebránil a netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že jeho možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebyl schopen vrátit dluh ani do dne [datum] (když k čerpání došlo již v roce 2023), dostal se nejpozději dnem [datum] do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši [částka] (když žalovaný ani netvrdil, zda a jakou část na poskytnutý úvěr platil, a soud mohl vyjít toliko z tvrzení žalobkyně o výši nezaplacené jistiny, resp. z výpisu plateb, přičemž poskytnuto bylo [částka] a vráceno bylo [částka]), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala (cit. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).
14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení dlužné částky, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku [částka], jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná co do částky [částka], poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 44:56 ve prospěch žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.