Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 142/2026

Téma · generováno AINepřiměřený poplatek za spotřebitelský úvěr

Soud: Okresní soud v Novém JičíněDatum rozhodnutí: 20. 8. 2026Č. j.: 13 C 142/2026-22Soudce: JUDr. Tomáš HozaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 10. 2026Předmět řízení: o 10 460,50 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSNJ:2026:13.C.142.2026.1
smlouva o úvěru

Shrnutí · generováno AI

Soud uložil vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit zákonný úrok z prodlení, protože peněžní prostředky nebyly ve sjednané době vráceny. Zamítl však požadavek na poplatek za uzavření úvěrové smlouvy, jelikož jeho výše převyšovala jistinu a byla vůči spotřebiteli nepřiměřená.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ujednání o poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, který přesahuje poskytnutou jistinu a není odůvodnitelný administrativními náklady ani rizikem věřitele, je nepřiměřenou podmínkou podle § 1813 občanského zákoníku. Současně odporuje požadavku poctivosti a dobrým mravům podle § 6 odst. 1 a § 580 odst. 1 občanského zákoníku, a nárok na jeho zaplacení proto nelze přiznat. Dlužník však vrací poskytnutou jistinu podle § 2395 občanského zákoníku včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, představuje 109,2 % z poskytnuté jistiny , částka, , přepočteno na roční úrokovou sazbu pak 1 310 %. Taková výše poplatku zcela vybočuje z běžné úvěrové praxe, v níž jsou náklady spojené se sjednáním úvěru zpravidla zahrnovány do úrokového zatížení nebo dosahují pouze zlomku výše jistiny.
    Zobrazit v textu
  • Soud proto uzavírá, že předmětný poplatek představuje nepřiměřenou smluvní podmínku, která zakládá k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu ve smyslu § 1813 občanského zákoníku a současně odporuje požadavku poctivosti a dobrým mravům (§ 6 odst. 1 a § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Z toho důvodu soud žalobu v této části zamítl.
    Zobrazit v textu
  • Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Označená místa (30) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]) dne [datum] žalované poskytl částku [částka], kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení:- zákonného úroku z prodlení z částky , částka- poplatku za uzavření smlouvy ve výši , částkaŽalovaná se k věci nevyjádřila.V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez jednání a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]) se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa]) dne [datum] žalované poskytl částku [částka], kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] nevrátila. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu.Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Co se týče zkoumání schopnosti žalované úvěr řádně splácet, pak soud dospěl k závěru, že úvěr vzhledem ke své výši nepodléhal povinnosti úvěrujícího zkoumat schopnost úvěrované úvěr splácet (viz článek 2 bod 2, písm. c) směrnice EP a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], kterou měla vrátit do [datum]. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku.Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] představuje 109,2 % z poskytnuté jistiny [částka], přepočteno na roční úrokovou sazbu pak 1 310 %. Taková výše poplatku zcela vybočuje z běžné úvěrové praxe, v níž jsou náklady spojené se sjednáním úvěru zpravidla zahrnovány do úrokového zatížení nebo dosahují pouze zlomku výše jistiny. Požadavek na úhradu částky převyšující samotný objem poskytnutých peněžních prostředků nelze rozumně zdůvodnit administrativními náklady ani zvýšeným podnikatelským rizikem věřitele. Soud proto uzavírá, že předmětný poplatek představuje nepřiměřenou smluvní podmínku, která zakládá k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu ve smyslu § 1813 občanského zákoníku a současně odporuje požadavku poctivosti a dobrým mravům (§ 6 odst. 1 a § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Z toho důvodu soud žalobu v této části zamítl.Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě skutečnosti, že převážně úspěšné žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací