Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem ve výši [částka], dále s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka], dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o kreditní kartě. Součástí smlouvy byly podmínky pro vydávání a používání kreditních karet [právnická osoba]., a přílohy, se kterými se žalovaná seznámila a zavázala se je dodržovat. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce [částka]. Účastníci se dohodli, že úvěr bude čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3% vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě, a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího výpisu do dne předcházejícího dni vystavení daného výpisu. Výše úrokové sazby byla určena v oznámení o úrokových sazbách, a to ve výši 21,99 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalobce proto posléze od smlouvy odstoupil, a tím nastala splatnost celého závazku. Žalovaná částka ve výši [částka] zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši [částka]. Dále pak žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné nesplacené jistiny a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny. Dlužná částka nebyla zaplacena ani po předžalobní upomínce ze dne [datum].Žalovaná se k věci nevyjádřila.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce jako věřitel na straně jedné uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (klientem) na straně druhé dne [datum] smlouvu o úvěru ke kreditní kartě. Na základě toho poskytl žalobce žalované revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce [částka], který byl čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se pak zavázal takto poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 21,99 % ročně z dlužné částky splácet měsíční splátkou ve výši dle sdělení žalobce ve výpisu z úvěrového účtu. Žalovaná ke dni podání žaloby z úvěrového limitu vyčerpala [částka], které přes upomínky ani po splatnosti nezaplatila. Na poplatcích za vedení účtu a upomínky pak žalovaná ke dni podání žaloby dlužila [částka] (4 upomínky za neprovedení pravidelné splátky po [částka], 6 neuhrazených poplatků za oznámení o přečerpání úvěru po [částka] a 9 neuhrazených měsíčních poplatků za automatickou splátku po [částka]).Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovaná z úvěrového limitu [částka] dluží [částka]. Úvěruschopnost žalované byla dostatečně zkoumána a zjištěné údaje nezavdávaly příčinu k pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet, když žalobce nahlížel do veřejných i neveřejných databází a vyšel z doložených skutečností ohledně finanční situace žalovaného. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil ji tuto povinnost soud rozsudkem.Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Sjednaný smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Rovněž požadované poplatky v celkové výši [částka] sestávající z poplatku za upomínku [částka], z poplatku za oznámení o přečerpání úvěru [částka] a měsíčního poplatku za automatickou splátku [částka] shledal soud jako přiměřené, a proto i v této části žalobě vyhověl.Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].