Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem ve výši [částka], dále s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka], dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] k rukám [tituly před jménem] K. G., [tituly za jménem], advokáta se sídlem [Adresa advokáta], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce (Provident financial s.r.o., IČ [IČO], sídlem [adresa]) žalované poskytl peněžní prostředky až do úvěrového limitu [částka], kterou žalovaná řádně nesplácela. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Vedle jistiny dluhu ve výši [částka] se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení:- poplatků v celkové výši [částka] ([částka] za každou upomínku)- zákonného úroku z prodlení z částky , částka- smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce (Provident financial s.r.o., IČ [IČO], sídlem [adresa]) poskytl žalované úvěrový limit [částka], s možností opakovaného čerpání splacené částky a spolu s úrokem. Úvěr se zavázala žalovaná splácet v měsíčních splátkách dle rozpisu plateb zasílaných každý měsíc. Žalovaná úvěrový rámec využívala, ale svůj závazek z toho vyplývající řádně nehradila. Proto právní předchůdce žalobce ke dni [datum] pohledávku vůči žalované zesplatnil a následně postoupil na žalobce, což žalované bylo písemně oznámeno. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná naposledy před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Schopnost žalované splácet úvěr byla kromě lustrací veřejných i neveřejných rejstříků ověřována na především základě výpisů z jejího bankovního účtu. Žalované byl poskytnut úvěr s limitem ve výši [částka], který však žalovaná řádně nesplácela. Celkem žalovaná čerpala částku59 517 Kč a celkem na dluh včetně úroků uhradila [částka]. Na jistině proto dluží [částka]. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí soud vrátit dlužnou jistinu [částka].10. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Co se týče požadavku na zaplacení [částka] za každou upomínku (celkem [částka]) jako tzv. účelně vynaložené náklad, soud jeho výši vzhledem k výši úvěru a době trvání smluvního vztahu pouvažuje za zcela přiměřený nevybočující z obvyklé výše těchto poplatků požadovaných úvěrujícími, a proto rovněž v této části žalobě vyhověl.11. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Sjednaný smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.12. Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v požadované výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, které byly žalobcem vyúčtovány ve výši [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., [částka] za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a ve výši [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].