Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum], dále ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [Adresa advokáta], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne [datum] žalované poskytl částku [částka], kterou žalovaná v dohodnutých lhůtách splatnosti řádně nesplácela. Vedle jistiny dluhu se žalovaná ve smlouvě zavázala dále zaplatit:- poplatek za uzavření smlouvy ve výši , částka- poplatek za expres výplatu , částka- jednorázové smluvní pokuty v celkové výši [částka] (3 x [částka])- účelně vynaložené náklady ve výši [částka] (3 x [částka] + [částka])- poplatky za tzv. bezpečnou splátku, tj možnost si splátku odložit z důvodů uvedených ve smlouvě [částka] (4 x [částka])- úroky [částka] (3x [částka])
2. Celkovou částku [částka] požadoval žalobce zaplatit se zákonným úrokem z prodlení3. Žalovaná nárok žalobce nezpochybňovala, pouze si nebyla jistá jeho celkovou výší.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce se žalovanou uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce dne [datum] žalované poskytl částku [částka], kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Úvěruschopnost žalované byla dostatečně zkoumána a zjištěné údaje nezavdávaly příčinu k pochybnostem o schopnosti žalované úvěry řádně splácet, když vycházel z údajů o dávkách SSP., které žalovaná v době žádosti o úvěr pobírala, a které umožňovali dluh řádně splácet. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který nevrátila. Soud proto uložil žalované tuto částku zaplatit.10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).14. Co se týče poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy. K tomu lze uvést rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který dospěl k závěru, že přiměřený poplatek je do 30 % zapůjčené částky. V daném případě se jedná o pouhé [právnická osoba] %, a proto soud žalobě i v této části vyhověl. I s připočtením požadovaných úroků [částka] (3x [částka]) dosahuje odměna žalobce jen 18 % poskytnuté jistiny.15. Rovněž poplatky za „bezpečnou splátku“ [částka] a za expres výplatu [částka] i vzhledem ke svému účelu a k výši poskytnutých finančních prostředků nevybočují ze zákonného rámce. Tudíž soud žalobě vyhověl i ohledně poplatků v celkové výši [částka] za bezpečnou splátku a [částka] za expres výplatu.16. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.17. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve výši [částka], celkem [částka], je přiměřená, a tudíž souladná s citovanou směrnicí včetně její přílohy viz. odst. 10.).18. Co se týče požadavku na zaplacení [částka] (3 x [částka] + [částka]) jako tzv. účelně vynaložené náklad ([částka] za každý celý měsíc vymáhání), soud jeho výši vzhledem k výši úvěru a době trvání smluvního vztahu pouvažuje za zcela přiměřený nevybočující z obvyklé výše těchto poplatků požadovaných úvěrujícími, a proto rovněž v této části žalobě vyhověl.19. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].