Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované původně zaplacení částky [částka]. Poté, co vzal žalobu částečně zpět zbylo jako předmět řízení zaplacení částky [částka] představující jistinu. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dvě smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa], [adresa]) dne [datum] a dne [datum] žalovanému poskytl celkem částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na společnost [právnická osoba], a ta ji později postoupila na žalobce.Žalovaný se k věci nevyjádřil.V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez jednání a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa], [adresa]) se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce dne [datum] žalovanému poskytl částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Poskytnuté prostředky však žalovaný dosud nevrátil. Pohledávka byla následně postoupena společnosti [právnická osoba], a ta ji pak postoupila žalobci. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný naposledy vyzván k úhradě dluhu.Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byly platně uzavřeny dvě spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byly poskytnuty úvěry v celkové výši [částka]. Z této částky měl [částka] vrátit do [datum] a [částka] do [datum]. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě skutečnosti, že obě strany měly ve věci úspěch zhruba ve stejné výši (částečné zastavení řízení bylo procesně zaviněni žalobcem.