Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky [částka] s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši [částka] do [datum]. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , s žalovaným další Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], za účelem prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši [částka] navýšenou o poplatek za úvěr ve výši [částka] a smluvní úrok ve výši [částka], do [datum]. Žalovaný však neuhradil ničeho. Dne [datum] společnost [právnická osoba]., jako postupitel, postoupila Smlouvou o postoupení pohledávky č. 12/25, pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, . Následně dne [datum] společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , postoupila pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávky žalobkyni (dříve [právnická osoba]). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] odeslanou dne [datum]. Žalovaný nezaplatil na dluh ničeho a tím porušil smluvní podmínky. Z toho důvodu má žalobkyně současně právo na úhradu smluvní pokuty, administrativního poplatku a dodatečných nákladů spojených s prodlením se splácením úvěru v celkové výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu, žalovaný však neuhradil ničeho.
2. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a označila, popř. předložila k doplněným tvrzením důkazy.
3. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně doplnila, že poskytla žalovanému předsmluvní informace dle § 92 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, o podmínkách úvěru a žalovaný uzavřel smlouvu svobodně. Předchůdce žalobkyně řádně a individuálně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména z výpisu z účtu žalovaného a z údajů poskytnutých žalovaným v kartě klienta.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jestliže soud vyhodnotí smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou, požaduje žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním z neplatné smlouvy.
5. Z obsahu spisu má soud prokázáno, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši [částka] do [datum] (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , s žalovaným další Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], za účelem prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši [částka] navýšenou o poplatek za úvěr ve výši [částka] a smluvní úrok ve výši [částka], do [datum] (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalovaný však neuhradil ničeho. Dne [datum] společnost [právnická osoba]., jako postupitel, postoupila Smlouvou o postoupení pohledávky č. 12/25, pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, ze Smlouvy o prostoupení pohledávky ze dne [datum]). Následně dne [datum] společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , postoupila pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávky žalobkyni (dříve [právnická osoba]) (ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postupovaných pohledávek). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] odeslanou dne 30. 7. 202 (z předžalobní výzvy ze dne [datum] – oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný nezaplatil na dluh ničeho a tím porušil smluvní podmínky. Žalobkyně ta k požaduje dlužnou jistinu a smluvní pokuty, administrativní poplatek a dodatečné náklady spojené s prodlením se splácením úvěru v celkové výši [částka]. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] odeslané dne [datum]). Žalovaný v kartě klienta před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba]. s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka]. Počet členů domácnosti žalovaný uvedl 2, z toho 2 s příjmem. Čistý měsíční příjem domácnosti potom žalovaný deklaroval ve výši [částka]. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že bydlí nájmu, ostatní náklady jsou ve výši [částka], náklady na bydlení činí [částka] a náklady na služby a energie ve výši [částka]. (z Editace profilu klienta). Žalobkyně neprokázala, ani netvrdila, že by údaje poskytnuté žalovaným jakkoli prověřovala. Ze systému ISAS soud zjistil, že v době, kdy předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému předmětný úvěr byla proti žalovanému vedena exekuční řízení, jejichž předmětem bylo vymáhání dluhů žalovaného z předchozích spotřebitelských úvěrů (např. řízení pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další). V řízení tedy žalobkyně v žádném případě neprokázala, že by její právní předchůdce s náležitou pečlivostí prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet.
6. Podle ustanovení § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Na základě provedeného dokazování a takto zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně domáhá po žalovaném nároků, je neplatná, když předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudil dostatečně schopnost spotřebitele splácet úvěr. Žalobkyně nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet a nepřihlédla k tomu, že proti žalovanému jsou vedeny exekuce pro vymáhání předchozích dluhů. Příjmy a zejména výdaje žalovaného nebyly nikterak doloženy (př. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, doklady o nákladech na energie, náklady na bydlení, obživu, doklady o výši splátek úvěrů apod.), přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Ze všech shora uvedených důvodů soud v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu ze dne [datum] jako neplatnou. (srovnej NS [spisová značka]).
12. V projednávané věci žalobce netvrdil (ani neprokázal), že by mu, respektive jeho právnímu předchůdci žalovaný poskytl jakékoliv informace, na základě nichž by mohl posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládalo citované ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobce soudu nepřeložil žádné doklady o zkoumání příjmů žalovaného (pracovní smlouvu, výpisy z účtu žalované) a výdajů žalovaného (nájemní smlouvu, doklady o výši životních nákladů včetně nákladů na bydlení apod.), na základě nichž by posoudil úvěruschopnost žalovaného a na tuto zákonnou povinnost zcela rezignoval. Předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů, které mu poskytl žalovaný. Do příjmů úvěrovaného předchůdce žalobce zahrnul i tvrzené příjmy ostatních, blíže neurčených členů domácnosti, kteří však nejsou v postavení dlužníka, tedy s jejich příjmy při posouzení úvěruschopnosti nelze kalkulovat. Z úřední činnosti soudu je soudu známo, že v době poskytnutí úvěru žalovanému, tento měl dluhy, které nesplácel a tyto po něm věřitelé vymáhali v exekučních řízeních. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu podle citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, za neplatnou. Nicméně vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce, na základě neplatné smlouvy dne [datum] a smlouvy ze dne [datum] převzal částku ve výši [částka] a z této částky nevrátil ničeho, představuje nevrácená částka ve výši [částka] bezdůvodné obohacení, které je žalovaný podle ustanovení § 2991 a násl. OZ povinen vydat žalobci, na kterého byla pohledávka postoupena podle ustanovení § 1879 a následujících OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná co do částky [částka], poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 51-49 = 2 % ve prospěch žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je ve výroku III. uvedeno.