Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s 12 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, pokud se jí žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 020 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 731,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 020 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. V Žalobě uvedla, že v minulosti zněla obchodní firma žalobkyně „[právnická osoba].“ a „[Anonymizováno].“. Tyto původní obchodní firmy mohou být uvedeny v přiložených dokumentech, jimiž žalobkyně dokládá svůj nárok. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně [Anonymizováno]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne [datum] (datum odepsání úvěru z účtu žalobkyně) převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč, rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od [datum] do zaplacení. Podle smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 23. 4 2025 do [datum] v celkové výši 1 520 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. Doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno v čl. 14.2.1. Smlouvy o úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval a dluh žalobkyni neuhradil.
2. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.
3. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru upravuje posuzování úvěruschopnosti obecně, aniž by stanovil přesná kritéria. Naopak používá právně neurčité pojmy jako nezbytnost, dostatečnost a přiměřenost. Lze tak mít za to, že toto posouzení má být přiměřené s ohledem na výši úvěru a také jeho splatnost. Rozsah posouzení je tak rozdílný u úvěru v částce 8 000 Kč, splatného za 28 dní jako v konkrétním případě a úvěru v částce několika desítek či set tisíc spláceného v období několika let. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl pravidelný měsíční příjem ve výši 30 921 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč a jiné finanční závazky ve výši 3 000 Kč. Celkem souhrn pravidelných výdajů činil 17 000 Kč. Z analýzy výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., za období 4/2024 do 3/ 2025, pořízeného prostřednictvím služby [Anonymizováno], vyplynul kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši několika desítek tisíc korun. Pro posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr ve výši 8 000 Kč s poplatkem ve výši 3 500 Kč lze mít uvedené příjmy za více než dostatečné. Dále pak žalobkyně opatřila výpis z databáze [Anonymizováno] ([právnická osoba]), z něhož vyplývá pozitivní úvěrová historie žalovaného. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného vzhledem k výši úvěru a jeho splatnosti a také vzhledem k předchozí úvěrové historii žalovaného zcela dostatečně.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Z listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně, označená jako úvěrující, uzavřela s žalovaným, označeným jako úvěrovaný, dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Částka 8 000 Kč byla žalovanému dne [datum] převedena na účet č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen do 28 dnů, tj. do [datum], poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 500 Kč, roční úroková sazba činila 0 % a RPSN činila 5 157 %. Celková splatná částka spolu s poplatkem činila 10 098,90 Kč. Strany se dohodly, že pro případ prodlení úvěrovaného s plněním jakékoli části dluhu dle smlouvy je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, a to za každý den prodlení a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. Žalovaný žalobkyni ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, žalovaný ani poté žalobkyni dlužnou částku nezaplatil.
7. Z úřední činnosti, systému ISAS, je soudu známo, že v době poskytnutí úvěru byla proti žalovanému vedena exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], jejichž předmětem bylo vymáhání pohledávek z úvěrových smluv.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobce vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobce před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.
18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno] -[právnická osoba]. proti [Anonymizováno]).
19. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-755/22, [právnická osoba]. proti [právnická osoba].: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.
20. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází [Anonymizováno] a [Anonymizováno], hodnocení klienta a prohlášení žalovaného, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně se zabývala pouze příjmy, které žalovaný deklaroval v žádosti o úvěr. Z předložených výpisů z účtu žalovaného nevyplývá příjem žalovaného z pracovního poměru ani příjmy případných dalších členů domácnosti žalovaného. Žalobkyně dále vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, tj. výdaje na bydlení, splátky úvěrů u jiných bank apod., když vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným. Ze systému ISAS bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy s žalobcem měl celou řadu úvěrů, které řádně nesplácel (viz. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Při posuzování úvěruschopnosti provedené lustrace ve veřejně dostupných databázích nejsou dostatečné, když poskytovatel úvěru je povinen prověřit z dostupných dokumentů od spotřebitele jeho pravidelné příjmy a výdaje, neboť úvěruschopnost se posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.
21. Z toho důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).
22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobce podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
23. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 8 000 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobce požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 8 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13 020 Kč, žalobce byl v řízení úspěšný ohledně částky 8 000 Kč (nevrácená jistina pohledávky) + částky 684 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení), která představuje 63 % uplatněného nároku. Neúspěšný byl ohledně částky 5 020 Kč, tedy z 37 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci mu soud přiznal 26 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 020 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem náklady řízení žalobce představují částku 2 815 Kč a z této částky soud přiznal žalobci 26 %, tedy částku ve výši 731,90 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobce podal k tomuto soudu na ustáleném vzoru opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech například pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další. Soud nepřiznal žalobci odměnu za doplnění žaloby na výzvu soudu ze [datum], neboť žalobce je zastoupen advokátem a žaloba měla obsahovat všechny potřebné náležitosti a tvrzení již v době jejího podání.