14 C 213/2025

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 72,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. K vyplacení úvěru žalované došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosincem 2024, spolu s úrokem ve výši 72,84 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného), z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a bylo ověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění byly uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši [částka] dne [datum] a částka ve výši [částka] dne [datum]. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované o více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši [částka]. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. [hodnota] a č. [hodnota] ve výši [částka] za každou splátku, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši [částka] (tj. [částka] za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u dvou splátek č. [hodnota] a č. [hodnota], u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky č. [hodnota], splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši [částka], kterou byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Úvěr se splácel splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a splátka úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru z důvodu prodlení dlužníka, je část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení zaplatil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši [částka] ze dne [datum], částka ve výši [částka] ze dne [datum] a částka ve výši [částka] ze dne [datum] Žalovaná žalobkyni dluží částku odpovídající aktuální nové jistině úvěru v celkové výši [částka] (tato částka odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a dlužnému úroku z úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka]) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši [částka], náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky [částka] od [datum] do zaplaceni (smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do úplného zaplacení, žalobkyně žalobou požaduje pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]) a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne [datum] do zaplacení, tj. úrok z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok za poskytnutí úvěru z částky [částka] od [datum] do zaplaceni. Žalobkyně požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,84 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tj. od [datum] žalobkyně v souladu s § 122, odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši 12 % ročně.

3. Usnesením, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované úvěr, včetně příslušenství, splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází [Anonymizováno] a [Anonymizováno], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši [částka], celkové měsíční náklady žalované činí [částka] a volné zdroje ke splácení činí [částka]. Z databází [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

5. Na základě ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena, prostřednictvím komunikace na dálku, Smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poukázala na účet žalované, dne [datum], částku [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosinec 2024. Splátka v sobě zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a měsíční úhradu za pojištění, bylo-li pojištění sjednáno. Celkem měla žalovaná zaplatit částku ve výši [částka]. Výše úrokové sazby činila 72,84 % a RPSN činila 102,82 %. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně [částka] za každý kalendářní rok. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] v případě prodlení žalovaného s každou splátkou o více než 15 dnů. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku ve výši [částka]. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nové jistiny úvěru ve výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši [částka], náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], úrok ve výši 72,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

7. Z „Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má střední vzdělání s maturitou a bydlí v družstevním bytě. Je zaměstnána, čistý měsíční příjem žalované činí [částka]. Výdaje žalované určené žalobkyní činily [částka] (životní minimum [částka] + nájemné a inkaso [částka] + ostatní výdaje [částka]). Volné zdroje žalované, po odečtení tisícikorunové rezervy, tak činily [částka].

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále též ZoSÚ) ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [datum] spisové značky [spisová značka], z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. [Anonymizováno] ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází [Anonymizováno] a [Anonymizováno], hodnocení klienta a prohlášení žalované, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalované, vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalované, tj. výdaje na bydlení, splátky úvěrů u jiných bank, další nezbytné životní náklady, vyživovací povinnosti apod. Žalobkyně sama stanovila životní výdaje žalované částkou [částka] měsíčně představující životní minimum. Pokud se týká celkových nákladů na bydlení (nájemné + inkaso) žalované, které žalovaná uvedla částkou [částka] měsíčně, tyto výdaje nebyly žalovanou nijak podloženy a jejich výše se jeví nereálnou. Tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky [částka], kterou žalovaná od žalobkyně obdržela, odečetl částku, kterou již žalovaná zaplatila, tedy částku ve výši [částka]. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalované, dle podacího archu, odeslána téhož dne a byla mu doručena podle zákonné fikce nejpozději třetí pracovní den tedy [datum]. Následujícího dne, tj. [datum], měla žalovaná zaplatit dlužnou částku a ode dne následujícího, tj. od [datum], je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka] (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 54 % uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky [částka] (zamítnutá jistina a příslušenství), tedy z 46 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 8 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].