Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky], na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou se společností [právnická osoba] Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 29. 1. 20258 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], který byl následně navýšen na částku [částka], a to převodem z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 30 dnů, s předem definovanou možností odkladu splatnosti – prodloužení splatnosti jistiny a úroku až o 11 měsíců (tzn. 360 dní). Současně byla sjednaná možnost předčasného splacení úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit poplatky za prodloužení splatnosti. V případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv část závazku podle této smlouvy řádně a včas, je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení. Dále je klient povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení a poplatek za každou písemnou upomínku ve výši [částka] (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Původní věřitel poskytl v období od [datum] do [datum] na účet žalovaného celkem částku [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho přesto, že byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami a poslední výzvou k úhradě ze dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši [částka], skládající se z nesplacené části jistiny ve výši [částka] a z nesplacené části smluvního úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], která byla smluvními stranami sjednána ve Smlouvě o úvěru, ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení. Dne [datum] byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, žalovaný na výzvu nereagoval a do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradil.
3. Usnesením soudu, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství a aby označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení.[právnická osoba] doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany věřitele posuzována před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel při tomto posouzení vycházel jednak z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jednak z informací získaných z veřejně dostupných registrů a databází, zejména z ISIR, CEE a Databáze neplatných dokladů MVČR. Žalovaný současně potvrdil, že má pravidelné příjmy a že je schopen poskytnutý úvěr splatit. Při hodnocení úvěruschopnosti věřitel zohlednil rovněž příjmy a výdaje žalovaného. Na základě uvedených skutečností nevznikly důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného, a proto bylo žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyhověno. Žalobkyně rovněž uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrací v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy, požaduje žalobkyně, aby jí byl přiznán nárok na úhradu dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný k dnešnímu dni nezaplatil na dluh ničeho.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.6. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 29. 1. 20258 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Úvěrující poskytla žalovanému v období od [datum] do [datum] částku ve výši [částka] bezhotovostně na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 30 dnů, s předem definovanou možností odkladu splatnosti – prodloužení splatnosti jistiny a úroku až o 11 měsíců (tzn. 360 dní). Současně byla sjednaná možnost předčasného splacení úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit poplatky za prodloužení splatnosti. V případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv část závazku podle této smlouvy řádně a včas, je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení. Dále je klient povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení a poplatek za každou písemnou upomínku ve výši [částka] (nejvýše tři zpoplatněné upomínky) (ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota], ze dne [datum]). Dodatky došlo k navýšení úvěru z původní částky [částka] na částku [částka]. Částka ve výši [částka] byla žalovanému poskytnuta v období od [datum] do [datum] bezhotovostně na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Navzdory tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil ničeho, bylo potvrzením žalobkyně o finančních transakcích prokázáno, že žalovaný uhradil celkem částku [částka], a to dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota]). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (z výzvy k úhradě - oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Téhož dne byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu písemnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání dne [datum]). K dnešnímu dni dluží žalovaný žalobkyni jistinu ve výši [částka].7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno], [právnická osoba]. proti [Anonymizováno]).19. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno], [právnická osoba]. proti [právnická osoba].: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše částečné nebo žádné splácení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.20. Soud se v řízení zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě údajů uvedených žalovaným, jakož i prostřednictvím lustrací ve veřejně dostupných databázích. Současně žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnými důkazy k tvrzení, že prověřovala schopnost žalovaného dluh splácet.21. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a v souladu se zákonem. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo v přímém rozporu s povinnostmi věřitele vyplývajícími z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku [částka], ze které do dnešního dne zaplatil pouze částku [částka]. [adresa] 250 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] s zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.24. Pokud jde o počátek prodlení žalované, dne [datum] bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů. Toto oznámení lze v souladu se zákonnou fikcí považovat za doručené třetí pracovní den, tj. [datum], do [datum] měl žalovaný uhradit dlužnou částku a ode dne následujícího, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v projednávané věci co do 59 % z žalované částky, žalovaný byl úspěšný co do 41 %. Poměr úspěch neúspěch tak představuje 18 %. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 18 % nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci učiněné do podání žaloby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 7 a 11 za použití § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb v platném znění, 3 x režijní paušál po [částka] dle § 13 odst. 3 a § 14b vyhl. 177/96 Sb., a 21 % DPH z částky [částka], tj. [částka]. 100 % nákladů řízení tak představuje částku [částka], z toho 18 % po zaokrouhlení odpovídá částce [částka]. Soud tedy přiznal žalobkyni celkem na nákladech řízení částku [částka].