Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 21,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši 21,69 % ročně za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 21,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na základě které poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky v částce [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši [částka] s úrokovou sazbou 21,69 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu flexibilního splácení ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobkyně vyčíslil dluh ke dni [datum], kdy dlužná jistina činila 44 600, [částka], dlužný poplatek [částka]. Žalovaný na pohledávku celkem uhradil [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb. Při posouzení úvěruschopnosti vzala právní předchůdkyně žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací) a zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, a to zejména z informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný předložil pracovní smlouvu z 9/2019 a výplatní pásky (4, 5/2021). Současně ověřila z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán jako galvanizér ve společnosti Galvanako, s.r.o. a jeho měsíční příjem činí [částka], nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
5. Společnost [právnická osoba], tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne [datum] poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši [částka] s úrokovou sazbou 21,69 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu flexibilního splácení ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka ve výši [částka] byla stanovena na [datum]. RPSN činila 10066 %. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,80%. Celková dlužná částka tak činila [částka]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobkyně vyčíslil dluh ke dni [datum], kdy dlužná jistina činila 44 600, [částka], dlužný poplatek [částka]. (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], dokumentu Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru).
6. Žalovaný obdržel v hotovosti dne [datum] částku [částka], zaplatil dne [datum], dne [datum] a dne [datum] tj. částku 3 x [částka] (zjištěno z tabulky umoření).
7. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouvu – pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum] a výplatní pásky za 04, 05/2021. Předchůdce žalobkyně z informací od žalovaného zjistil, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný, žije u rodičů na adrese [adresa], nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále zjistil, že žalovaný má celkový příjem domácnosti ve výši [částka] a běžné měsíční výdaje ve výši [částka], přičemž interní splátky [částka] (zjištěno z kopie Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr)
8. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy – Seznam pohledávek str. 7, potvrzení o zaplacení). Společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce č. [tel. číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka] do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne [datum] na adresu, kterou uvedl jako kontaktní (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]). Žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva (z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum]).
9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se dne [datum] poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši [částka] s úrokovou sazbou 21,69 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu flexibilního splácení ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka ve výši [částka] byla stanovena na [datum]. RPSN činila 10066 %. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,80%. Celková dlužná částka tak činila [částka]. Žalovaný vyčerpal částku [částka] a uhradil pouze částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
10. Z evidence v ISAS soud zjistil, že proti žalovanému jsou u zdejšího vedena soudní řízení, jejichž předmětem jsou nedoplatky ze spotřebitelských úvěrů např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], 8 C 87/ 2022, [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], a exekuce pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka].
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
16. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
20. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
22. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK)
23. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-755/22, [právnická osoba]. proti [právnická osoba].: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.
24. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do pracovní smlouvy žalovaného a dvou výplatních pásek, čímž ověřil, že příjmy převyšují výdaje. Žalobkyně však vůbec nezkoumala výdaje žalovaného a nebyla žalobkyní vzata v úvahu skladba výdajů žalovaného, když toto žalobkyně ani netvrdila a údaj v zákaznické kartě žalovaného nijak neověřovala. Ohledně výdajů žalovaného vůbec není jasné, kolik v rozhodné době platil za bydlení, služby, případně splátky jiných úvěrů a podobně. Z údajů v ISAS bylo zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru čerpal několik spotřebitelských úvěrů v řádek tisíci korun, což svědčí o tom, že mu jeho příjmy nepostačovaly na krytí jeho výdajů. Kopie občanského průkazu a případně provedená a nedoložená lustrace žalovaného v registrech nejsou dostatečné pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Nelze než uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
25. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
26. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky [částka] a žalovaný dosud uhradil v souhrnu [částka]. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně [částka].Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný neuvedl ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy tj. do [datum], tedy byl následující den žalobkyni povinen plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. [datum], se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení nižší, než je zákonná sazba. Soud je návrhem žalobkyně vázán a nemůže jej překročit.
27. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
28. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům soudu nesdělil a nedoložil ničeho.
29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] (52 %) a neúspěšná co do částky [částka] (48 %) (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Poměr úspěch – neúspěch pak představuje 4 %, tedy nepatrnou část. Soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.