Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno]., smlouvu o úvěru, na základě které poskytla společnost [Anonymizováno]. žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši [částka] skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru [částka], poplatku za poskytnutí úvěru [částka] a úroku podle čl. II.2.b smlouvy ve výši [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba]., která následně dne [datum] pohledávku postoupila na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě souhlasu žalovaného se zpracováním osobních údajů, lustrací databází CEE, ISIR, CRKI, EUBCB, NRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto žalobkyně výslovně nenavrhuje žádných dalších důkazů. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, případně z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum] a formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [Anonymizováno]. se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] na účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal vrátit částku navýšenou o poplatek [částka] a úrok [částka] jednorázově do 30 dní. Úroková sazba byla sjednána na 36 % ročně, RPSN 596,65 %. Žalovaný smlouvu a formulář podepsal pomocí verifikační platby a elektronického kódu.
5. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla na účet právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného přijata tzv. verifikační platba ve výši [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol], což je rodné číslo žalovaného.
6. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že na účet žalovaného č. [č. účtu], tj. účet uvedený ve smlouvě, byla dne [datum] odeslána platba [částka] s poznámkou „[Anonymizováno] ze dne 2022-10-25“ pod variabilním symbolem, které je rodným číslem žalovaného.
7. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti [Anonymizováno]. za žalovaným byla na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba]. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti [právnická osoba]. za žalovaným byla na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Z dopisů ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že společnost [Anonymizováno]. oznámila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
8. Z dokumentu Úvěruschopnost klienta k půjčce č. [hodnota] soud zjistil, že před poskytnutím úvěru společnost [Anonymizováno] o. prověřila platnost občanského průkazu žalovaného, zjistila, že ve věci žalovaného bylo vedeno dříve insolvenční řízení, které již bylo skončeno, žalovaný neměl záznam v Centrální evidence exekucí, dle databáze EUCB měl žalovaný čerpané 4 úvěry, s jejichž úhradou nebyl aktuálně v prodlení, žalovaný prohlásil, že je zaměstnán s příjmem [částka] měsíčně, má náklady pouze na bydlení [částka] a ostatní výdaje [částka].
9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno]., se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] na účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal vrátit částku navýšenou o poplatek a úrok jednorázově vrátit do 30 dní. Smlouva byla žalovaným podepsána pomocí verifikační platby zaslané na účet právní předchůdkyně žalobkyně a elektronického kódu. Žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalovaného částku [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba]., která následně dne [datum] pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne. Společnost [Anonymizováno] s.r.o. prověřila platnost občanského průkazu žalovaného, zjistila, že ve věci žalovaného bylo vedeno dříve insolvenční řízení, které již bylo skončeno, žalovaný neměl záznam v Centrální evidence exekucí, dle databáze EUCB měl žalovaný čerpané 4 úvěry, s jejichž úhradou nebyl aktuálně v prodlení, žalovaný prohlásil, že je zaměstnán s příjmem [částka] měsíčně, má náklady pouze na bydlení [částka] a ostatní výdaje [částka].
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
15. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb.
19. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postupnými smlouvami o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 o. z. na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
20. Pro úplnost soud uvádí, že insolvenční řízení dříve vedené ve věci žalovaného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka] netvoří překážku vedení tohoto řízení a rozhodnutí věci, neboť se jedná o nově vzniklou pohledávku po skončení předmětného insolvenčního řízení a osvobození od placení zbytku pohledávek se na ni nevztahuje.
21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
22. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] -[právnická osoba]. proti [Anonymizováno])
23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a nahlížením do registrů jako je insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí atd. Současně žalobkyně sdělila, že k tomuto již nebude navrhovat žádné další důkazy, než které byly připojeny k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a ani do okamžiku rozhodnutí ve věci žádné důkazy soudu neposkytla. Ačkoliv má poskytovatel úvěru podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, žalobkyně soudu téměř žádné důkazy v tomto ohledu nepředložila. Za situace, kdy žalobkyně soudu sdělila, že žádné další listinné důkazy dokládat nebude, soud již žalobkyni nepoučoval ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Provedené lustrace platnosti občanského průkazu, z CEE, ISIR a EUCB nejsou dostatečné, když poskytovatel úvěru je povinen prověřit z dostupných dokumentů od spotřebitele jeho pravidelné příjmy a výdaje. To platí o to spíše za situace, kdy poskytovatel úvěru měl k dispozici informace o dříve vedeném insolvenčním řízení žalovaného, což jednoznačně indikuje horší schopnosti žalovaného v nakládání s osobními financemi a jeho tendenci k zadlužování. Proto měla být schopnost žalovaného splácet prověřena o to důkladněji, zodpovědně a pečlivě. Pokud tedy žalobkyně není schopna prokázat, že její právní předchůdkyně věrohodným způsobem příjmy a výdaje žalovaného prověřila (což sama deklaruje), nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala dostatečně poměry žalovaného a to, zda žalovaný bude schopen předmětný dluh splácet, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
24. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému [částka]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud na pohledávku neuhradil ničeho a žalovaný na svou obranu neuváděl ničeho. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit jistinu spotřebitelského úvěru [částka].
25. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho aktuálním možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.
26. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
27. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 15 000 a neúspěšná co do částky [částka] (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši [částka]). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 55 % a neúspěšná ze 45 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 10 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty [částka] podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 10 %, tedy po zaokrouhlení částku ve výši [částka]. Soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni, a to v obecné lhůtě k plnění tří dnů podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.