Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], částky [částka], úroku ve výši 14,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], úroku ve výši 14,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a dále také částky [částka]. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne [datum] účastníci sjednali Dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o úvěr [částka] a kterým byla sjednána smlouva o úvěru č. [IBAN] a dne [datum] byl úvěr žalovanému vyplacen. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ověřila výši čistého příjmu klienta, který byl tvořen starobním důchodem v průměru [částka]. Dále žalobkyně provedla lustrace v NRKI/BRKI a zohlednila, že dosud žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. V části úvěru ve výši [částka] byly prostředky poskytnuty účelově na refinancování jiných úvěrů žalovaného. Pokud jde o výdaje, vycházela žalobkyně z informací poskytnutých žalovaným v žádosti a z interních a externích databází, expertní analýzy a na základě informací o spotřebním koši [právnická osoba]. Dále žalobkyně vyšla z informace, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, ověřila pohyby na účtu žalovaného č. [č. účtu] a z úvěrové zprávy ze dne [datum]. Žalovaný neměl žádné exekuční příkazy a transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši [částka], skládající se ze splátky jistiny a úroku 14,9 % ročně, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Dodatkem č. [hodnota] smluvní strany sjednaly odklad splátek splatných [datum] a [datum]. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, proto žalobkyně dne [datum] přistoupila k zesplatnění úvěru. Dlužná jistina [částka] je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru a nezahrnuje žádné smluvní pokuty, poplatky ani jiné položky. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] z titulu nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného č. [č. účtu].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
5. Z rámcové smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne [datum] zřídila běžný účet č. [č. účtu]. Rámcovou smlouvou byl současně sjednán spotřebitelský úvěr č. [IBAN] ve výši [částka], kdy [částka] je částka určená ke splacení úvěru, který k žalobkyni žalovaný převedl, a částka [částka] není vázána žádným účelem.
6. Z Dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě číslo [hodnota] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se žalobkyně dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr č. [IBAN] ve výši [částka], kdy [částka] je částka určená ke splacení původních úvěrů ([částka] u [právnická osoba]. a [částka] u žalobkyně) a částka [částka] není vázána žádným účelem. Úvěr se žalobkyně zavázala poskytnout převodem na běžný účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši [částka] vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíční výši [částka]. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit činí [částka] v případě základní sazby, případně [částka] při aplikaci sazby s bonusem. Žalovanému byl předložen formulář se standartními informacemi o spotřebitelském úvěru.
7. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku [částka], ze které byly téhož dne uhrazeny dva úvěry ve výši [částka] a [částka].
8. Z přehledu plateb a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil [částka].
9. Z Přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu soud zjistil, že žalobkyně standartně uvažuje své náklady na vymáhání dlužné částky za 20 dní vymáhání ve výši [částka], klientům účtuje 1x za 20 dní [částka].
10. Z Dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě číslo [hodnota] soud zjistil, že na žádost žalovaného byly nastaveny splátkové prázdniny pro splátky splatné [datum] a [datum]. Od splátky připadající na [datum] měl žalovaný pokračovat ve splácení pravidelných měsíčních splátek úvěru v termínech a výši podle splátkového kalendáře.
11. Z dopisu ze dne [datum] nadepsaného Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, potvrzení o odeslání a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě všech dluhů, a to dluhu z úvěru č. [IBAN] ve výši [částka] a dluhu na běžném účtu č. [hodnota] ve výši [částka], tj. v souhrnu [částka], jinak se žalobkyně obrátí na soud a bude pohledávku vymáhat. Dopis byl odeslán dne [datum].
12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byl konečný záporný zůstatek na účtu -[částka], který byl tvořen platbami pojistného 2x [částka] a účelně vynaloženými náklady na vymáhání 2x [částka].
13. Z výpisu z účtů č. [č. účtu] vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]. za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uhradil splátku úvěru „peníze na klik“ ve výši [částka] a dne [datum] uhradil 3 platby s popisem „inkaso“ ve výši [částka], [částka] a [částka]. V prosinci 2022 žalovaný na účet obdržel důchod [částka], dne [datum] provedl žalovaný splátku úvěru „peníze na klik“ ve výši [částka]. V lednu 2023 žalovaný obdržel důchod [částka] a doplatek valorizace důchodu [částka], dne [datum] uhradil žalovaný splátku úvěru „peníze na klik“ ve výši [částka] a dne [datum] uhradil 3 platby s popisem „inkaso“ ve výši [částka], [částka] a [částka].
14. Z přehledu žádostí o úvěr soud zjistil, že žalovaný v žádosti o půjčku ze dne [datum] uvedl, že je starobní důchodce s příjmem [částka], bydlí v nájmu, je ženatý, nevyživuje žádné osoby, měsíčně splácí [částka], výdaje domácnosti na bydlení činí [částka], na léky, jídlo a dopravu [částka] a splátky ostatních členů domácnosti jsou [částka], příjmy ostatních členů domácnosti činí [částka].
15. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr již měl 3 existující splátkové úvěry a jednu kreditní kartu, 7 úvěrů má žalovaný ukončeno. Žalovaný je zavázán měsíčně v souhrnu splácet [částka] a zbývá mu k úhradě [částka]. Nejvyšší úvěr žalovaného, který nebyl předmětným úvěrem konsolidován, činil dosud nesplacených [částka] a měsíční splátka činila [částka].
16. Soud neprováděl důkaz obchodními podmínkami, úvěrovými podmínkami, pojistnými podmínkami, přehledem cen pojištění a ceníky, neboť uvedené důkazy jsou pro právní posouzení věci s ohledem na níže rozvedený právní závěr nadbytečné.
17. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] na účet č. [č. účtu], přičemž částka [částka] byla poskytnuta účelově ke splacení původních úvěrů (ve výši [částka] u [právnická osoba]. a [částka] u žalobkyně). Žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 14,9 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši [částka] a pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíční výši [částka]. Úvěr byl poskytnut žalovanému na uvedený účet dne [datum]. Žalovaný celkem uhradil na splátkách úvěru částku [částka]. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisu z běžného účtu žalovaného zachycující období před poskytnutím úvěru a úvěrové zprávy.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
23. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
24. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
25. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
26. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] -[právnická osoba]. proti GK)
27. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] [právnická osoba]. proti [právnická osoba].: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.
28. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace ke svým poměrům v žádosti o úvěr a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě výpisu z účtu žalovaného a dotazem do registrů. Žalobkyně tvrdí, že nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného ověřila, že starobní důchod žalovaného v měsících předcházejících úvěrové žádosti činí [částka]. Dokazováním bylo zjištěno, že tato částka odpovídá. Z žalovaným tvrzených příjmů manželky nelze pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházet, neboť tyto žalobkyně žádným způsobem neprověřila. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výdaje domácnosti na bydlení činí [částka], na léky, jídlo a dopravu [částka] a splátky ostatních členů domácnosti jsou [částka]. Tyto nebylo možné přesvědčivě ověřit pouze z výpisu z účtu, neboť žalovaný z účtu konkrétní platby nečinil. Žalobkyně pro účely stanovení výdajů žalovaného vyšla z interních a externích databází, expertní analýzy a informací o spotřebním koši [právnická osoba]. Dále žalobkyně vzala v úvahu dosavadní splátkové zatížení žalovaného. Jen nejvyšší splátka [částka] a nová splátka [částka] tvořily větší polovinu starobního důchodu žalovaného.
29. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním údajů normativních nákladů na bydlení a životního minima. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela ze statistických údajů a svých odborných odhadů, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uvedený závěr platí o to spíše za situace, kdy poskytnutý úvěr byl v poměrně vysoké výši s dlouhou dobou splatnosti a při vědomí dříve čerpaných dosud nesplacených úvěrů ve vysoké výši a vysokou měsíční splátkou a zároveň nízkých příjmech žalovaného pouze ze starobního důchodu.
30. S ohledem na shora popsané neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
31. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný dosud vrátil v součtu [částka]. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně [částka]. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky [částka] jakožto záporného zůstatku na běžném účtu, neboť byl tvořen platbami pojistného 2x [částka] a účelně vynaloženými náklady na vymáhání 2x [částka], tedy položkami plynoucími z neplatné smlouvy o úvěru a pojistného z neplatně sjednaného úvěru.
32. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Žalovaný byl v řízení pasivní a neuváděl žádné skutečnosti ke svým aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům, a tedy ke svým aktuálním možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.
33. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
34. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná co do částky [částka] (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 76 % a neúspěšná z 24 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 52 % vzniklých nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a paušální náhrady za hotové výdaje nezastoupené žalobkyně ve výši [částka] za tři úkony po [částka] (podání žaloby a předžalobní výzva, vyjádření) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., jejichž výše vyplývá z § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení činí [částka], z toho podle poměru úspěchu ve věci žalobkyni náleží 52 %, což představuje po zaokrouhlení [částka].