Výrok
I. Řízení se, co do částky 2 236,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 236,75 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 978,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 978,01 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se, co do částky 5 758,26 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 5 758,26 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 8. 1. 2026, doplněnou podáním ze dne 9. 4. 2026, domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 973,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 973,02 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], po prověření úvěruschopnosti žalované dne 9. 1. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota] na částku 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 9. 8. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 1 973,02 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku tím způsobem, že žalovaná na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.[název].cz vyplnila požadované registrační údaje, vybrala si výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, seznámila se s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem, s obsahem smlouvy, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy a potvrdila, že si obsah smlouvy o úvěru přečetla a s jejím obsahem souhlasí. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím registrů SOLUS, CNCB, CBCB, vycházela z tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, z lustrace CEE, ISIR, NRKI, BRKI a úvěrové historie ve své interní databázi. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, proto právní předchůdkyně žalobkyně neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet 9. 1. 2025 částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně do 9. 8. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 1 973,02 Kč. Žalovaná peněžní prostředky včetně příslušenství do data splatnosti nevrátila a ocitla se tak v prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění dodatku ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 11 973,02 Kč, tato sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 1 973,02 Kč. Právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzýval k zaplacení dlužné částky, žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 9. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 236,75 Kč včetně příslušenství. Soud v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. ve výroku v odst. I. řízení zastavil, a to co do částky 2 236,75 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 236,75 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně setrvala na návrhu na zaplacení částky 9 736,27 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,5 %ˇročně z této částky od 10. 8. 2025 do zaplacení.
4. Soud provedl ve věci dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil dále uvedené skutečnosti:5. - z listiny nazvané smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 1. 2025, že [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 12 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba činila 112 % ročně, úrok v celkové výši činil 7 040,48 Kč, RPSN činila 191,80 %, datum splatnosti 9. 1. 2026, celkem splatná byla částka 17 040,48 Kč; žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr splácet ve 12. měsíčních splátkách po 1 420,04 Kč;6. - z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, že na účet žalované č. [č. účtu] dne 9. 1. 2025 poukázala [právnická osoba], dne 9. 1. 2025 částku 10 000 Kč označenou VS, kterým bylo číslo smlouvy;7. - z dopisu ze dne 9. 8. 2025, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 9 905,03 Kč ihned, současně upozornila žalovanou na možnost soudního vymáhání a přistoupení k exekuci.8. - z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z dopisu ze dne 14. 9. 2025, ze seznamu postoupených pohledávek, že společnost [právnická osoba], jako postupitel postupuje na žalobkyni jako nabyvatele ve smlouvě specifikované pohledávky včetně pohledávky za žalovanou. Dopisem ze dne 14. 9. 2025 bylo postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni oznámeno žalované, zásilka byla podána k doručení dne 18. 9. 2025;9. - z dopisu ze dne 14. 9. 2025, z potvrzení o podání zásilky, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývá žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 1. 2025 ve výši 14 632,59 Kč do tří dnů, zásilka byla podána k doručení 18. 9. 2025;10. - z dopisu [právnická osoba] že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaná a na tento účet byla dne 9. 1. 2025 převedena částka 10 000 Kč označená VS [hodnota] s poznámkou Půjčka od [název] cz č. [hodnota];11. - z veřejné části obchodního rejstříku, že právní předchůdkyně žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku u [právnická osoba] od 25. 1. 2013 a jako předmět podnikání má zapsáno, mimo jiné, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.12. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná se zaregistrovala na stránkách [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně, požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč, potvrdila, že si návrh smlouvy přečetla a s obsahem smlouvy souhlasí, tím došlo k uzavření smlouvy o úvěru. [právnická osoba], úvěr 10 000 Kč žalované poskytla dne 9. 1. 2025 bezhotovostně na její účet. Žalovaná se zavázala [právnická osoba], vrátit částku 10 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 7 040,48 Kč, celkem na úvěr zaplatit částku 17 040,48 Kč do 12 měsíců v měsíčních splátkách po 1 420,04 Kč a poslední splátku zaplatit 9. 1. 2026. Upomínkou ze dne 9. 8. 2025 byla žalovaná vyzvána [právnická osoba], k zaplacení dlužné částky ihned. Žalovaná na částku 10 000 Kč zaplatila dne 11. 2. 2025 částku 1 421 Kč, dne 26. 5. 2025 částku 1 495,06 Kč, dne 26. 5. 2025 částku 1 419,94 Kč, dne 26. 3. 2025 částku 1 422,26 Kč, celkem tedy 5 758,26 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění dodatku [právnická osoba], pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo dopisem [právnická osoba], oznámeno žalované. Právní zástupkyně žalobkyně dopisem ze dne 14. 9. 2025 vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žádné tvrzení žalobkyně neobsahuje konkrétní údaje (zejména exaktní), z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované; z žádné listiny nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila příjmy a výdaje žalované a že údaje získané od žalované o těchto skutečnostech nezávisle ověřila.13. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:14. § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. § 2 odst. 3 o. z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.19. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 9. 1. 2024 uzavřeli [právnická osoba], tedy právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaná jakožto úvěrovaná smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a dle § 104 a následujících z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně po ověření úvěruschopnosti žalované poukázala na účet požadovanou částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně a úrok ve výši 7 040,48 Kč ve 12. měsíčních splátkách po 1 420,04 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 9. 8. 2025 zesplatnila. Dlužná částka ke dni 9. 8. 2025 činila 9 905,03 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, která smlouvu uzavřela jakožto spotřebitel. Žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o. z. ve prospěch žalované, jakožto spotřebitele (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z.) tak, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 1. 2025 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86, § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně plnění z neplatné smlouvy celkem ve výši 10 000 Kč, ze které dosud žalobkyni nevrátila částku 3 978,01 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o.z. a § 87 odst. 1 o.z., neboť smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou platně postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o.z. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 3 978,01 Kč co do základu a výše důvodný a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení od 10. 8. 2025 do zaplacení, přičemž základ úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je přiznán od 10. 8. 2025, tj. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. zavázal žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.25. Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 5 758,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 758,26 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení, byla v této části žaloba jako nedůvodná ve výroku v odstavci III. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť uvedená smlouva o úvěru ze dne 9. 1. 2025 je smlouvou neplatnou, a tedy veškeré nároky, které žalobkyně dovozovala nad rámec nároku na vrácení z titulu bezdůvodného obohacení (viz výrok II. rozsudku), nelze v soudním řízení důvodně přiznat.26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením§ 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalované podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.