Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 400 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do částky 14 438 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 838 Kč od 15. 10. 2024 do 18. 3. 2025 a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 438 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 18. 6. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 30 838 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 838 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], po prověření úvěruschopnosti žalované dne 12. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota] na částku 16 000 Kč, která byla dodatky navýšená na 24 400 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku tím způsobem, že žalovaná na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.zaplo.cz vyplnila požadované registrační údaje. Za účelem jednoznačné identifikace žalované při uzavírání smlouvy o úvěru byla totožnost žalované ověřena kopií občanského průkazu zaslanou žalovanou elektronicky právní předchůdkyni žalobkyně. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná verifikační platbu 0,01 - 1 Kč ze svého bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Při zaslání verifikační platby žalovaná odsouhlasila obchodní podmínky a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly žalované zaslány na email uvedený v žádosti o půjčku. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím registrů SOLUS, CNCB, CBCB, vycházela z tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, z lustrace CEE, ISIR, NRKI, BRKI a úvěrové historie ve své interní databázi. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, proto právní předchůdkyně žalobkyně neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet 12. 6. 2024 celkem částku 24 400 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně do 14. 10. 2024 spolu se smluvním úrokem. Žalovaná peněžní prostředky včetně příslušenství do data splatnosti nevrátila a ocitla se tak v prodlení. Smlouvou byla pro případ prodlení žalované se zaplacením pohledávky ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a povinnost žalované zaplatit poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění dodatku ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 30 838 Kč, tato sestávala z nesplacené jistiny ve výši 24 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 800 Kč a ze smluvního úroku ve výši 5 638 Kč. Právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzýval k zaplacení dlužné částky, žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila.
2. Při jednání uvedla, že v době, kdy uzavírala předmětnou smlouvu potřebovala peníze na vybavení bytu, protože dostala sociální byt od města [adresa], do něhož se v květnu 2024 přestěhovala a začala platit nájemné a služby a energie v celkové výši 8 300 Kč měsíčně. Předtím byla ubytovaná na ubytovně, kde platila stejnou částku, ale neměla nárok na příspěvek na bydlení. Příspěvek na bydlení začala pobírat od května 2024. Má jednu vyživovací povinnost k dítěti, které má nyní 4 roky, byla na rodičovské dovolené do srpna 2024 a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč měsíčně, dále výživné pro dítě 1 500 Kč měsíčně a posléze od Úřadu práce příspěvek na bydlení a přídavek na dítě. Takto se jí dostalo měsíčně okolo 17 000 Kč na výživu její a dítěte a na úhradu veškerých životních nákladů. V době uzavření smlouvy již byla také dlouhodobě nemocná, kdy prodělala [název] a od června 2024 jí byl přiznán invalidní důchod druhého stupně, který pobírá ve výši 5 400 Kč měsíčně. Od 28. 5. 2025 je zaměstnaná na zkrácený pracovní úvazek s výdělkem okolo 10 000 Kč čistého měsíčně. Dne 13. 10. 2025 byla na operaci v souvislosti s [název] Žalobkyni na předmětný úvěr zaplatila částku 8 000 Kč. Žije sama s dítětem po celou dobu od uzavření smlouvy a i před ní, je samoživitelka. Aktuálně je schopna splácet 500 Kč měsíčně.
3. Soud provedl ve věci dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil dále uvedené skutečnosti:4. - z listiny nazvané smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 6. 2024, že [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč se splatností do 30 dnů, přičemž zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, úrok v celkové výši činil 3 680 Kč, RPSN činila 1141,20 %, datum splatnosti 12. 7. 2024, celkem splatná bez prodloužení byla částka 19 680 Kč; pro případ prodlení žalované se zaplacením pohledávky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení splatná následující den po dni prodlení a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč.5. – z dodatků č. [hodnota] až 14 ke smlouvě, že dodatky se předmětná úvěrová smlouva mění tak, že celková částka jistiny úvěru činí 24 400 Kč, úrok činí 5 638 Kč, celková částka ke splacení bez prodloužení činí 30 038 Kč a doba splatnosti byla prodloužena do 10. 9. 2024;6. - z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, že na tento účet dne 15. 4. 2024 došla verifikační platba 0,01 Kč z účtu žalované č. [č. účtu], a na tento účet žalované poukázala [právnická osoba], dne 12. 6. 2024 částku 16 000 Kč, 9. 7. 2024 částku 1 000 Kč, dne 4. 7. 2024 částku 200 Kč, 400 Kč, dne 6. 7. 2024 částku 200 Kč, dne 7. 7. 2024 částku 1 000 Kč, dne 18. 6. 2024 částku 2 100 Kč, dne 20. 6. 2024 částku 600 Kč, dne 20. 6. 2024 částka 1 200 Kč, dne 22. 6. 2024 částka 500 Kč, dne 28. 6. 2024 částka 300 Kč, dne 29. 6. 2024 částka 500 Kč a dne 23. 7. 2024 částka 400 Kč,7. - z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z dopisu ze dne 15. 3. 2025, ze seznamu postoupených pohledávek, že společnost [právnická osoba], jako postupitel postupuje na žalobkyni jako nabyvatele ve smlouvě specifikované pohledávky včetně pohledávky za žalovanou. Dopisem ze dne 15. 3. 2025 bylo postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni oznámeno žalované, zásilka byla podána k doručení dne 15. 3. 2025;8. - z dopisu ze dne 14. 10. 2024, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 30 938 Kč ihned, současně upozornila žalovanou na možnost soudního vymáhání a přistoupení k exekuci.9. - z dopisu ze dne 15. 3. 2025, z poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 6. 2024 ve výši 31 218 Kč do tří dnů, zásilka byla podána k doručení 15. 3. 2025;10. - z dopisu [právnická osoba]., že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaná a na tento účet byla v období od 12. 6. 2024 do 23. 7. 2024 převedena z účtu [právnická osoba], celkem částka 24 400 Kč označená Půjčka/Dodatečná půjčka od [právnická osoba] č. , hodnota11. - z rozhodnutí [adresa], že žalované byl rozhodnutím ze dne 5. 11. 2024 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5 170 Kč,12. - z potvrzení o platbě, z e-mailu označeného výzva k zaplacení [právnická osoba], že dne 10. 4. 2024 a 13. 5. 2024 žalovaná obdržela od Úřadu práce ČR rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč za měsíce 3/24 a 4/24, , dne 29. 5. 2024 přídavek na dítě ve výši 830 Kč, dne 11. 6. 2024, 11. 7. 2024, 13. 8. 2024 vždy přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení ve výši 16 920 Kč, dne 11. 9. 2024 příspěvek na bydlení, přídavek na dítě a rodičovský příspěvek ve výši 20 920 Kč, dne 14. 10. 2024 příspěvek na bydlení a přídavek na dítě ve výši 8 920 Kč, dne 12. 11. 2024 příspěvek na bydlení a přídavek na dítě ve výši 5 126 Kč, dne 18. 11. 2024 příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 12 730 Kč za měsíce 9-10/24, dne 20. 11. 2024 žalovaná uhradila přes mobilní bankovnictví na účet [právnická osoba] č. [č. účtu] částku 4 000 Kč a dne 1. 11. 2024 částku 4 000 Kč, platby byly označeny VS [var. symbol]. Právní předchůdkyně žalobkyně e-mailem vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky 23 933 Kč ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] právě na účet [č. účtu] s VS [var. symbol];13. - z veřejné části obchodního rejstříku, že právní předchůdkyně žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku u [právnická osoba] od 25. 1. 2013 a jako předmět podnikání má zapsáno, mimo jiné, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.14. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná se zaregistrovala na stránkách [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně, požádala o úvěr ve výši 16 000 Kč, smlouvu stvrdila verifikační platbou, tím došlo k uzavření smlouvy o úvěru. [právnická osoba], úvěr 16 000 Kč žalované poskytla dne 12. 6. 2024 bezhotovostně na její účet. Žalovaná se zavázala vrátit částku 16 000 Kč [právnická osoba], do 30 dnů. Dodatky byla smlouva o úvěru navýšena na částku 24 400 Kč, doba splatnosti byla prodloužena do 10. 9. 2024. Upomínkou ze dne 14. 10. 2024 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky do 14. 10. 2024. [právnická osoba], vyzvala žalovanou k vrácení dluhu. Žalovaná na částku 24 400 Kč zaplatila 8 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění dodatku [právnická osoba], pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo dopisem [právnická osoba], oznámeno žalované. Právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne 15. 3. 2025 vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná do podání žaloby zaplatila žalobkyni částku 8 000 Kč.15. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:16. § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.20. § 2 odst. 3 o. z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.21. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 212. 6. 2024 uzavřeli [právnická osoba], tedy právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaná jakožto úvěrovaná smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a dle § 104 a následujících z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronického formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu, a to tím způsobem, že žalovaná se před uzavřením první smlouvy o úvěru registrovala prostřednictvím registračního formuláře na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, čímž byl žalované vytvořen uživatelský profil. Při uzavření smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna ze svého účtu zaslat verifikační platbu ve výši 0,01 Kč až 1 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Po ověření majitele bankovního účtu poukázala právní předchůdkyně žalobkyně na tento účet požadovanou 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 16 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně do 30 dnů. Dodatky ke smlouvě o úvěru byla jistina úvěru navýšena na částku 24 400 Kč, splatnost úvěru byla prodloužena do 10. 9. 2024, upomínkou ze dne 14. 10. 2024 byla splatnost prodloužena do 14. 10. 2024. Žalovaná peněžní prostředky včetně příslušenství do data splatnosti neuhradila, na upomínku žalobkyně zaplatila částku 8 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, která smlouvu uzavřela jakožto spotřebitel. Žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o. z. ve prospěch žalované, jakožto spotřebitele (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z.) tak, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 6. 2024 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86, § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně plnění z neplatné smlouvy celkem ve výši 24 400 Kč, ze které dosud žalobkyni nevrátila částku 16 400 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o.z. a § 87 odst. 1 o.z., neboť smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou platně postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o.z. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Soud proto shledal žalobní nárok na zaplacení částky 16 400 Kč co do základu a výše důvodný a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 400 Kč s úrokem z prodlení od 19. 3. 2025 do zaplacení, přičemž základ úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je přiznán od 19. 3. 2025, neboť je prokázáno, že v dopise ze dne 15. 3. 2025, který byl předán k poštovní přepravě 15. 3. 2025, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů, tedy od 19. 3. 2025 je žalovaná v prodlení se zaplacením. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 87 odst. 1 třetí věta ZoSÚ soud vzhledem k poměrům žalované a jejím možnostem povolil žalované zaplacení dlužné částky ve splátkách po 500 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, tak aby to odpovídalo jejím možnostem, to však pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že při prodlení se splátkou či nezaplacení splátky v plné výši, stává se splatným celý zůstatek dluhu.27. Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 14 438 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 838 Kč od 15. 10. 2024 do 18. 3. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 438 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, byla v této části žaloba jako nedůvodná ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť uvedená smlouva o úvěru ze dne 12. 6. 2024 je smlouvou neplatnou, a tedy veškeré nároky, které žalobkyně dovozovala nad rámec nároku na vrácení z titulu bezdůvodného obohacení (viz výrok I. rozsudku), nelze v soudním řízení důvodně přiznat. Ve vztahu k zamítavému výroku co do úroků z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením zbývající jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, a tudíž splatnost jistiny spotřebitelského úvěru, vzhledem k uvedenému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, nastala 18. 3. 2025, proto nemohly být úroky z prodlení žalobkyni do data splatnosti přiznány.28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením§ 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 16 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 400 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení (k datu vyhlášení rozsudku ve výši 239 Kč), tedy úspěšná byla co do částky 16 639 Kč, neúspěšná byla ohledně částky 14 438 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 838 Kč od 15. 10. 2024 do 18. 3. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 438 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení (k datu vyhlášení rozsudku ve výši 394 Kč), neúspěšná co do částky 14 832 Kč, když ke dni rozhodnutí soudu předmět řízení včetně dospělých úroků z prodlení činil 31 471 Kč. Tedy žalobkyně byla neúspěšná z 47 %, úspěšná z 53 %, a má tedy nárok toliko 6 % nákladů řízení. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když přihlédl k okolnostem případu (smlouva o úvěru v době pracovní neschopnosti pro [hodnota] onemocnění žalované coby nemajetné samoživitelce bez prověření úvěruschopnosti žalované).