Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 4 496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 496 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 069,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u soudu dne 14. 7. 2025 doplněnou podáním ze dne 1. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 496 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne 28. 3. 2024 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které společnost půjčila žalovanému dne 28. 3. 2024 částku 10 000 Kč, uvedenou částku právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalované č. [č. účtu] dne 28. 3. 2024. Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 000 Kč, úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 295,89 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč, tedy celkem částku 14 496 Kč do 27. 4. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti lustrovala žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, dále vypočítala rozdíl mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se 10 % rozdílu musí rovnat minimálně životnímu minimu, přičemž nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaný na smlouvu o úvěru neuhradil ničeho, dlužná částka činí 14 496 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud provedl ve věci dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil dále uvedené skutečnosti:4. - z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem 28. 3. 2024, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že dne 28. 3. 2024 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., že se podle ní společnost [právnická osoba] jako úvěrující, zavazuje poskytnout žalovanému jakožto úvěrovanému částku 10 000 Kč označenou spotřebitelský úvěr. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit částku 10 000 Kč, úrok ve výši 295,89 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 730,07 Kč při řádném splácení úvěru do 27. 4. 2024, při překročení doby splatnosti pak úrok ve výši 295,89 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami a souhlasí s nimi.5. - z potvrzení o provedení transakce, z informace o vlastníkovi účtu, že z účtu [právnická osoba] byla dne 28. 3. 2024 převedena částka 10 000 Kč označena [název] půjčka ze dne 28. 3. 2024 na účet žalovaného č. [č. účtu],6. - z dopisu ze dne 7. 6. 2025 a poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení částky 39 758,83 Kč dle smlouvy č. [hodnota] ze dne 28. 3. 2024 do tří dnů. Tato zásilka byla podána poště k doručení dne 7. 6. 2025,7. - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2025, ze seznamu postoupených pohledávek, z poštovního podacího lístku, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem dopisem ze dne 3. 2. 2022 podaným k doručení dne 4. 2. 2022.8. - ze zprávy [právnická osoba] ze dne 4. 9. 2025 a z výpisu z účtu za období od 14. 3. 2024 do 31. 3. 2024, že majitelem účtu č. [č. účtu] byl žalovaný, na tento účet dne 28. 3. 2024 byla převedena částka 10 000 Kč označena [název] půjčka ze dne 28. 3. 2024, dne 14. 3. 2024 byla připsána mzda ve výši 26 883 Kč, dále dne 18. 3. 2024 částka 3 000 Kč označena [název] splatná 20. 4. 2024, dne 18. 3. 2024 částka 11 760 Kč označena poskytnutí spotřebitelského úvěru [název], dne 19. 3. 2024 částka 3 000 Kč označena půjčka [právnická osoba]., dne 22. 3. 2024 částka 10 000 Kč označena [právnická osoba], čerpání ze dne 22. 3. 2024, dne 26. 3. 2024 částka 7 000 Kč označena [právnická osoba] Čerpání ze dne 26. 3. 2024.9. - z veřejné části obchodního rejstříku Městského soudu v Praze je zjištěno, že firma Emma´s credit s.r.o. měla v období od 13. 11. 2015 zapsán předmět činnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.10. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], poskytla žalovanému dne 28. 3. 2024 částku 10 000 Kč označenou jako úvěr a žalovaný se zavázal tuto poskytnutou částku a dále částku 3 025,96 Kč, tedy celkem částku 13 025,96 Kč vrátit do 30 dnů, tj. do 27. 4. 2024. V případě překročení doby splatnosti činí celková splatná částka 14 496 Kč. Žalovaný na smlouvu o úvěru nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Společnost [právnická osoba] oznámila postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 7. 6. 2025. Dopisem ze dne 7. 6. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 39 758,83 Kč ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 3. 2024. Z žádné listiny nebylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy nezávisle ověřila údaje o příjmech a výdajích žalovaného.11. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:12. § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. § 2 odst. 3 o. z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.17. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Po právním hodnocení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a ust. § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel při jejím uzavírání vystupoval jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaný jako spotřebitel. V souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoby, podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z žádného důkazu není prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně prověřovala poměry žalovaného ve veřejných databázích, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně nepředložila a neoznačila žádný důkaz, prokazující, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a že tyto odpovídaly skutečnosti. Důkazní povinnost jí přitom ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že k prvnímu jednání ve věci se žalobkyně nedostavila, nemohla být ani o této důkazní povinnosti poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. (byť byla poučena již v rámci přípravy jednání v usnesení ze dne 19. 8. 2025). Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., není ani prokázáno, že smlouva o úvěru ze dne 28. 3. 2024 byla uzavřena platně a že tak byla uzavřena v souladu se zákonem, že mu neodporuje, jak jsou tyto požadavky na právní jednání zakotveny v ust. § 580 odst. 1 o.z. Soud proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou dle § 580 odst. 1 o.z. a k této absolutní neplatnosti přihlédl dle § 588 o.z. Z neplatné smlouvy nelze plnění přiznat. Soud posuzoval věc dále dle ustanovení § 2991 a následujících o.z. upravujících bezdůvodné obohacení. Jelikož žalobkyně prokázala, že žalovaný převzal od její právní předchůdkyně částku 10 000 Kč, má žalobkyně nárok toliko na vrácení této částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z., neboť se jednalo o plnění, které žalovaný převzal bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) a z této částky ničeho nevrátil, soud proto v odst. I výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení, přičemž základ úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s ust. § 1879 o. z. byla pohledávka za žalovaným platně postoupena na žalobkyni. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř., neboť se jedná o peněžité plnění.23. Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 4 496 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 496 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení, byla v této části žaloba jako nedůvodná ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť uvedená smlouva o úvěru ze dne 28. 3. 2024 je smlouvou neplatnou, a tedy veškeré nároky, které žalobkyně dovozovala z takové smlouvy, nelze v soudním řízení důvodně přiznat.24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 4. 2024 do zaplacení (ke dni 5. 11. 2025 činí tento úrok z prodlení částku 2 248,15 Kč), tedy celkem byla úspěšná co do částky 12 248,15 Kč, neúspěšná byla co do částky 4 496 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 496 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení (ke dni 5. 11. 2025 činí tento úrok z prodlení částku 1 010,77 Kč), když ke dni rozhodnutí soudu předmět řízení včetně dospělých úroků z prodlení činil 17 755 Kč. Tedy žalobkyně byla úspěšná z 69 %, neúspěšná z 31 %, a má tedy nárok na 38 % nákladů řízení (úspěch 69 % mínus neúspěch 31 %), což představuje z částky 2 815 Kč částku 1 069,70 Kč. Tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni zaplatit, když částka 2 815 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, a to odměny stanovené podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč a paušální náhrady výdajů stanovené dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a dále daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 1 500 Kč částkou 315 Kč.