Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 500 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 4 271 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 271 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 771 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 771 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že po prověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. se žalovanou prostřednictvím internetových stránek [název] dne 11. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 9 500 Kč, a to poukázáním na účet č. [č. účtu] dne 11. 4. 2024. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě částky 9 500 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 989,90 Kč a s úrokem ve výši 281,10 Kč do 11. 5. 2024. Žalovaná do podání žaloby neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 uzavřenou mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou o úvěru požaduje po žalované zaplacení částky 13 771 Kč, sestávající z jistiny ve výši 9 500 Kč, z poplatku ve výši 3 989,90 Kč a z úroku ve výši 281,10 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně žalovanou vyzýval před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl ve věci dokazování listinami, z nichž zjistil tyto rozhodné skutečnosti: Ze smlouvy označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 11. 4. 2024 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Podle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 9 500 Kč jako spotřebitelský bezúčelový úvěr na účet žalované č. [č. účtu]. V uvedené smlouvě se žalovaná zavázala k vrácení celkové částky ve výši 13 372,01 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 9 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 590,91 Kč a úroku s úrokovou sazbou pevnou ve výši 36 % ročně, tj. úroku za dobu trvání úvěru ve výši 281,10 Kč, do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrované, tj. do 11. 5. 2024. Při překročení doby splatnosti se zavázala zaplatit celkem 13 771 Kč sestávající z jistiny 9 500 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 989,90 Kč a úroku ve výši 281,10 Kč. Z potvrzení o provedení transakce, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně u [právnická osoba] byla převedena na účet č. [č. účtu] částka 9 500 Kč označená jménem a příjmením žalované a VS, kterým je rodné číslo žalované. Žalobkyně tvrdila a žádný důkaz toto její tvrzení nevyvrací, a proto z těchto tvrzení soud vychází, že žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti na dlužnou částku neuhradila ničeho. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena společností [právnická osoba]. na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 6. 2025 (z citované smlouvy, ze seznamu postoupených pohledávek, z dopisu ze dne 25. 6. 2025). Z dopisu ze dne 25. 6. 2025 je zjištěno, že v něm byla žalovaná právní zástupkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 4. 2024 v celkové výši 38 679,83 Kč do 3 dnů, listina byla předána k doručení [právnická osoba]., jak je zjištěno z poštovního podacího lístku ze dne 25. 6. 2025. I přes výzvu a poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) obsaženém v usnesení nadepsaného soudu ze dne 6. 10. 2025, žádné tvrzení žalobkyně neobsahuje konkrétní údaje (zejména exaktní), z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované; z žádné listiny nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila příjmy a výdaje žalované a že údaje získané od žalované o těchto skutečnostech nezávisle ověřila. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalované, dne 11. 4. 2024 byla na tento účet připsána částka 9 500 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně pod variabilním symbolem, kterým je rodné číslo žalované.
4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím k tomu, co uvedla žalobkyně, je prokázán následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 4. 2024 poskytla žalované částku 9 500 Kč na základě smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřela dne 11. 4. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit do 11. 5. 2024 a dále se zavázala ve stejné lhůtě zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 989,90 Kč a úrok ve výši 281,10 Kč. (z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], z potvrzení o provedení transakce, ze sdělení banky). Žalovaná poskytnuté peníze ve výši 9 500 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila, nezaplatila ani dohodnutý poplatek a úroky (z tvrzení žalobkyně). Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek). Dále bylo prokázáno, že žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neunesla břemeno tvrzení a na to navazující břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř.) ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením projednávané smlouvy.
5. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:
6. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. § 576 o.z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala.li by strana neplatnost včas.
10. § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakž i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. § 588 věta první o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právním hodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla 11. 4. 2024 uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a ust. § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel při jejím uzavírání vystupovala jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaná jako spotřebitel. Ve vztahu k ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru se jednalo o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. V souladu s citovaným ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, proto bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoby, podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splatit, tedy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z žádného tvrzení žalobkyně, ani z žádného důkazu není prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně prověřovala poměry žalované ve veřejných databázích, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, že porovnávala příjmy a výdaje žalované, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní přitom žalobkyni ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že k prvnímu jednání ve věci se žalobkyně nedostavila, nemohla být ani o této povinnosti doplnit nedostatečná tvrzení a plnit důkazní povinnost znovu poučena (byla poučena již i před prvním jednáním v usnesení soudu ze dne 6. 10. 2025) dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a na to navazující důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, není smlouva o úvěru ze dne 11. 4. 2024 uzavřena platně, neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem (konkrétně s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ), zákonu odporuje, jak má na mysli ust. § 580 odst. 1 o.z. Soud proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou dle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., přičemž k této absolutní neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu v souladu s ust. § 588 o.z. Z neplatné smlouvy nelze plnění přiznat. Soud posuzoval věc dále dle ustanovení § 2991 a následujících o.z. upravujících bezdůvodné obohacení. Jelikož žalobkyně prokázala, že částku 9 500 Kč převedla právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalované, má žalobkyně nárok na vrácení částky 9 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z., neboť se jedná o plnění, které žalovaná převzala bez spravedlivého důvodu z neplatné smlouvy (bez právního důvodu) a tuto částku žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nevrátila (z tvrzení žalobkyně), když smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka dle § 1879 a následujících o.z. platně postoupena na žalobkyni, proto má žalobkyně právo na vrácení částky 9 500 Kč. Soud proto v odst. I výroku tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení od 12. 5. 2024 do zaplacení, jehož základ vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř., neboť se jedná o peněžité plnění.
17. Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům nad částku 9 500 Kč a úroku z prodlení z částky 9 500 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, jak bylo žalobkyni přiznáno ve výroku v odst. I. tohoto rozsudku, byla žaloba v odst. II. výroku tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy, které nelze důvodně v soudním řízení přiznat (soud již vyložil důvody neplatnosti v předchozím odstavci tohoto odůvodnění). Proto co do částky 4 271 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 271 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmět řízení k 10. 12. 2025 činil částku 16 987,50 Kč (tj. 13 771 Kč + úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 13 771 Kč od 12. 5. 2024 do 10. 12. 2025 ve výši 3 216,50 Kč). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 9 500 Kč a úroku z prodlení z částky 9 500 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, ke dni rozhodnutí 10. 12. 2025 ve výši 2 218,90 Kč, celkem byla úspěšná co do částky 11 718,90 Kč a neúspěšná co do částky 4 271 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 271 Kč od 12. 5. 2024 do zaplacení, tj. úroku z prodlení ve výši 997,60 Kč, tedy neúspěšná celkem do částky 5 268,60 Kč. Úspěšná byla žalobkyně z 69 % uplatněného nároku a neúspěšná z 31 % uplatněného nároku, má tedy nárok na 38 % nákladů řízení (úspěch 69 % mínus neúspěch 31 %), což představuje z částky 2 500 Kč částku 950 Kč. Tuto částku uložil soud žalované žalobkyni zaplatit, když částka 2 500 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 14b odst. 6a) uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé). Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu na ustáleném vzoru opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech například pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další.