Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 25 000,02 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 34 844,46 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 467,55 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne 17. 12. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 59 844,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 467,57 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 9. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 33 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené částky jistiny a další poplatky za žalovanou objednané volitelné služby. Smlouva byla uzavřena tím způsobem, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru na internetových stránkách žalobkyně [název] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, přičemž ověřila, zda se žalovaná nenachází v registru centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru hledaných osob PČR, v registru politicky aktivních osob, ve výpisu katastrálního rejstříku, v registru sankčních seznamů a v interní historii klienta, nahlédla do databází bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI). Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a podle zákona a zjistila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč a tato umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalované byla celkem částka 25 000,02 Kč převedena na účet č. [č. účtu] v období od 9. 3. 2025 do 19. 3. 2025, žalovaná se zavázala zaplatit dlužnou částku, a poplatek za službu „Presto“ ve výši 2 970 Kč. Konec kreditového rámce měl nastat 9. 9. 2026. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně proto smlouvu v souladu s čl. VII odst. 1 smlouvy vypověděla a o výpovědi smlouvy informovala žalovanou e-mailem ze dne 8. 7. 2025. Před podáním žaloby žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Dlužná částka 53 102,30 Kč sestává z dlužné jistiny 24 999,99 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 497,58 Kč, ze smluvního úroku ve výši 24 634,73 Kč, z poplatku za službu „Presto“ ve výši 2 970 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu ničeho nezaplatila.
2. Na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně žalobu doplnila tvrzením, že pro prověření úvěruschopnosti zjistila u žalované celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje spotřebitele, čisté měsíční příjmy spotřebitele, z výpisu z účtu žalované ověřila majitele bankovního účtu a výši čistého měsíčního příjmu žalované, tato činila 35 527 Kč, a to využitím služeb společnosti Kontomatik. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v registru centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru TelcoScore, v registru hledaných osob PČR, v registru politicky aktivních osob, v katastrálním rejstříku zkontrolovala platnost adresy a v registru sankčních seznamů.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
4. Soud ve věci provedl dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil tyto rozhodné skutečnosti:5. - z listiny nazvané Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[název] “ č. [hodnota] ze dne 9. 3. 2025, ze všeobecných obchodních podmínek platných pro revolvingový spotřebitelský úvěr „[název] “ a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru žalobkyně platných od 27. 5. 2024 (dále jen VOP), z potvrzení o ověření totožnosti žalované, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru „[název] “, že formou elektronické komunikace přes portál žalobkyně [název] účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový, spotřebitelský úvěr se schváleným kreditním rámcem 33 700 Kč, doba platnosti kreditního rámce trvala do 31. 8. 2026, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1768,75 %, byla sjednána úroková sazba pevná ve výši 0,983 % denně z aktuální dlužné jistiny, splatnost první denní splátky (30. den ode dne poskytnutí úvěru) nastala 8. 4. 2025, splatnost úvěru (poslední den trvání smlouvy) 31. 8. 2026, poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z vyplacené tranše. Klient je dle smlouvy oprávněn úvěr čerpat po celou dobu platnosti kreditního rámce, a to postupně i opakovaně, jednotlivá tranše nesmí přesáhnout maximální výši částky k čerpání, jednotlivé tranše budou poskytnuty prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet určený klientem. Smlouvou se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit věřiteli spolu s příslušenstvím nejpozději k datu splatnosti smlouvy a zaplatit cenu za jí zvolené volitelné služby, a to v pravidelných denních splátkách. Věřitel klientovi stanoví výši doporučené měsíční úhrady a klient může úvěr splácet i v doporučených měsíčních úhradách. Věřitel klientovi doporučuje splácet úvěr v doporučených měsíčních splátkách. Volitelnými službami jsou služba „[název] “, služba „[název] “ a „[název]. Dle čl. VII bod 4.3. se klient zavazuje zaplatit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní – službu „[název] “ v případě, že tuto službu aktivoval, který je splatný 29. den následující po dni, za který byl daný poplatek vypočten společně s denní splátkou. Dle bodu 4.6. smlouvy se klient zavazuje poplatek za službu „[název] “ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše splácet rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce a každá jeho část je splatná s každou denní splátkou vypočtenou ode dne následujícího po dni vyplacení tranše, ke které se vztahu. Dle bodu 4.7. smlouvy klient zavazuje platit poplatek ve výši 0,96 Kč denně, za „[název] “, v případě, že tuto službu aktivoval, poplatek je splatný 29. den následující po dni, za který byl daný poplatek vypočten společně s denní splátkou. Dle čl. VIII.1., ocitne-li se klient v prodlení, má věřitel vůči klientovi nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, na úrok z prodlení, na smluvní úrok ve výši 0,98 % denně, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení až do zaplacení, na zesplatnění úvěru v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek. Klient prohlásil, že byl seznámen s VOP, že si je přečetl a že s veškerým obsahem souhlasí. Zaškrtnutím pole „zpracování osobních údajů“ na zákaznickém portálu na stránce žalobkyně uděluje žadatel o úvěr souhlas s pravidly zpracování osobních údajů a se zpracováním osobních údajů v rozsahu a za podmínek uvedených v tomto dokumentu, souhlas byl účinný od 10. 9. 2024.6. - z předpisu denních splátek, že denní splátka činila celkem 33,72 Kč, první splátka byla splatná 10. 3. 2025, poslední splátka měla být zaplacena 1. 9. 2026;7. - z výpisu žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované, že žalovaná uvedla celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti 1, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 1, uvedla výši svých pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 1 500 Kč, na bydlení 13 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč a další nezbytné výdaje 0 Kč; žalobkyně ověřila výši čistého měsíčního příjmu z výpisů z účtu žalované a zjistila příjmy ve výši 35 527 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 25 000 Kč, vypočetla minimální měsíční výdaje žalované 12 360 Kč, disponibilní příjem 10 000 Kč, úvěruschopnost byla posouzena jako úspěšná.8. - z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z autorizace ověření totožnosti, že pod VS [var. symbol] a označením „Váš [název] úvěr“ byla na účet [č. účtu] převedena od 9. 3. 2025 do 19. 3. 2025 celkem částka 25 000,02 Kč, majitelem účtu [č. účtu] je ke dni 9. 3. 2025 žalovaná;9. - z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025, z potvrzení o podání zásilky dne 5. 11. 2025, že právní zástupkyně žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 3. 2025 ve výši 60 983,84 Kč do tří dnů, zásilka byla podána k doručení žalované dne 5. 11. 2025;10. – ze sdělení [právnická osoba]., z výpisu z účtu č. [č. účtu], že majitelem účtu byla od 4. 9. 2020 do 1. 1. 2026 žalovaná, příjem žalované v březnu 2025 činil 40 718 Kč, na uvedeném účtu měla sjednaný kontokorent ve výši 10 000 Kč; žalovaná vyčerpala od žalobkyně celkem částku 25 000,02 Kč v období od 9. 3. 2025 do 19. 3. 2025; celkem na účet žalované přišlo 80 841,43 Kč a odešlo 83 761,46 Kč,11. – z e-mailového dopisu ze dne 8. 7. 2025, že žalobkyně žalovanou upozorňovala na prodlení 91 dnů s nejstarší neuhrazenou splátkou, současně oznámila žalované, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky 62 393,31 Kč včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut.12. - z veřejné části obchodního rejstříku, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Brně od 9. 6. 2012 a jako předmět podnikání má zapsáno, mimo jiné, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru od 16. 4. 2018.13. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, a má tak prokázán následující závěr o skutkovém stavu věci: mezi žalobkyní a žalovanou (dále jen klient) byla dne 9. 3. 2025 uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované možnost postupně čerpat finanční prostředky do výše 33 700 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v denních splátkách, zaplatit sjednaný úrok a poplatky za sjednané služby ve stanovené lhůtě splatnosti dle předpisu denních splátek. Pro případ porušení podmínek smlouvy bylo ujednáno, že žalovaná uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. (z uvedené smlouvy o úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, z předpisu denní splátek). Žalobkyně poskytla žalované celkem 25 000,02 Kč (z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z výpisu z účtu žalované, z tvrzení žalobkyně). Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila (z tvrzení žalobkyně). Žalobkyně smlouvu žalované vypověděla a vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky 62 393,31 Kč. (z e-mailové výzvy ze dne 8. 7. 2025) Právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 2. 11. 2025 podaným k doručení dne 5. 11. 2025 (z uvedeného dopisu, z potvrzení o podání zásilky právní zástupkyní žalobkyně adresované žalované). Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z informací získaných od žalované, lustrací ve veřejně dostupných rejstřících, a to v centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík, jinak v rejstřících za účelem ztotožnění osoby žalované a jejich dokladů. Žalobkyně netvrdila a ani neprokazovala, že hodnotila výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů žalované. Žalobkyně vycházela z čistého ověřeného měsíčního příjmu 35 527 Kč dle výpisu z účtu žalované (uvedla v podání ze dne 14. 4. 2026 po výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.)), v žalobě uvedla příjem 25 000 Kč měsíčně (z tvrzení žalobkyně, z výpisu z účtu, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti).14. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:15. § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.19. § 2 odst. 3 o. z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.20. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Po právním hodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne 9. 3. 2025 uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a ust. § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně coby poskytovatelka při jejím uzavírání vystupovala jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaná jako spotřebitel. Ve vztahu k ujednání o poplatku za poskytnutí sjednaných služeb se jednalo o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. V souladu s citovaným ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, proto bylo povinností žalobkyně jakožto úvěrující osoby, podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splatit, tedy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z tvrzení žalobkyně, ani z žádného důkazu není prokázáno, že žalobkyně prověřovala skutečné poměry žalované ve veřejných databázích, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, že porovnávala příjmy a výdaje žalované, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní přitom žalobkyni ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. Již jen rozdílná tvrzení žalobkyně o výši příjmů žalované dokumentují, že žalobkyně ani příjmy žalované pečlivě nezkoumala a jejich výši možná i účelově (alespoň v tomto řízení) upravovala v návaznosti na poskytnutí úvěru. K výdajům žalované žalobkyně pak žádná tvrzení nepřednesla a shodně ve vztahu ke způsobu plnění dosavadních dluhů. Vzhledem k tomu, že k prvnímu jednání ve věci se žalobkyně nedostavila, nemohla být ani o této povinnosti doplnit nedostatečná tvrzení a plnit důkazní povinnost znovu poučena (byla poučena již i před prvním jednáním v usnesení soudu ze dne 26. 2. 2026) dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a na to navazující důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované skutečně posuzovala v souladu s pravidly uvedenými v § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, není smlouva o úvěru ze dne 9. 3. 2025 uzavřena platně, neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem (konkrétně s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ), zákonu odporuje, jak má na mysli ust. § 580 odst. 1 o.z. Soud proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou dle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., přičemž k této absolutní neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu v souladu s ust. § 588 o.z. Dle § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ je tak žalovaná povinna vrátit toliko nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru, tedy částku 25 000,02 Kč, když žalobkyně prokázala, že částku 25 000,02 Kč převedla na účet žalované. Soud proto v odst. I. výroku tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000,02 Kč s úrokem z prodlení od 9. 7. 2025 do zaplacení, jehož základ vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná byla v řízení nečinná, a tudíž netvrdila, jaká doba je pro ni pro zaplacení přiměřená, proto soud vychází z lhůt sjednaných v původní, byť neplatné, smlouvě.24. Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům nad částku 25 000,02 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000,02 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, jak bylo žalobkyni přiznáno ve výroku v odst. I. tohoto rozsudku, byla žaloba v odst. II. výroku tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy, které nelze důvodně v soudním řízení přiznat (soud již vyložil důvody neplatnosti v předchozím odstavci tohoto odůvodnění). Proto co do částky 34 844,46 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 467,55 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením§ 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná méně než z 50 % uplatněného nároku, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalované podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.