17 C 38/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 473,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 410,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 742,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 082,52 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 338,68 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. jako věřitelka uzavřela po prověření úvěruschopnosti žalovaného se žalovaným jako dlužníkem dne 23. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které společnost poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Získané informace byly vyhodnoceny a právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve výši 22 000 Kč s měsíční splátkou 2 981 Kč. Uvedenou částku si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 000 Kč, úrok ve výši 2 118 Kč, poplatek za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 036 Kč a poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč, celkem se zavázal zaplatit částku 40 894 Kč ve 14. měsíčních splátkách ve výši 2 981 Kč, poslední splátka a celková splatnost závazku pak připadala na den 23. 10. 2022. Žalovaný svůj závazek neplnil, celkem zaplatil 19 421 Kč. Žalovaný se dne 24. 10. 2022 dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zesplatnění celé zbývající dosud neuhrazené částky úvěru. Dne 19. 2. 2024 žalovaný zaplatil poslední splátku ve výši 1 800 Kč, dostal se tak do prodlení s úhradou jistiny ve výši 12 338,68 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 743,84 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 388,89 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 022 Kč a poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 979,60 Kč. Následně již žalovaný ničeho nezaplatil. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na smluvní úrok ve výši 15 % ročně dle smlouvy, na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 25. 10. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval.

2. Podáním doručeným soudu dne 13. 5. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 059,78 Kč. Soud usnesením ze dne 22. 5. 2025 čj. [spisová značka] řízení v této části zastavil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud provedl dokazování dále uvedenými listinami, z nichž zjistil:5. - z předtištěné formulářové listiny nazvané smlouva o úvěru č. [hodnota] datované dnem 23. 8. 2021, že uvedená smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba]., jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 23. 8. 2021 dle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., a společnost [právnická osoba]., se v ní zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný potvrzuje podpisem, že tyto finanční prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný se pak zavazuje vrátit částku 40 894 Kč sestávající z jistiny ve výši 22 000 Kč, úroku ve výši 2 118 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso plateb ve výši 3 960 Kč, a to ve 14. pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž první splátku se zavazuje zaplatit do měsíce od podpisu smlouvy a každou další splátku, až do úplného splacení celkové dlužné částky, do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Dle textu uvedené smlouvy činí úroková sazba při délce splatnosti úvěru 14 měsíců 15 % p.a. a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) 272,44 %, žalovaný se zavazuje celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách uvedených v předpisu splátek dle přílohy č. [hodnota] smlouvy, jednotlivé splátky budou na uhrazení celkové dlužné částky použity dle předpisu splátek uvedeného v příloze č. 1. Dále bylo ujednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Dále se v uvedené smlouvě sjednává, že v případě prodlení dlužníka věřitel zasílá dlužníku upomínky, v nichž dlužníka vyzývá k uhrazení dluhu, pokud nastala splatnost druhé nebo třetí splátky úvěru a dlužník je zároveň v prodlení s úhradou minimálně dvou ze tří prvních splátek, je dlužník informován SMS zprávou o tom, že pokud ve stanovené lhůtě neuhradí alespoň jednu řádnou splátku, bude případ předán k vymáhání inkasnímu pracovníkovi a celková dlužná částka bude zesplatněna. Pokud dlužník nezaplatí alespoň jednu řádnou splátku ve lhůtě dle předchozí věty, bude dlužníku zasláno oznámení, kterým jej věřitel informuje o postoupení jeho úvěru inkasnímu pracovníkovi věřitele k vymáhání a současně stanoví dlužníku 30denní lhůtu k uhrazení dlužných částek s tím, že nedojde-li k jejich úhradě v této lhůtě, bude celková dlužná částka zcela zesplatněna.6. - z předtištěné formulářové listiny nazvané žádost o úvěr, že v ní žalovaný žádá o úvěr ve výši 27 000 Kč s tím, že bude platit 15. dne v měsíci splátku 3 585 Kč, první splátka bude zaplacena v měsíci srpen. Dále lze z uvedené listiny zjistit, že žalovaný uváděl, že je zaměstnaný, nemá sjednaný rezidenční úvěr, zaměstnání bylo ověřeno potvrzením od zaměstnavatele, uvedl mzdu 23 600 Kč, uvedl výdaje na bydlení a energie 5 000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 6 320 Kč, srážky ze mzdy, výživné 1 100 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 328 Kč, telefon 200 Kč, celkové měsíční výdaje 13 948 Kč, použitelný příjem 9 652 Kč. Kolonka spoření, pojištění, jakož i kolonky o jiných příjmech žadatele jsou ve formuláři nevyplněné. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má 1 vyživovací povinnost, typ domácnosti A1Z, uvedl dokončené základní vzdělání, uvedl, že vlastní bankovní účet. Totožnost žalovaného byla doložena občanským průkazem.7. – z potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 8. 2021, že žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, dle kterého je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] od 12/2018 na dobu neurčitou, jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 23 120 Kč, za poslední 3 měsíce činí 23 600 Kč, z pracovního příjmu jsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí ve výši 1 100 Kč měsíčně;8. – z transakční historie smlouvy č. [hodnota], že žalovaný řádně uhradil první tři splátky, nezaplatil splátku splatnou v listopadu 2021, v únoru 2022, splátky splatné od července do října 2022, v prosinci 2022, od března do prosince 2023, následně zaplatil částku 1 200 Kč dne 22. 1. 2024 a částku 1 800 Kč dne 19. 2. 2024.9. - z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky za dlužníkem ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], že dne 4. 3. 2024 byl odeslán obyčejný dopis dlužníkovi,10. - ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 10. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2024, z potvrzení o zaplacení kupní ceny, že podle smlouvy o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba]. jako postupitelka postupuje na žalobkyni pohledávky dle přílohy smlouvy, mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem společnosti [právnická osoba]. ze dne 11. 11. 2024, za postoupení pohledávek žalobkyně zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně úplatu;11. – z dopisu ze dne 24. 1. 2025, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. [hodnota] ve výši celkem 43 162,22 Kč nejpozději do 8. 2. 2025,12. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k rozhodnému skutkovému závěru, že [právnická osoba]., poskytla žalovanému dne 23. 8. 2021 částku 22 000 Kč označenou jako úvěr a žalovaný se zavázal tuto poskytnutou částku a dále částku 18 894 Kč označenou jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, tedy celkem 40 894 Kč vrátit ve 14. splátkách po 2 921 Kč měsíčně s poslední splátkou dne 24. 10. 2022. RPSN bylo sjednáno ve výši 272,44 %. Žalovaný na uvedený úvěr zaplatil celkem 19 421 Kč. V den uzavření smlouvy na formulářové listině označené žádost o úvěr sdělil, že je zaměstnaný na dobu neurčitou, uvedl výši mzdy 23 600 Kč, dále uvedl výdaje na bydlení a energie 5 000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 6 320 Kč, srážky ze mzdy, výživné 1 100 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 328 Kč, telefon 200 Kč, celkové měsíční výdaje 13 948 Kč. Dále je v uvedené žádosti v kolonce použitelný příjem uvedena částka 9 652 Kč, dále je v žádosti uvedeno, že má 1 vyživovací povinnost, je svobodný, bydlí v nájmu. Společnost [právnická osoba]., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky oznámila žalovanému dopisem ze dne 11. 11. 2024. Dopisem ze dne 24. 1. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky.13. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vycházel zejména z následujících právních předpisů:14. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.16. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou postupiteli i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.22. § 588 věta první o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.23. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.24. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.25. Po právním hodnocení dospěl soud k závěru, že dne 23. 8. 2021 mezi [právnická osoba]., na straně jedné jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé byla uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a ust. § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel při jejím uzavírání vystupoval jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaný jako spotřebitel. Ve vztahu k ujednání o inkasním poplatku se pak jednalo o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. V souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ proto bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]., jakožto úvěrující osoby podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v citovaném ust. § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ. Z provedených důkazů není prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s principy odpovědného úvěrování posuzovala poměry žalovaného ve veřejných databázích, včetně skutečné výše jeho příjmů a výdajů a že provedla jejich porovnání, jakož i způsobu plnění dosavadních dluhů, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 2 věta první ZoSÚ. Takovým důkazem nemohou být údaje vesměs získané toliko od úvěrovaného, zde zejména pokud jde o jeho skutečné výdaje, bydlení, náklady na vyživované dítě apod. Žalobkyně nepředložila listinné důkazy prokazující, že zákonem předepsané skutečnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřovala a že tyto odpovídaly realitě. Důkazní povinnost žalobkyni přitom ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. O důkazní povinnosti byla žalobkyně rovněž při prvním jednání ve věci poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. (byť byla poučena již v rámci přípravy jednání v usnesení ze dne 3. 4. 2025). Žalobkyně předložila toliko potvrzení zaměstnavatele žalovavého o mzdě ve výši 23 120 Kč za uplynulý kalendářní rok, výdaje nebyly doloženy, a tedy ani ověřeny, a to ani z části. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ. Jak vyložil Ústavní soud ČR již ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, je tato smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ ve spojení s § 580 odst. neboť odporuje zákonu (§ 86 odst. 1 ZoSÚ) a smysl a účel zákona č. 257/2026 Sb., to vyžaduje, což ostatně vedlo k přijetí novely zákon č. 96/2022 Sb., která změnila znění § 87 odst. 1 ZoSÚ tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Z neplatné smlouvy pak nelze plnění v soudním řízení přiznat. Soud však současně žalobou uplatněný nárok posoudil dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně částku 22 000 Kč žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytla a žalovaný vrátil toliko částku 19 421 Kč, jedná se o bezdůvodné obohacení a žalobkyně má právo na vrácení částky 2 579 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z., neboť se jedná o plnění, které žalovaný převzal bez právního důvodu (z neplatné smlouvy). Soud proto v odst. I. výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 579,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 579,00 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, přičemž základ úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně totiž vstoupila do práv a povinností původní úvěrující společnosti [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 ve smyslu § 1879 a následujících o.z. upravující postoupení pohledávky. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř., neboť se jedná o peněžité plnění.26. Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 36 987,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 338,68 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 503,51 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, byla v této části žaloba jako nedůvodná ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť uvedená smlouva o úvěru ze dne 23. 8. 2021 je smlouvou neplatnou, a tedy veškeré nároky, které žalobkyně dovozovala nad rámec nároku na vrácení 2 579,01 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení (viz výrok I. rozsudku), nelze v soudním řízení důvodně přiznat. Ve vztahu k zamítavému výroku co do úroků z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka], z něhož se podává, že nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením zbývající jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, a tudíž splatnost jistiny spotřebitelského úvěru vzhledem k uvedenému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nastala 1. 9. 2024, proto nemohly být ani úroky z prodlení do doby splatnosti žalobkyni přiznány.27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná méně než z 50 % uplatněného nároku, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalovanému podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.