Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 300 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 31 649,09 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 948,40 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 4. 3. 2026 doplněnou podáním ze dne 11. 4. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 200,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 094,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 653,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 248,40 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 19 248,40 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela 26. 7. 2023 se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na základě které dne 26. 7. 2023 poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 35 438 Kč (půjčka ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 15 438 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 942 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 996 Kč), a to v 52. týdenních splátkách po 682 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena dne 24. 7. 2024. Žalovaný řádně a včas své smluvní závazky neplnil, na svůj závazek ze smlouvy zaplatil celkem částku 1 700 Kč, z toho částka 751,60 Kč byla započtena na částečnou úhradu jistinu a částka 948,40 Kč na částečnou úhradu poplatku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 21. 10. 2025, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná pohledávka částku 49 567,43 Kč. Za období od postoupení pohledávek do podání žaloby žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 248,40 Kč, dlužné poplatky ve výši 13 952,04 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč (součet postoupené smluvní pokuty ve výši 7 941,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 33 200,44 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. 22. 10. 2025, do 21. 12. 2025), kapitalizované úroky ve výši 3 653,67 Kč (úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 248,40 Kč od 25. 7. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 21. 10. 2025, tj. do postoupení pohledávky), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 094,98 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 19 248,40 Kč od 25. 7. 2024, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 21. 10. 2025, tj. do postoupení pohledávky). Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval. Na výzvu soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. žalobkyně doplnila žalobní tvrzení, přičemž uvedla, že žalovaný uvedl, že má příjem z výsluhové renty, jeho měsíční příjem činí 17 379 Kč, žije ve vlastním bytě, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila tvrzení žalovaného o příjmech z výměru sociální podpory a z výpisů z bankovního účtu za měsíce květen a červen 2023, z insolvenčního rejstříku ověřila, že není vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení, žalovaný potvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péči posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost údajů, které uvedl. S přihlédnutím k týdenní splátce a potvrzeným příjmům žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat o úvěruschopnosti žalovaného (z tvrzení žalobkyně).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování a z jednotlivých důkazů zjistil, že [právnická osoba] a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 26. 7. 2023 smlouvu, kterou nazvali smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 26. 7. 2023 žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný potvrdil ve smlouvě, že tuto částku v hotovosti převzal a současně se zavázal půjčenou částku 20 000 Kč s poplatkem ve výši 15 438 Kč vrátit v 52. týdenních splátkách po 682 Kč splatný vždy ke konci splátkového období. (z uvedené smlouvy o úvěru ze dne 26. 7. 2023 č. [hodnota]). Nedílnou součástí smlouvy ze dne 26. 7. 2023 byly smluvní podmínky. Dle uvedené smlouvy činí úroková sazba 86 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, roční procentní sazba nákladů činí 162,08 %. (ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 7. 2023 č. [hodnota]). Žalovaný dne 26. 7. 2023 uvedl, že nemá vyživovací povinnost, není majitelem auta, bydlí ve vlastním bytě, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, účelem úvěru jsou neočekávané výdaje, jako zdroje příjmů uvedl výsluhovou rentu, pravidelný měsíční příjem uvedl 17 379 Kč, měsíčně splácí 1 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného je uvedeno 7 000 Kč, dále je zaškrtnuto, že nevlastní kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má veden bankovní účet na své jméno. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, jeho příjem výpisy z účtu za květen a červen 2023 a výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky v r. 2023. (ze zákaznické karty). Ke dni 21. 10. 2025 činila dlužná částka 43 200,44 Kč, žalovaný na předmětnou smlouvu o půjčce zaplatil celkem 1 700 Kč (z tvrzení žalobkyně). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, ze seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2025 a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky 49 567,43 Kč do 10 dnů od doručení oznámení (z uvedeného dopisu ze dne 21. 10. 2025, z poštovního podacího lístku podaného [právnická osoba]. k doručení dne 21. 11. 2025). Do postoupení pohledávek žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil částku 1 700 Kč, po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni na dlužnou částku ničeho nezaplatil (z tvrzení žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem částky 51 135,27 Kč do 31. 1. 2026, zásilka byla podána poště k doručení dne 16. 1. 2026 (z uvedeného dopisu – z výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 a poštovního podacího lístku stvrzeného [právnická osoba]. dne 16. 1. 2026). Z veřejné části obchodního rejstříku [právnická osoba] je zjištěno, že firma [právnická osoba] měla v období od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 zapsán předmět činnosti poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu rozhodnému závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba] dne 26. 7. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které téhož dne poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 438 Kč v 52. týdenních splátkách po 682 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na 24. 7. 2024. (z uvedené smlouvy ze dne 26. 7. 2023, z tvrzení žalobkyně). Žalovaný své závazky z uvedené smlouvy nesplnil řádně a včas, přičemž nezaplatil na jistinu částku 19 248,40 Kč a na poplatcích částku 13 952,04 Kč (z tvrzení žalobkyně). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni; toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2025 a současně byl v tomto dopise vyzván k zaplacení žalobkyni dlužných částek ze smlouvy do 10 dnů od doručení oznámení (z dopisu ze dne 21. 10. 2025, z poštovního podacího lístku). Z tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení žádným důkazem vyvráceno, se podává, že po postoupení pohledávek žalovaný na dlužné částky ničeho nezaplatil. Právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne 16. 1. 2026 vyzýval žalovaného k zaplacení dlužných částek do 31. 1. 2026 (z uvedeného dopisu, z poštovního podacího lístku). [právnická osoba] podniká v předmětu činnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (z veřejné části obchodního rejstříku). Vzhledem k tomu, že žalovaný se k věci nevyjádřil, soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na smlouvu uhradil částku 1 700 Kč. Ostatní provedené důkazy a zjištění, zejména samostatné smluvní podmínky, soud nehodnotil, neboť vzhledem k dále uvedeným právním závěrům je již nepovažoval pro posouzení věci za významné.
5. Uvedený skutkový stav soud hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:
6. § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. § 588 věta první o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. § 2 odst. 3 o.z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
11. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Uvedený prokázaný skutkový stav soud hodnotil právně zejména v souladu s citovanými ustanoveními uvedených právních předpisů. Po právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci soud dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným 26. 7. 2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. a z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalovaný v této smlouvě vystupoval jako spotřebitel a poskytování úvěru je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. [právnická osoba] tak podle smlouvy ze dne 26. 7. 2023 poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v celkové výši 15 438 Kč ve splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 7. 2024. V souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, bylo povinností [právnická osoba], jakožto poskytovatelky úvěru podnikající v předmětu poskytování spotřebitelských úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného předmětné spotřebitelské úvěry splácet, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro poskytovatele úvěrů předepsána v cit. ust. § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ. Z žádného důkazu není prokázáno, že při uzavírání smlouvy [právnická osoba] skutečně prověřovala poměry žalovaného ve veřejných databázích, včetně skutečné výše jeho příjmů a výdajů a jejich porovnání, jakož i způsobu plnění dosavadních dluhů, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 2 věta první ZoSÚ. [právnická osoba] zjistila toliko příjmy žalovaného z výsluh za měsíce květen a červen 2023 ve výši 17 379 Kč. [právnická osoba] se tak spokojila toliko s údaji, které jí poskytl žalovaný, přičemž skutečnost, že před smlouvou ověřila hodnověrně příjmy žalovaného z nezávislého zdroje, není z žádného důkazu prokázána. Tímto důkazem nemůže být toliko formulářová listina (zákaznická karta) sama o sobě. Svoji povinnost tedy právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, neboť jak se podává z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů, k žádnému odpovědnému a odbornému porovnání příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně nepřistoupila. Žalobkyně nepředložila listinné důkazy prokazující, že zákonem předepsané skutečnosti (příjmy a výdaje žalovaného) právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřovala a že tyto odpovídaly realitě. Důkazní povinnost žalobkyni přitom ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. K prvnímu jednání ve věci samé se žalobkyně dostavila a byla o této důkazní povinnosti při jednání poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. (byť byla poučena již v rámci přípravy jednání v usnesení ze dne 1. 4. 2026), přesto žádné další listinné důkazy nepředložila. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že [právnická osoba] posuzovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s citovaným ustanovením § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, je předmětná smlouva absolutně neplatná dle cit. ust. § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ ve spojení s ust. § 580 odst. 1 o.z., k němuž soud přihlédne i bez návrhu dle § 588 věta první o.z. Z neplatné smlouvy nelze plnění přiznat. Dle § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ je tak žalovaná povinna vrátit toliko nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru, tedy částku 18 300 Kč, když žalobkyně prokázala, že částku 20 000 Kč poskytla žalovanému a žalovaný na tuto částku uhradil 1 700 Kč. Soud proto v odst. I. výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 300 Kč s úrokem z prodlení od 22. 10. 2025 do zaplacení, jehož základ vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná byla v řízení nečinná, a tudíž netvrdila, jaká doba je pro ni pro zaplacení přiměřená, proto soud vychází z lhůt sjednaných v původní, byť neplatné, smlouvě.
15. Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům nad částku 18 300 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 300 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, jak bylo žalobkyni přiznáno ve výroku v odst. I. tohoto rozsudku, byla žaloba v odst. II. výroku tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy, které nelze důvodně v soudním řízení přiznat (soud již vyložil důvody neplatnosti v předchozím odstavci tohoto odůvodnění). Proto co do částky 31 649,09 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 948,40 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 18 300 Kč s příslušenstvím, neúspěšná byla ohledně částky 31 649,09 Kč s příslušenstvím. Byla tedy úspěšná méně než z 50 % uplatněného nároku, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalovanému podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.