Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 900 Kč, v zákonném úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 3 900 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 13 000 Kč od 3. 5. 2024 do 24. 2. 2025 zastavuje.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Novém Jičíně č. [č. účtu], VS [var. symbol].
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 049,90 Kč, k rukám [tituly před jménem], advokáta se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2025 domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 2. 4. 2024 Smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které si žalovaná zapůjčila od žalobkyně částku ve výši 13 000 Kč a tato částka byla žalované převedena na její účet. Žalobkyně se po žalované domáhala celkem částky 16 900 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a splátkový kalendář. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a vznikl jí proto na jistině, poplatcích, smluvní pokutě a úrocích dluh ve výši žalované částky. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu o 3 900 Kč s příslušenstvím zpět a ohledně této části předmětu řízení soud řízení zastavil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 2. 4. 2024, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalované úvěr ve výši 13 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků (ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 2. 4. 2024). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek, a to upomínkou ze dne 22. 2. 2025. Ke dni podání žaloby dluh sestával z dlužné částky ve výši 13 000 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 13 000 Kč.Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná čerpala úvěr, avšak tento řádně nesplácela. Vznikla jí tak povinnost hradit jistinu úvěru a úroky.Na základě výše uvedených skutečností soud zavázal žalovanou k úhradě žalované částky v souladu s ustanovením § 2395 o. z., když soud má prokázáno, že skutečně žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 13 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal ji soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou č. 351/2013 Sb.Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná, přiznal ji soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 5 340 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a podání žaloby, 3 rež. paušálů po 450 Kč a 21 % DPH, celkem 9 049,90 Kč.O povinnosti žalobce zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Novém Jičíně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč rozhodl soud dle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v případě převodu věci z agendy centrálního elektronického platebního rozkazu do běžné agendy C je doplatek doměřeného soudního poplatku podle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků splatný nikoliv podáním formulářové elektronické žaloby podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (Rc 48/2014).