Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce [Jméno žalobce], narozeného [Datum narození žalobce] k žalovanému [jméno FO], narozenému [Datum narození žalovaného], č. j. 0 P 1137/2014-108 ze dne 17. 3. 2015 se ke dni 9. 10. 2024 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Svou žalobou doručenou soudu dne 10. 10. 2024 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti stanovené mu vůči žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2015 č. j. 0 P 1137/2014-108 z důvodu, že žalovaný nastoupil do zaměstnání a je schopen se sám živit.Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti souhlasilStrany učinily nesporným, že naposled byla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovena dne 17. 3. 2015 rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 P 1137/2014-108 a dále že ke dni 9. 10. 2024 se již žalovaný poté, co ukončil své vzdělávání živí sám, když je výdělečně činný.Dle ust. § 910 odst 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnostDle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému již zanikla, když tento ukončil své vzdělávání, nastoupil do zaměstnání a je schopen se již sám živit.Na základě výše uvedených skutečností proto soud za použití § 910 odst. 1 o. z. a § 911 o. z. rozhodl jak výše uvedeno, tedy zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, neboť ke nadevší pochybnost prokázáno, že již nejsou dány podmínky pro hrazení výživného žalobce pro žalovaného, kdy žalovaný je schopen se již sám živit a také tak již činí.Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když oba dva účastníci se náhrady nákladů řízení vzdali.