Rozsudek ze dne 13. 1. 2026
Výrok byl opraven usnesením ze dne 25. 5. 2026 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 530 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2 530 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 530 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 4 463,40 Kč, k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [Adresa advokátky], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2025 domáhala po žalovaném úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný řádně úvěr nesplácel a vznikl mu proto na jistině, poplatcích, smluvní pokutě a úrocích dluh ve výši žalované částky.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud tedy ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy o úvěru dne 29. 10. 2024, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků se splatností 4. 1. 2025 (ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. smlouvy [Anonymizováno]). Žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši 11 000 Kč, poplatky ve výši 2 530 Kč (z platební historie účtu, z oznámení o zesplatnění úvěru, odstoupení od smlouvy). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek).
4. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného jinak, než z jím předložených tvrzení a listin.
5. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Dle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr,že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů.
9. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla řádně a platně uzavřena předmětná smlouva z důvodu porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak je specifikováno v ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ.
10. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalovaného, kromě tvrzení žalovaného. Je tedy zřejmé, že schopnost žalovaného dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
11. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, neobdržela od žalovaného ničeho, zbývá tedy uhradit žalobkyni 11 000 Kč (nedoplatek z částky 11 000 Kč), když k této úhradě soud žalovaného zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, zavázal ho soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou 142/1994 Sb.
12. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že úvěrová smlouva mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalovaného nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ).
13. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 62,6 % z účtovaných nákladů řízení (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci), což při nákladech řízení ve výši 7 130 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, 3 úkony právní pomoci po 1 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, jednoduchou výzvu k plnění a 21 % DPH), 3 režijních paušálech po 450 Kč činí 4 463,40 Kč.
Usnesení ze dne 25. 5. 2026
Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2026 č. j. 18 C 84/2025-23 se ve výroku I. opravuje tak, že správně zní:„Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 000 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“
II. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2026 č. j. 18 C 84/2025-23 se ve výroku II. opravuje tak, že správně zní:„Žaloba se zamítá co do částky 2 530 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 530 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení.“
Odůvodnění
1. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2026 č. j. 18 C 84/2025-23 obsahuje ve výroku I. a ve výroku II. zjevnou nesprávnost, a to v uvedení částky, ze které byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení (výrok I.) a v uvedení částky, ze které byl tento zákonný úrok zamítnut (výrok II.).
2. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoli i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
3. Vzhledem k tomu, že se ve výroku I. a II. rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2026 č. j. 18 C 84/2025-23 vyskytla zjevná nesprávnost, odstranil ji samosoudce formou vydání opravného usnesení.