Výrok
I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 67 505,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 505,49 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou dne 18. 2. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 67 505,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 505,49 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 10. 5. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 67 505,49 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 10. 11. 2024. Žalovaná úvěr čerpala, ale do data splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky www. [Anonymizováno].cz, kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Došlo tak ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace obdržel původní věřitel žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byl žalované zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky dopisem odeslaným dne 14. 12. 2024.
2. V doplnění žaloby ze dne 6. 6. 2025 žalobce tvrdil, že žalovaná čerpala dne 10. 05. 2017 částku 30 000 Kč, dne 19. 12. 2018 částku 35 944 Kč, dne 14. 1. 2020 částku 19 309 Kč, dne 20. 1. 2021 částku 25 500 Kč, dne 19. 8. 2021 částku 14 700 Kč, dne 8. 3. 2022 částku 12 219 Kč, dne 23. 1. 2023 částku 23 500 Kč, dne 3. 7. 2023 částku 11 200 Kč a dne 1. 7. 2024 částku 27 300 Kč. Celkem po dobu trvání úvěru žalovaná čerpala 199 672 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila dílčími splátkami celkovou částku 479 050 Kč. Celková výše žalované částky po zohlednění úhrady činí 67 505,49 Kč. Částka představuje jistinu ve výši 54 492,47 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroky za období čerpání úvěru ve výši 12 763,02 Kč. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce na výzvu soudu (usnesení ze dne 26. 3. 2025, č. j. 22 C 102/2025) tvrdil, že původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalované byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu 3 410 Kč. Žalovaná byla dále lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud vzal z předložených listinných důkazů za prokázané, že původní věřitel žalované [právnická osoba] označený jako věřitel se zavázal poskytnout žalované označené jako klient revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 35 000 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána splatnost 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 10. 5. 2017 s tím, že minimální splátka, která musí být zaplacena do termínu splatnosti, musí být ve výši 12,5 % z celkové splatné částky, nebo 1 000 Kč podle toho, co je vyšší. Výpůjční úroková sazba byla sjednána na 8,5 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána na 264,42 %. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby. Celková splatná částka byla sjednána na 96 459,54 Kč. V souvislosti s prodlením se splácením jakékoliv částky byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaná čerpala na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem dne 10. 05. 2017 částku 30 000 Kč, dne 19. 12. 2018 částku 35 944 Kč, dne 14. 1. 2020 částku 19 309 Kč, dne 20. 1. 2021 částku 25 500 Kč, dne 19. 8. 2021 částku 14 700 Kč, dne 8. 3. 2022 částku 12 219 Kč, dne 23. 1. 2023 částku 23 500 Kč, dne 3. 7. 2023 částku 11 200 Kč a dne 1. 7. 2024 částku 27 300 Kč. Celkem tedy částku 199 672 Kč (ze Sdělení [právnická osoba]. ze dne 30. 7. 2025). Dílčími platbami v době od 8. 6. 2017 do 14. 10. 2024 žalovaná zaplatila na úvěr celkem 479 050 Kč (z Tvrzení žalobce a z Payment and withdrawal report). Právní předchůdce žalobce [Anonymizováno] vyúčtoval žalované zůstatek po poslední platbě ve výši 62 932,85 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroky za období čerpání úvěru ve výši 4 631,40 Kč s tím, že minimální částka k zaplacení do 10. 11. 2024 byla ve výši 26 164,73 Kč (z Faktury se splatností 10. 11. 2024). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele [Anonymizováno] na žalobce, který o postoupení pohledávky informoval žalovanou a vyzval ji k úhradě dlužné částky (ze seznamu postoupených pohledávek, dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2024 a podacího lístku). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 82 460,49 Kč do tří dnů dopisem ze dne 14. 12. 2024 (z Výzvy ze dne 14. 12. 2024).
6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
7. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
16. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).
17. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
18. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
20. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
21. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Provedení lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), prohlášení žalované o schopnosti splácet, jejích příjmech a výdajích nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti i za situace, kdy klientce byla poskytnuta 10 % rezerva rozdílu mezi příjmy a výdaji. Původní věřitel měl zaměřit svůj zájem na skutečné příjmy a výdaje žalované, tj. minimálně ověřit skutečné příjmy a nezbytné měsíční výdaje na bydlení a jiné životní náklady např. z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, výpisů z účtu, …) Tento krok byl z hlediska předvídatelnosti, že žalovaná bude úvěr řádně splácet nutný. Postup původního věřitele, kdy vyšel při posouzení úvěruschopnosti u žalované především ze sdělených údajů bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů u poskytnutí úvěru může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Zjištěné údaje sdělené žalovanou a jiné údaje o příjmové a výdajové stránce tak bylo zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
22. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Z tvrzení žalobce a z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná získala čerpáním úvěru 199 672 Kč a uhradila ve splátkách celkem 479 050 Kč. Jelikož žalovaná uhradila podstatně více než čerpala, shledal soud nárok žalobce za nedůvodný a žalobu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Za situace, kdy žalovaná byla ve věci plně úspěšná, náleželo by jí právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.