22 C 165/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 23. 4. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 130 432,46 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 906,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 561,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 130 432,46 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 10 % ročně z částky 128 332,46 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení (Nárok 1), zaplacení částky 100 183,03 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 223,65 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 745,52 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 183,03 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 97 118,03 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení (Nárok 2).Ohledně nároku 12. Žalobce v žalobě ve znění doplnění ze dne 6. 6. 2025 a ze dne 24. 7. 2025 tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, a žalovaný uzavřeli dne 24. 3. 2022 smlouvu o úvěru Expres půjčka (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému neúčelový úvěr ve výši 160 000 Kč z úvěrového účtu č. [č. účtu]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 1. 7. 2024 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 9. 12. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k postoupení pohledávky na žalobce s účinností ke dni 13. 12. 2024. Žalovaný celkem uhradil 63 427,04 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného, který uvedl čistý příjem ve výši 35 250 Kč. Příjem byl ověřen z běžného účtu. Výdaje byly odhadnuty na základě historických dat u ČSÚ.Ohledně nároku 23. Žalobce v žalobě ve znění doplnění ze dne 6. 6. 2025 a ze dne 24. 7. 2025 tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres plus (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec až do výše 120 000 Kč z úvěrového účtu č. [č. účtu] Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,9 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 1. 7. 2024 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 9. 12. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k postoupení pohledávky na žalobce s účinností ke dni 13. 12. 2024. Žalovaný celkem načerpal částku 210 603 Kč a uhradil částku 221 326,24 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného, který uvedl čistý příjem ve výši 16 962 Kč s tím, že příjem domácnosti je 30 000 Kč. Výdaje byly odhadnuty na základě historických dat u ČSÚ. Porovnáním příjmů a výdajů získal právní předchůdce žalobce částku disponibilních zdrojů.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.5. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal včas o odročení jednání. Doručení předvolání k jednání bylo u obou účastníků vykázáno včetně lhůty k zachování přípravy k jednání.6. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.7. Žalobce trval na podané žalobě a na výzvu soudu sdělil, že k procesu prověřování úvěruschopnosti již nebude ničeho doplňovat, jelikož má za to, že byla prověřena řádně.8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Nárok 19. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. se zavázal poskytnout z účtu č. [č. účtu] žalovanému na účet č. [č. účtu] částku 160 000 Kč. První den čerpání úvěru byl 24. 3. 2022. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 659,19 Kč, které byly splatné vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 4. 2022. Poslední anuitní splátka při řádném splácení byla sjednána ve výši 2 744,61 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 10 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 10,45 %. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 223 208,38 Kč (ze Smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 24. 3. 2022). Ke dni 13. 12. 2024 činil zůstatek na úvěrovém účtu částku 128 332,46 Kč (z Výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] ze dne 13. 12. 2024). Ke dni 1. 7. 2024 žalovaný dlužil částku 136 351,98 Kč. Právní předchůdce žalobce upomínal žalovaného a za každou upomínku požadoval vedle dlužných částek také částku 600 Kč (z Upomínek ze dne 12. 3. 2024, ze dne 14. 4. 2024 a ze dne 27. 5. 2024. Žalovaný byl o dlužné částce informován, rovněž mu bylo oznámeno, že došlo k zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě do 17. 7. 2024 (z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 3. 7. 2024). Žalovaný uhradil částku 63 427,04 Kč (z tvrzení žalobce). Právní předchůdce žalobce dne 9. 12. 2024 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 včetně podacího lístku ze dne 3. 1. 2025). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 13. 3. 2025 (z Předžalobní upomínky ze dne 13. 3. 2025 včetně podacího lístku). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl celkový příjem domácnosti 8 000 Kč a dále to, že bydlí v nájmu (z Žádosti -Expres core). Právní předchůdce žalobce použil matematický model k výpočtu úvěruschopnosti žalovaného za použití deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 35 250 Kč (z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti).Nárok 210. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. se zavázal poskytnout z účtu č. [č. účtu] žalovanému na účet č. [č. účtu] bezúčelový úvěr až do výše 120 000 Kč s postupným čerpáním, když první čerpání ve výši 96 000 Kč bylo sjednána na den 23. 9. 2016. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,80 % z úvěrového rámce, tj. 2 160 Kč, když část úroková se vypočítá součtem denních úroků z aktuálně čerpané nesplacené jistiny, rozdílem pevné měsíční splátky a části úroku se vypočítá část jistiny, o kterou se měsíční splátkou úvěr sníží. Počet splátek odvisel od způsobu čerpání úvěru. Úhrada pojištění byla sjednána na částku 1 983 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit s měsíčními splátkami. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 295 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 8,90 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 9,73 %. Celková dlužná částka k datu uzavření smlouvy byla 156 730,89 Kč (ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 23. 9. 2016). Ke dni 13. 12. 2024 činil zůstatek na úvěrovém účtu částku 97 118,03 Kč (z Výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] ze dne 13. 12. 2024). Ke dni 1. 7. 2024 žalovaný dlužil částku 104 220 Kč. Právní předchůdce žalobce upomínal žalovaného a za každou upomínku požadoval vedle dlužných částek také částku 600 Kč (z Upomínek ze dne 7. 3. 2024, ze dne 7. 4. 2024 a ze dne 11. 6. 2024. Žalovaný byl o dlužné částce informován, rovněž mu bylo oznámeno, že došlo k zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě do 17. 7. 2024 (z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 3. 7. 2024). Žalovaný vyčerpal celkem částku 210 603 Kč a uhradil částku 221 326,24 Kč (z tvrzení žalobce). Právní předchůdce žalobce dne 9. 12. 2024 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 včetně podacího lístku ze dne 3. 1. 2025). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 13. 3. 2025 (z Předžalobní upomínky ze dne 13. 3. 2025 včetně podacího lístku). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v pronájmu, pracuje jako řemeslník s čistým příjmem ve výši 16 962 Kč. Výdaje žalovaný uvedl na částku 30 000 Kč (z Žádosti o úvěr Expres Plus). Právní předchůdce žalobce použil matematický model k výpočtu úvěruschopnosti žalovaného za použití deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 16 962 Kč (z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti).Soud shrnuje skutkový závěr takto:Nárok 111. Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel dne 24. 3. 2022 převodem na účet na základě písemné dohody označené jako smlouva Smlouva o úvěru Expres půjčka spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 160 000 Kč, které se zavázal vrátit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 659,19 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a úvěr byl ke dni 1. 7. 2024. Na tento nárok žalobce žalovaný uhradil 63 427,04 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr z informací od žalovaného v kombinaci s matematickým modelem. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovaného a řádně jej vyzval k úhradě dlužné částky. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.Nárok 212. Žalovaný na základě písemné dohody označené jako smlouva Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 23. 9. 2016 bylo umožněno za poplatek ve výši 1 295 Kč žalovanému čerpat z účtu č. [č. účtu] bezúčelový úvěr až do výše 120 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a úvěr byl ke dni 1. 7. 2024 zesplatněn. Za dobu trvání úvěru žalovaný vyčerpal celkem částku 210 603 Kč a uhradil částku 221 326,24 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr z informací od žalovaného v kombinaci s matematickým modelem. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovaného a řádně jej vyzval k úhradě dlužné částky. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.Nárok 113. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ohledně nároku 1 posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 o. z., ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).Nárok 214. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ohledně nároku 2 posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).Nárok 215. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinné od 1. 1. 2014 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.16. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.17. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.18. Podle § 2 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst.

2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.22. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nárok 2) a § 86 a § 87 ZoSÚ (nárok 1).27. Soud má za prokázané, že žalobce zjistil před uzavřením každé jednotlivé smlouvy k poměrům žalovaného její měsíční příjem, příjem celé domácnosti a dále splátky jiných závazků a měsíční výdaje, to vše na základě údajů sdělených žalovaným. Žalobce u jednání výslovně uvedl, že k doplnění zkoumání úvěruschopnosti nebude předkládat žádné další důkazy.28. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).29. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).30. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.31. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.32. Ohledně nároku 1 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.33. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu ohledně nároku 2 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva neplatná, protože odporuje zákonu. Jedná se o absolutní neplatnost podle § 580 o.z.34. Soud tedy uzavřel, že předmětné úvěrové smlouvy jsou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 o. z. a § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel zejména z údajů sdělených žalovaným, kdy se spokojil s uvedením příjmové a výdajové stránky, aniž by zaměřil svůj zájem právě na skutečné příjmy (pracovní smlouva) a výdaje žalovaného (nájemní smlouva). Žalobcem tvrzené zkoumání příjmové a výdajové stránky žalovaného z výpisů z účtu nebylo prokázáno, když žalobce výpisy z účtu nedoložil. Žalobce nemá k dispozici žádný doklad o příjmové a výdajové stránce žalovaného. Postup u žalovaného, kdy se právní předchůdce spokojil především na údaje od žalovaného bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Žalobce měl vzít v potaz i hledisko předvídání toho, jestli žalovaný skutečně bude schopen úvěry splácet. K takovému závěru byly zjištěné údaje sdělené žalovaným nedostatečné, a tak bylo zapotřebí tyto údaje konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobce však žádnými doklady nedisponoval. Soud má za to, že vždy je třeba zachovat smysl a účel právní úpravy a alespoň elementární míru požadovaného odborného posouzení. Nelze proto přehlížet, že bez reálného zjištění nejen příjmů a výdajů, ale také dosavadního dluhového zatížení, není řádné posouzení úvěruschopnosti možné.35. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrových smluv, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu.Nárok 136. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů a tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný získal 160 000 Kč a uhradil ve splátkách celkem 63 427,04 Kč. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 o. z. neplatná, žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 96 572,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 12. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 18. 12. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.Nárok 237. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný po dobu trvání úvěrové smlouvy vyčerpal 210 603 Kč a uhradil celkem 221 326,24 Kč. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je neplatná, byl by žalovaný povinen vrátit částku, o kterou se bezdůvodně obohatil. Jelikož žalovaný již vyčerpanou částku celou uhradil, žádné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo, soud žalobu ohledně nároku 2 v celém rozsahu zamítl.38. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalovaném zaplacení částky 230 615,49 Kč s příslušenstvím, nebyl ve věci převážně úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 96 572,96 Kč s příslušenstvím. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náležela by mu proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.