Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 147 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 147 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 069,70 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČ [IČO] se žalobou doručenou dne 13. 5. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 147 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 147 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel [Anonymizováno] [právnická osoba]. uzavřel dne 15. 1. 2024 s žalovaným prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč se splatností 14. 2. 2024. Žalovaná částka ve výši 10 147 Kč představuje jistinu ve výši 7 000 Kč, poplatek ve výši 2 939,88 Kč a dále úrok ve výši 207,12 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 5. 3. 2025 uzavřenou mezi původním věřitelem [Anonymizováno] [právnická osoba]., a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost [právnická osoba].., která následně uzavřela dne 5. 3. 2025 s žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že původní věřitel lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI A NRKI. Právní zástupce žalobce odeslal dne 6. 4. 2025 žalované předžalobní upomínku.
2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2025, č.j. 22 C 169/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.
3. Žalobce v podání ze dne 11. 7. 2025 zopakoval, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací ve veřejných registrech a údajů na www.ispis.cz. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost u žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 %, která se musí rovnat minimálně životními minimu, které činilo 4 860 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Raiffeisenbank, a.s. v přípisu sdělila dne 29. 5. 2025 na výzvu soudu, že na běžný účet číslo [č. účtu] evidovaný na jméno žalovaného identifikují příchozí platbu dne 15. 1. 2024 ve výši 7 000 Kč pod variabilní symbolem [var. symbol].
7. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 15. 1. 2024 prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [Anonymizováno] [právnická osoba]. www.creditgo.cz podepsal elektronicky prostřednictvím kódu [Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] Právní předchůdce žalobce smlouvu podepsal jako poskytovatel úvěru (úvěrující), žalovaný byl označen jako úvěrovaný. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 2 057,92 Kč a sjednaným úrokem ve výši 207,12 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]). Právní předchůdce žalobce [Anonymizováno] ´s [právnická osoba]. poskytl žalovaného na účet číslo [č. účtu] dne 15. 1. 2024 částku 7 000 Kč (ze sdělení Raiffeisenbank, a.s.a potvrzení o platbě). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným nejprve na společnost [právnická osoba]., následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 4. 2025 (z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2025 (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby).
8. Původní věřitel žalované ([Anonymizováno] [právnická osoba].) a žalovaný podepsali prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalovaného převodem na účet částku 7 000 Kč za poplatek ve výši 2 939,88 Kč a úrok ve výši 207,12 Kč. Splatnost byla sjednána na den 14. 2. 2024. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobce a zároveň i vyzván k jejímu okamžitému vrácení.
9. Soud posoudil smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).
10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
21. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).
22. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
23. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce totiž nedisponuje žádnou dokumentací ohledně tvrzené lustrace v příslušných databázích a ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, ze kterých ponechal rezervu ve výši 10 % rozdílu. Z toho je zřejmé, že proces prověřování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyl proveden pečlivě a odpovědně. Soud připomíná, že poskytovatel úvěru má přitom ve smyslu § 78 odst. 1, 2 a 4 ZoSÚ povinnost dokumenty a jiné záznamy ohledně procesu prověřování úvěruschopnosti uchovávat.
24. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 7 000 Kč. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně poplatku ve výši 2 939,88 Kč, úroku ve výši 207,12 Kč a dále zákonného úroku z těchto částek zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.).
25. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 2. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 15. 2. 2024 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.
26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
27. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném ke dni vyhlášení rozsudku zaplacení celkové částky včetně veškerého příslušenství ve výši 12 439,68 Kč, měl ve věci úspěch pouze z 69 % předmětu řízení (přiznána mu byla ke dni vyhlášení rozsudku celková částka 8 581,63 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 31 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou ze 38 % (69 % minus 31 %). Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 815 Kč, z čehož 38 % představuje částku 1 069,70 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.