Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 839,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 839,14 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 581,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele [právnická osoba]., IČ [IČO] se žalobou doručenou dne 16. 5. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 839,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 839,14 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel [právnická osoba]. uzavřel dne 21. 2. 2023 s žalovaným prostřednictvím [Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč se splatností 15. 5. 2023. Žalovaná částka ve výši 21 839,14 Kč představuje jistinu ve výši 13 000 Kč a poplatek ve výši 8 839,14 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 5. 3. 2025 uzavřenou mezi původním věřitelem [právnická osoba]., a žalobcem došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že původní věřitel lustroval žalovanou ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Právní zástupce žalobce odeslal dne 15. 3. 2025 žalovanému předžalobní upomínku.
2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 5. 2025, č.j. 22 C 175/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.
3. Žalobce v podání ze dne 23. 7. 2025 zopakoval, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Žalobce byl v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutým žalovaným. Žalobce již nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Československá obchodní banka a.s. v přípisu ze dne 6. 6. 2025 sdělila na výzvu soudu, že na běžný účet č. [č. účtu] evidovaný na jméno žalovaného byla v únoru 2023 částka ve výši 13 000 Kč.
7. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 21. 2. 2023 prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [právnická osoba]. [Anonymizováno] podepsal elektronicky prostřednictvím kódu [Anonymizováno] smlouvu o úvěru [Anonymizováno]. Právní předchůdce žalobce smlouvu podepsal jako poskytovatel úvěru (úvěrující), žalovaný byl označena jako klient. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 839,14 Kč ve třech měsíčních splátkách ve výši 7 537 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 15. 3. 2023. Splatnost celého úvěru byla sjednána na den 15. 5. 2023 (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]). Právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. poskytl žalovanému na účet číslo [č. účtu] dne 22. 2. 2023 částku 13 000 Kč (ze sdělení [právnická osoba]. a z potvrzení o platbě)). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 15. 3. 2025 (z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2025 (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby).
8. Soud posoudil smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).
9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).
21. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
22. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce totiž nedisponuje žádnou dokumentací ohledně tvrzené lustrace v příslušných databázích a ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Z toho je zřejmé, že proces prověřování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyl proveden pečlivě a odpovědně. Soud připomíná, že poskytovatel úvěru má přitom ve smyslu § 78 odst. 1, 2 a 4 ZoSÚ povinnost dokumenty a jiné záznamy ohledně procesu prověřování úvěruschopnosti uchovávat.
23. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 13 000 Kč. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně poplatku ve výši 8 839,14 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.).
24. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 16. 5. 2023 v prodlení, když uplynula lhůta k zaplacení dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.
25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
26. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném ke dni vyhlášení rozsudku zaplacení celkové částky včetně veškerého příslušenství ve výši 29 378,13 Kč, měl ve věci úspěch pouze z 60 % předmětu řízení (přiznána mu byla ke dni vyhlášení rozsudku celková částka 17 487,67 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch ze 40 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou ze 20 % (60 % minus 40 %). Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 092 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 907 Kč, z čehož 22 % představuje částku 581,40 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.